ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1345.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1345/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2011 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 6 To 212/2010, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 126/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 6 To 212/2010, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2010, sp. zn. 5 T 126/2004. Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2010, sp. zn. 5 T 126/2004, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za užití §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeném v §172 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. F. pro skutky v bodech 1/ až 4/ výroku rozhodnutí, v nichž byly spatřovány trestné činy v bodě 1/ krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., v bodě 2/ porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., v bodě 3/ úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a v bodě 4/ krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem stížnost.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 6 To 212/2010, bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušeno. Podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněného M. F. pro skutky, že
1/ společně s obžalovaným R. K., jehož řízení bylo vedeno odděleně, okolo 17.00 hod. dne 11. 11. 2000 v Ú.n. L., ul. O., v prostoru prodejny obchodní společnosti Kaufland ČR v. o. s. se sídlem P., z prodejního místa vzali a do poutek v pase svých kalhot každý z nich vsunul kožený pásek v hodnotě 279,- Kč, a aniž by jej zaplatili, prošli oba prostorem pokladen, kde byli zadrženi pracovníkem bezpečnostní agentury, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2000, č. j. 3 T 254/99-39, jenž nabyl právní moci dne 7. 3. 2000, odsouzen pro dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně,
2/ v přesně nezjištěné době od 12.00 hod. dne 7. 3. 2004 do 5.30 hod. dne 8. 3. 2004 v Ú. n. L., na ul. H., vnikl otevřením neuzamčené branky plotu na pozemek rodinného domu č. p. 29, pootevřenými vstupními dveřmi vnikl do domu č. p. 29, po schodišti vystoupal do prvního patra, kde ze stolku v předsíni odcizil volně odložený mobilní telefon zn. Alcatel One Touch 302, šedé barvy, se SIM kartou v hodnotě 1.170,- Kč a koženou dámskou peněženku černé barvy v hodnotě 800,- Kč, které obratem prodal neznámému muži a peníze použil pro svou potřebu, čímž poškozené K.L., způsobil škodu ve výši 1.970,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2000, č. j. 3 T 254/99-39, jenž nabyl právní moci dne 7. 3. 2000, odsouzen pro dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně, ze kterého byl dne 8. 11. 2002 podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání dvou let, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 6 T 131/2001-24, ze dne 17. 1. 2002, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2002, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin,
3/ dne 16. 2. 2005 v Ú. n.L., v ul. R., v obchodním domě L. v prodejně firmy L. Z., V. B., při sepisování žádosti o úvěr SPOROSERVIS ve výši 6.530,- Kč od České spořitelny, a. s., na pořízení domácího kina zn. LG prostřednictvím firmy L. Z., V.B., udal za svého zaměstnavatele společnost Clivedon Holding, s. r. o., P., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 12.500,- Kč, přestože zde zaměstnán nikdy nebyl a takového příjmu nedosahoval, kdy bez uvedení těchto údajů by mu úvěr poskytnut nebyl, následně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, předání domácího kina obviněnému, přičemž k vyplacení úvěru prodejci L. Z. po zjištění uvedeného poškozenou společností Česká spořitelna, a. s., nedošlo,
4/ dne 16. 2. 2006 kolem 15.00 hod. v Ú. n. L., ul. S., při nastupování do trolejbusu linky č. 57 na zastávce MHD Albert vytáhl ze zadní kapsy batohu, který měla na zádech poškozená T. K., mobilní telefon Nokia 3110 v hodnotě 1.000,- Kč s kreditem ve výši 200,- Kč, který si hodlal ponechat, čímž způsobil poškozené T.K., škodu ve výši 1.200,- Kč,
v nichž byly spatřovány trestné činy v bodě 1/ krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., v bodě 2/ porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., v bodě 3/ úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a v bodě 4/ krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák.
Vůči citovanému usnesení krajského soudu podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) v neprospěch obviněného M. F. dovolání, které opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Podle jejího názoru bylo napadeným usnesením rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení hmotně právní problematiky promlčení.
Dovolatelka v podrobnostech připomněla, jak ve věci rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem a o stížnosti státního zástupce proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem, s jehož závěry vyslovila nesouhlas. Konstatovala, že v obecné rovině platí, že do souhrnu trestněprávních norem, které jsou relevantní pro posouzení, zda je pro pachatele příznivější zákon platný v době spáchání činu nebo zákon pozdější (§16 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb.; §2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb.) patří i zákonná ustanovení o zániku trestnosti činu v důsledku promlčení. Odvolacímu soudu přisvědčila v tom, že úprava přerušení promlčecí doby prováděním úkonů trestního řízení obsažená v §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku je pro pachatele příznivější nežli úprava řešící shodnou problematiku v §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť podle novější právní úpravy se po zahájení trestního stíhání promlčecí doba přerušuje pouze v zákoně taxativně vypočtenými úkony orgánů činných v trestním řízení a podle dřívější právní úpravy postačoval jakýkoli úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele. Upozornila, že nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby však nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, ke kterému došlo ještě podle dřívější právní úpravy (viz též Šámal P. a kol., Trestní zákoník I. §1 až §139. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck 2009, str. 382).
Došlo-li tedy v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., a to úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou v §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku uvedeny, např. bylo-li nařízeno hlavní líčení, pak nová právní úprava nemění nic na tom, že v důsledku provedení takového úkonu došlo k přerušení promlčení a k započetí jejího nového běhu ve smyslu §67 odst. 4 tr. zák. Podle dovolatelky nemůže přerušení běhu promlčecí doby, k níž došlo dle právní úpravy platné do 31. 12. 2009, být změnou právní úpravy nastalou s účinností od 1. 1. 2010 zpětně anulováno. K nové právní úpravě by bylo nutno přihlédnout pouze při posuzování délky nově běžící promlčecí doby, pokud by nová právní úprava byla v tomto směru pro pachatele příznivější. Změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby (viz rozhodnutí č. 40/2009 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na popsané skutečnosti dovolatelka vytkla krajskému soudu, že vycházel z nesprávného právního názoru, pokud ustanovení §34 tr. zákoníku zpětně aplikoval při posuzování běhu promlčecích lhůt v období před 1. 1. 2010. Namítla, že otázky přerušení běhu promlčecí doby v tomto období bylo namístě posuzovat podle §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (tj. sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější).
Jak dovolatelka připomněla, soud prvního stupně výslovně připustil, že podle dříve platného trestního zákona nedošlo k uplynutí promlčecí doby u žádného ze stíhaných skutků, když promlčecí doba byla opakovaně přerušována úkony podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. i pácháním další trestné činnosti obviněným. V tomto směru podala rekapitulaci následujících faktů. Všechny stíhané skutky byly podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 ohroženy sazbou trestu odnětí svobody do dvou let, a tudíž promlčecí doba u všech skutků činila podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. tři roky. Skutek pod bodem 1/ zastavovacího výroku byl spáchán dne 11. 11. 2000, běh promlčecí doby však byl poprvé přerušen podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. již dne 31. 5. 2001 podáním obžaloby. Následně – nehledě na úkony v mezidobí prováděné orgány činnými v trestním řízení – byla promlčecí doba u tohoto i dalších postupně páchaných skutků opakovaně přerušena a započala běžet znovu pácháním stejně závažných trestných činů obviněným dne 8. 3. 2004, 16. 2. 2005 a 16. 2. 2006. Pro jednotlivé skutky byly sice podávány samostatné obžaloby, resp. návrhy na potrestání, avšak Okresní soud v Ústí nad Labem všechny věci vedené proti obviněnému postupně spojil ke společnému řízení. Dovolatelka poznamenala, že v době, kdy již bylo trestní stíhání vedeno pro všechny skutky společně, byla ve věci opakovaně nařizována hlavní líčení, přičemž jejich konkrétní termíny v roce 2006 až 2010 rovněž uvedla. S ohledem na to zdůraznila, že nařízení hlavního líčení bylo nepochybně úkonem směřujícím k trestnímu stíhání pachatele ve smyslu znění §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a každé z těchto nařízení mělo za následek přerušení běhu promlčecí doby a počátek běhu nové promlčecí doby (§67 odst. 4 tr. zák.). Podtrhla, že k datu 26. 2. 2010 resp. 28. 5. 2010, kdy byla rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně o zastavení trestního stíhání vydána, trestnost žádného ze stíhaných skutků v důsledku uplynutí promlčecí doby nemohla zaniknout. Dodala, že je zcela irelevantní, zda budou účinky přerušení promlčecí doby přiznány i nařízení posledního hlavního líčení dne 10. 2. 2010. Jelikož nové nebo staré právní úpravy je vždy nutno použít jako celku, lze i poslednímu hlavnímu líčení tento účinek přiznat.
Dovolateka shrnula, že pokud jde o vymezení zákonných znaků souzených trestných činů a trestů, které za ně mohou být uloženy, jakož i dalších okolností rozhodných pro posouzení trestnosti činu, nebyla nová právní úprava pro obviněného příznivější, a proto soudy měly rozhodovat o vině a případně o trestu podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. Krajský soud v Ústí nad Labem tudíž usnesením zastavil trestní stíhání obviněného podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za užití §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodů §172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, neboť vycházel z nesprávného hmotně právního posouzení podmínek promlčení. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2010, č. j. 6 To 212/2010-146, jakož i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 T 126/2004-136, a zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž vyslovila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Obviněný M. F. se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř . platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech vytýká, že v předmětné trestní věci bylo zastaveno trestní stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení podmínek promlčení. Tyto výhrady uplatněné dovolací důvody obsahově naplňují.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k níže popsaným závěrům.
Podle ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009) platilo, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější . Zcela stejně zní ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku – zákona č. 40/2009 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2010.
Lze připomenout, že promlčení trestního stíhání je předně institutem hmotného práva (§67 tr. zák., §34 tr. zákoníku), nikoli jen procesní formou nestíhatelnosti. Uplynutím času totiž postupně slábne a nakonec zaniká nebezpečnost činu pro společnost (škodlivost činu), a tím i trestní odpovědnost pachatele za takový čin. K těmto skutečnostem přistupují podpůrně důvody procesní, kdy se uplynutím času oslabuje síla důkazních prostředků nebo je nelze vůbec opatřit. Jedinou podmínkou zániku trestnosti činu je uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby uvedené v §67 odst. 1 tr. zák., §34 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž ustanovení o promlčení trestního stíhání se vztahuje na všechny trestné činy s výjimkou trestných činů uvedených v §67a tr. zák., §35 tr. zákoníku.
Zákon v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. stanoví, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno .
Podle §11 odst. 2 tr. ř. platí, že týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání .
Z ustanovení §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. vyplývalo, že trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta u ostatních trestných činů [poznámka: s ohledem na znění §67 odst. 1 písm. a) až c) tr. zák. to znamenalo u trestných činů, jejichž horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody činí méně než tři roky].
Podle §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. platilo, že promlčení trestního stíhání se přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo
b) spáchál-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. zakotvovalo, že přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Trestní zákon stanovil na trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., ohledně nichž byla na obviněného M. F. podána obžaloba či návrh na potrestání, shodně trest odnětí svobody až na dvě léta. Proto s poukazem na znění §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. činila u těchto všech trestných činů promlčecí doba shodně tři léta. V tomto směru není nová právní úprava ustanovení §34 odst. 1 tr. zákoníku pro obviněného příznivější.
Dále je potřebné uvést, že skutek v bodě 1/ výroku napadeného usnesení byl spáchán dne 11. 11. 2000, běh promlčecí doby byl poprvé přerušen podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. již dne 31. 5. 2001 podáním obžaloby. Následně byla promlčecí doba u tohoto i dalších postupně páchaných skutků opakovaně přerušena a počínala nová promlčecí doba pácháním stejně závažných trestných činů obviněným M. F. dne 8. 3. 2004, 16. 2. 2005 a 16. 2. 2006. Pro jednotlivé skutky byly sice podávány samostatné obžaloby, respektive návrhy na potrestání, avšak Okresní soud v Ústí nad Labem všechny věci vedené proti obviněnému postupně spojil ke společnému řízení vedenému (po vyloučení jeho věci z věci téhož soudu sp. zn. 2 T 111/2001) pod sp. zn. 5 T 126/2004 (viz spojovací usnesení na č. l. 24 spojeného spisu 5 T 53/2006, dále usnesení na č. l. 38 spojeného spisu 5 T 121/2004 a usnesení na č. l. 40 spojeného spisu 4 T 101/2005). V době, kdy již bylo trestní stíhání vedeno pro všechny skutky společně, byla ve věci opakovaně nařizována hlavní líčení na dny 19. 4. 2006 (č. l. 38 spisu), 6. 9. 2006 (č. l. 45 spisu), 20. 10. 2006 (č. l. 56 spisu), 14. 2. 2007 (č. l. 58 spisu), 20. 6. 2007 (č. l. 60 spisu), 20. 2. 2008 (č. l. 69 spisu), 20. 8. 2008 (č. l. 70 spisu), 18. 3. 2009 (č. l. 86 spisu), 29. 4. 2009 (č. l. 102 spisu), 10. 6. 2009 (č. l. 104 spisu), 1. 7. 2009 (č. l. 105 spisu), 7. 8. 2009 (č. l. 109 spisu), 2. 10. 2009 (č. l. 118 spisu), 6. 11. 2009 (č. l. 126 spisu), 9. 12. 2009 (č. l. 129 spisu) a 10. 2. 2010 (č. l. 135 spisu). Ostatně na tyto okolnosti důvodně upozorňuje i nejvyšší státní zástupkyně v dovolání.
Nařízení hlavního líčení bylo úkonem směřujícím k trestnímu stíhání pachatele a podle právní úpravy účinné a platné do 31. 12. 2009 přerušovalo promlčecí dobu [§67 odst. 3 písm. a) tr. zák.], přičemž přerušením promlčení počínala běžet nová promlčecí doba (§67 odst. 4 tr. zák.). Změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby (srov. rozhodnutí č. 59/2009 Sb. rozh. tr.). Tento právní názor zaujal Nejvyšší soud (usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1114/2008) v minulosti v případech, kdy nová právní úprava stanovila promlčecí dobu kratší, než úprava předchozí a nezměnil jej ani za účinnosti trestního zákoníku – zákona č. 40/2009 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu jednak ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 797/2010, a jednak ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 To 997/2010). Je tudíž zcela očividné, že v přezkoumávané trestní věci neuplynula zákonem stanovená promlčecí doba, a proto trestnost činů obviněného nemohla zaniknout . Právní úprava v §34 tr. zákoníku není v dané trestní věci ve smyslu znění §2 odst. 1 tr. zákoníku pro obviněného M. F. příznivější, byť ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku úžeji vymezuje úkony v trestním řízení, kterými se promlčecí doba přerušuje a podle §34 odst. 5 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že mimořádný opravný prostředek byl podán důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. F.) zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 6 To 212/2010, i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2010, sp. zn. 5 T 126/2004. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem Okresního soudu v Ústí nad Labem bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit ve věci obviněného M. F. zákonu odpovídající rozhodnutí. Zároveň lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k