ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.296.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 296/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 dovolání, které podal obviněný M.Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 55 To 347/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 65/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, byl obviněný M.Č. uznán vinným:
přestože byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 1 T 269/2006, ze dne 21. 11. 2007, v právní moci dne 4. 12. 2007, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tak
1) v L.ve V. ulici dne 24. 3. 2009 kolem 23.35 hodin řídil osobní motorové vozidlo
tv. zn. Škoda Felicia,
2) v L. v T.ulici dne 13. 5. 2009 ve 21.35 hodin řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Škoda Felicia.
Takto zjištěné skutky soud prvního stupně právně kvalifikoval jako dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §171 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti konstatovanému rozsudku obviněný podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 55 To 347/2010, bylo rozhodnuto:
Podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině pod bodem 1) a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §258 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který zůstal pod bodem 2) v napadeném rozsudku nedotčen, byl podle §171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu [všechny výroky mimo výrok, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině pod bodem 1) a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem provostupňového soudu [výrok o vině pod bodem 2) a výrok o trestu] napadl obviněný M. Č. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle jeho názoru bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Obviněný shledal dovolací důvod ve skutečnosti, že jednání, které je popsáno pod bodem 2) v rozsudku prvostupňového soudu, bylo již dříve projednáno v přestupkovém řízení a bylo o něm pravomocně rozhodnuto. V této souvislosti v podrobnostech poukázal na rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Odboru dopravy ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. MML099138/09/1239/OD/Se, jež téhož dne nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. Namítl, že v trestním řízení došlo k porušení zásady ne bis in idem, přičemž rozhodnutím správního orgánu byla ode dne 8. 7. 2009 založena i překážka res iudicata. Připomněl, že zásadu ne bis in idem zakotvuje čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a §11 tr. ř. Upozornil, že podle usnesení Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 6/03, vyjadřuje zásada ne bis in idem zákaz osobu stíhat nebo potrestat dvakrát za stejnou věc a je neodmyslitelnou a nezpochybnitelnou součástí spravedlivého trestního procesu. Rovněž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1399/2007, že zásada ne bis in idem, tj. zákaz dvojího odsouzení a potrestání za týž čin – skutek – ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. brání trestnímu stíhání a odsouzení toho, proti němuž dřívější přestupkové řízení o témže skutku (činu) trestněprávní povahy meritorně skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu.
S poukazem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o vině pod bodem 2) a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2010, č. j. 3 T 65/2009-64, a s ním související výroky v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Libereci ze dne 31. 8. 2010, č. j. 55 To 347/2010-76 (výroky podle §258 odst. 2 tr. ř., §259 odst. 3 tr. ř. včetně celého výroku o nově uloženém trestu a výrok, že „Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“) a aby ve věci sám rozhodl. Rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání podle §265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl vznesené dovolací námitky. Uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje proti výroku o vině skutkem pod bodem 2) rozsudku okresního soudu a proti výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu.
Ve vztahu k výroku o vině státní zástupce označil dovolání za nepřípustné, neboť soud druhého stupně ve věci rozhodoval výlučně na základě odvolání obviněného, podaného toliko proti výroku o vině skutkem pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Povinností odvolacího soudu tudíž nebylo výrok o vině skutkem pod bodem 2), který okresní soud vyslovil, přezkoumávat a ani tak neučinil. V této části dovolání fakticky směřuje proti rozsudku prvostupňového soudu, což odporuje ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.
Dále státní zástupce konstatoval, že část dovolání, jež směřuje proti výroku o trestu, je formálně přípustná, nicméně výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně zdůraznil, že v tomto ustanovení vymezenými vadami napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou namítány.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. Č. bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Současně shledal, že dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], jak bude popsáno níže.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. zakotvuje, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g) .
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodly soudy obou stupňů, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
Obviněný M. Č., který brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l ) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Z trestního spisu plyne, že proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, podal odvolání obviněný (č. l. 68 spisu), a to do výroku o vině pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad (§254 odst. 1 věta první tr. ř.). Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání (§254 odst. 1 věta druhá tr. ř.).
Z konstatovaného vyplývá, že dovolatel, ať se jedná o nejvyššího státního zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] nebo o obviněného [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], může napadat dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen je přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků napadeného rozsudku, proti nimž směřovalo podané odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Současně nebyl důvod, aby postupoval podle §254 odst. 1 věty druhé tr. ř. Je tudíž nepodstatné, že odvolací soud nad rámec přezkumné povinnosti v odůvodnění rozsudku na str. 2 poznamenal: „Skutková zjištění soudu prvního stupně týkající se jednání pod bodem 2) výroku o vině, kde byl obžalovaný M. Č. uznán vinným tím, že přestože byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 1 T 269/2006 ze dne 21. 11. 2007, v právní moci dne 4. 12. 2007, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tak v L. v T. ulici dne 13. 5. 2009 ve 21.35 hodin řídil osobní motorové vozidlo tv. zn. Škoda Felicia, jsou správná a obžalovaný nakonec v této části rozsudek soudu prvního stupně nenapadá.“
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný M. Č. uplatnil v podstatné části mimořádného opravného prostředku námitky vůči tomu výroku o vině, který ale nebyl odvoláním napaden a odvolací soud ani neměl zákonnou povinnost ho přezkoumávat. V této části jde proto o dovolání, které není přípustné.
Obviněný napadl dovoláním i výrok o trestu. Jelikož ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze aplikovat v případě, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné , je očividné, že zmíněnou námitku nelze pod citovaný dovolací důvod, který byl obviněným uplatněn, podřadit.
Nejde-li o uložení trestu odnětí svobody na doživotí, a dále o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze výrok o trestu cestou dovolání napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je očividné, že napadeným rozsudkem nebyl obviněnému M. Č. uložen druh trestu, který zákon nepřipouští ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což ani není v dovolání vytýkáno.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. Č., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu v ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. podat pouze samosoudce soudu prvního stupně, který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k