ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.410.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 410/2011-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, č. j. 11 To 82/2010-764, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 6/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 46 T 6/2010-697, byl obviněný M. Š. uznán vinným pokračujícím zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c), d) zák. č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku a podle §283 odst. 2 tr. zákoníku mu byl za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen ve výroku
o trestu trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2009, sp. zn.
3 T 157/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat tím, že „ dne
15. 12. 2009 zaslal z přesně nezjištěného místa ze svého mobilního telefonu zn. Nokia 1110 se SIM kartou VODAFONE, na tel. č., které užívala L. K., SMS zprávu, jejímž obsahem byla nabídka pervitinu, na což L. K. nereagovala, přičemž hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách“.
Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne
17. 12. 2010, č. j. 11 To 82/2010-764, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v jeho odsuzující části a v důsledku toho v celém výroku
o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o zproštění obžaloby znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím přečinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Za tento trestný čin obviněnému podle §283
odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon tohoto trestu podle §56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen ve výroku o trestu trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 3 T 157/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Je přesvědčen, že jednání obviněného bylo na místě kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2
písm. c), d) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s tím, že odvolací soud posoudil jednání obviněného pouze jako pokračující přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1.
tr. zákoníku. Je zjevné, že Vrchní soud v Praze se plně ztotožnil se skutkovými závěry učiněnými nalézacím soudem, učinil však podle nejvyššího státního zástupce nesprávný právní závěr ohledně právní kvalifikace skutku. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, odvolací soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn.
7 Tdo 1337/2010, jenž obsahuje zásadní stanovisko k výkladu v trestním zákoníku
u drogových deliktů nově zavedených pojmů, které se týkají vymezení rozsahu spáchaného trestného činu, totiž pojmů ve značném rozsahu, ve velkém rozsahu
a výklad stávajícího pojmu ve větším rozsahu v návaznosti na termín množství větší než malé. Celkové množství drogy pervitin, s níž obviněný disponoval, tedy 61,9 g, podle závěru Vrchního soudu v Praze nedosáhlo hranice značného rozsahu, jakožto kvalifikačního znaku podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a zjištěné množství
7,2 g, jež obviněný poskytl dítěti potom nedosáhlo hranice většího rozsahu, jakožto kvalifikačního znaku podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce odvolacímu soudu vytýká, že shledal v jednání obviněného toliko naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na ustálený skutkový stav je zřejmé, že se obviněný dopustil jednání, spočívajícího v tom, že v době od podzimu roku 2008 do konce září roku 2009 na několika místech v Praze neoprávněně nabídl, prodal nebo jinak opatřil deseti osobám, a to minimálně v celkem 141 případech, nejméně 61,9 g pervitinu, z toho dvěma mladistvým osobám minimálně 7,2 g pervitinu, a dále pak jedné mladistvé osobě v celkem pěti případech marihuanu o celkové hmotnosti nejméně 5 g. V dovolání nejvyšší státní zástupce dále poukazuje na rozhodnutí publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., podle něhož závěr
o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu podle
§283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. o naplnění znaku značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným
v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce konstatuje, že soudní praxe není stran konkrétního výkladu pojmů většího rozsahu a značného rozsahu podle §283 tr. zákoníku zcela sjednocená, tudíž i závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, o které se opíral Vrchní soud v Praze, je nutné posuzovat do jisté míry s ohledem na konkrétní okolnosti rozhodované věci. Stran dalších judikatorních závěrů poukázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, v němž Nejvyšší soud akceptoval právní závěr soudu nižšího stupně, podle něhož se v dané věci obviněný dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (tedy dispozice s drogou ve značném rozsahu), pokud po cca 17 měsíců v nejméně 20 případech vyrobil a následně prodal či daroval metamfetamin (pervitin) dalším osobám o celkové hmotnosti 59,8 g.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání zmínil rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 4 Tdo 827/2010. Podle tohoto rozhodnutí použitím pojmu větší rozsah ve vztahu k dítěti (tj. osobě mladší osmnácti let) je vyjádřena potřeba zvýšené
a důraznější ochrany dětí před vlivem drog, neboť právě tato skupina nedospělých osob je jimi daleko více ohrožena, než tomu je u osob dospělých, a to nejen co do negativního působení těchto látek na zdraví a život dětí, ale vzhledem k jejich sociální nevyzrálosti,
i co do větší možnosti dětí a jejich vůli ovlivnit a manipulovat s nimi (srov. Šámal P.
a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck 2010, str. 2623). V návaznosti na to bylo konstatováno, že pro naplnění znaku většího rozsahu vůči dítěti bude nyní postačovat jednání pachatele realizované v menší míře než ve větším rozsahu podle dřívější úpravy podle trestního zákona, tedy zejména jeho nakládání
s menším množstvím drogy. To znamená, že právě s ohledem na adresáty ustanovení
§283 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. d) tr. zákoníku by se dolní hranice pro vymezení znaku většího rozsahu měla nacházet výrazně pod obecnou hranicí většího rozsahu. Podle nejvyššího státního zástupce vyhodnocením ustáleného skutkového stavu v dané věci bude třeba vzít v úvahu, že obviněný po delší dobu (cca 1 rok) cílevědomě a se zištným motivem opakovaně (ve 141 případech) prodával či jinak nabízel více zájemcům (10 osobám) psychotropní látku metamfetamin, a to v celkovém množství 61,9 g. Vzhledem k tomu, že zájemci získávali od obviněného metamfetamin vždy ve více případech, je zřejmé, že obviněným distribuovaná směs byla dostatečné kvality, s níž byli uživatelé spokojeni. Není možné podle nejvyššího státního zástupce přehlédnout, že obviněný prodal či daroval i další drogu (omamnou látku), a to marihuanu, byť v menším množství 5 g. S ohledem na závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, má nejvyšší státní zástupce za to, že obviněný se nakládání s psychotropními a omamnými látkami dopustil ve značném rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně je třeba zohlednit, že obviněný metamfetamin v množství 7,2 g a marihuanu v množství 5 g distribuoval vědomě
i dvěma dětem (§126 tr. zákoníku). I vůči nim se přitom zmíněného jednání dopouštěl opakovaně (ve 24 případech metamfetamin a v 5 případech marihuanu), po dobu
3 měsíců. S ohledem na skutečnost, že ve smyslu dřívější právní praxe, platné pro zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, bylo za větší množství metamfetaminu považováno (při zohlednění dalších okolností) cca 10 g, za současného přihlédnutí k tomu, že obviněný popsaným způsobem jednal vůči dvěma dětem, kterým navíc prodal či daroval i další drogu (marihuanu) a při akceptaci právních závěrů výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2010, sp. zn.
4 Tdo 827/2010, bude potom třeba konstatovat, že obviněný se současně dopustil
i daného jednání ve větším množství vůči dítěti, tedy naplnil i kvalifikační znak ve smyslu §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nejvyšší státní zástupce dovozuje, že jednání obviněného je nutné kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 11 To 82/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím obhájce vyjádřil obviněný, který nejprve reprodukoval dovolání, dále rozhodnutí soudu prvního
a druhého stupně, aby následně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
7 Tdo 1337/2010 a sp. zn. 6 Tdo 609/2010, která se ve svých odůvodněních zabývají problematikou pojmů „značný rozsah“ či „větší rozsah“ z pohledu §283 tr. zákoníku. Oproti tomu staví rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010, kterého se dovolává v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce. Podle obviněného nelze akceptovat argumentaci uvedenou v dovolání, že prakticky jakékoliv množství drogy, které je pachatelem distribuováno či vyráběno, spadá pod ustanovení §283 odst. 2
písm. c), d) věta první tr. zákoníku. S ohledem na uvedené navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo
o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, avšak s ohledem na skutečnosti níže uvedené, přicházel v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
V dané věci odvolací soud dospěl k odlišné právní kvalifikaci než soud prvního stupně. Ke zvolení jiné právní kvalifikace jednání obviněného jako pokračujícího přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku přistoupil s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Pro posouzení znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku „ve značném rozsahu“ a znaku „ve větším rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v podstatě vycházel z jediného hodnotícího kritéria, a to z množství účinné látky. S ohledem na stávající judikaturu a se zřetelem k nejednotnosti soudní praxe při posuzování uvedených kritérií v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, Nejvyšší soud v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejnil ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, které k naplnění jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky stanovuje další rozhodná kritéria, jež je třeba zohledňovat. Je tedy třeba vycházet z toho, že trestný čin podle §283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy
i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné
a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb.
Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Pojem „většího rozsahu“ je vždy v §283 tr. zákoníku vázán na další podmínku, kterou je v odstavci 2 písm. d) dítě, a v odstavci 3 písm. d) dítě mladší patnácti let. Za stejně postihované a tedy za obdobně škodlivé je považováno jednání dosahující „značného rozsahu“ v odstavci 2 písm. c) u dospělého konzumenta drog a „většího rozsahu vůči dítěti“ v odstavci 2 písm. d). Obě tyto zvlášť přitěžující okolnosti jsou zařazeny do druhého odstavce, avšak v souhrnu všech skutečností, k nimž je nutné přihlížet, závažnost činu z nich plynoucí bude menší, než je tomu u takových okolností vyjádřených v odstavci 3 písm. c) u „velkého rozsahu“ a v písm. d) u „většího rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let“, jež by s ohledem na toto začlenění mělo mít obdobnou škodlivost.
Znak „většího rozsahu“, protože je vždy spojen s tím, že směřuje vůči dítěti, nebo dítěti mladšímu patnácti let [§283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku], bude naplněn již při podstatně menším množství drogy, než představují znaky „značného rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a „velkého“ rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Předně je nezbytné uvést, že odvolací soud při svém rozhodování aplikoval již shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1337/2010 (obdobně vyznívá také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 609/2010). Ani Nejvyšší soud v rámci svého rozhodování nebyl k problematice pojmů „značný rozsah“ či „velký rozsah“ apod. z pohledu aplikovatelnosti §283 tr. zákoníku jednotný, čehož dokladem je rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Právě s ohledem na tuto nejednotnost bylo přijato již výše zmíněné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr. (v době svého rozhodování soud druhého stupně tuto skutečnost nemohl znát), které vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 (viz shora).
Budeme-li tudíž aplikovat citované rozhodnutí na danou trestní věc, nezůstane množství omamné a psychotropní látky jediným spoluurčujícím hlediskem. Soud prvního stupně v tomto směru zcela správně zohlednil délku doby, po jakou se obviněný trestné činnosti dopouštěl (od podzimu roku 2008 do září roku 2009), neopomněl zmínit množství osob, kterým obviněný drogu poskytoval (10 cílových osob), jakož i množství zhruba 140 poskytnutých dávek, hodnotil rovněž kvalitu pervitinu, kterou označil za průměrnou, neboť ve většině případů byly účinky látky podané obviněným srovnatelné s účinky látky, kterou uživatelé požili od jiných dodavatelů. Množství omamné
a psychotropní látky (61,9 g), dlouhodobost útoků trvající cca jeden rok, konečně i počet konzumentů vedlo soud prvního stupně k závěru, že obviněný byl zcela nepochybně k páchání trestné činnosti veden zištným motivem. Soud prvního stupně tak naprosto výstižně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí individualitu daného případu. Není pochyb, že v tomto ohledu je jím zvolená právní kvalifikace jednání obviněného podle
§283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku správná. Ostatně i pokud soud prvního stupně v případech, kdy se obviněný dopustil svého jednání vůči dítěti, tj. vůči osobě mladší osmnácti let, použil právní kvalifikaci podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, nelze mu ničeho vytknout. Dvěma osobám mladším osmnácti let obviněný nabízel drogu po dobu tří měsíců, a to metamfetamin ve 24 dávkách v celkovém množství minimálně
7,2 g a v pěti případech marihuanu v množství 5 g. Nelze odhlédnout od toho, že osoby mladší osmnácti let patří mezi rizikové skupiny konzumentů drog právě s ohledem na nevyzrálost své osobnosti, a proto je třeba při posuzování jednání páchané vůči této cílové skupině postupovat obezřetněji a postihovat takovéto jednání daleko přísněji, tedy nikoliv jen s ohledem na množství poskytnuté zakázané látky.
Se zřetelem k závaznému právnímu názoru, který byl publikován Nejvyšším soudem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011, bylo nutno konstatovat, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn.
11 To 82/2010, vykazuje shora uvedené pochybení, když jednání obviněného posoudil pouze podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli v souladu s výše uvedeným stanoviskem č. 12/2011 Sb. rozh. tr. V návaznosti na toto zjištění se musel Nejvyšší soud zabývat také tím, jakým způsobem dále s trestní věcí obviněného naložit.
Vzhledem ke zjištěnému pochybení, kdy bylo již shora konstatováno, že otázka právní kvalifikace s ohledem na „větší rozsah“ či „značný rozsah“ ve vztahu k §283
tr. zákoníku, jako kvalifikačních znaků kvalifikovaných skutkových podstat byla již zmíněným stanoviskem Nejvyššího soudu ujednocena, je zřejmé, že výše zmíněná problematika – otázka, která měla být z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce řešena, není po právní stránce zásadního právního významu. V úvahu tedy je nutno brát pouze tu alternativu, že pokud by při aplikaci již výše zmíněného stanoviska (viz rozhodnutí č. 12/2011 Sb. rozh. tr.) bylo jednání obviněného kvalifikována podle §283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku, přicházelo by v úvahu ukládat obviněnému trest v rámci trestní sazby od dvou do deseti let, proti trestní sazbě §283 odst. 1 tr. zák. v rozsahu od jednoho do pěti let (jak byl uznán vinným rozsudkem soudu druhého stupně). Za situace, kdy obviněnému byl soudem druhého stupně uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, je Nejvyšší soud toho názoru, že takto uložený trest odpovídá hlediskům zákona a je zcela zřejmé, že projednání věci po zrušení soudem druhého stupně, by nemohlo „zásadně“ ovlivnit postavení obviněného.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann