ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.72.2011.3
sp. zn. 6 Tz 72/2011-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V ., proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v neprospěch obviněného J. V.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Příbrami se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 2 T 166/2008, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2008, byl obviněný J.V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“) a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Výkon tohoto trestu byl nařízen usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 40 Nt 1048/2008. Dne 16. 6. 2010 podala Probační a mediační služba ČR návrh na přeměnu trestu s tím, že obviněný odpracoval jen 16 hodin obecně prospěšných prací. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010, byl obviněnému přeměněn nevykonaný zbytek z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin na trest odnětí svobody v trvání 284 dnů. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Příbrami podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti upozornil, že podle §2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zákoník“) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle §45a odst. 4 tr. zák. platí, že jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody. Ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku naproti tomu stanoví, že jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody. Ministr spravedlnosti poté konstatoval, že Okresní soud v Příbrami v posuzované trestní věci těchto ustanovení důsledně nedbal a chybně postupoval při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější.
Dále poznamenal, že na nejednotnou praxi soudů při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v případech, kdy byl trest obecně prospěšných prací uložen pravomocně za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění, ale k rozhodování o přeměně trestu přikročil soud až v době po 1. 1. 2010, reagoval Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) a schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010, podle něhož : „Přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější“. Stejným způsobem pak Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ve věci sp. zn. 4 Tz 76/2010.
Ministr spravedlnosti uzavřel, že nesprávný postup Okresního soudu v Příbrami při rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody vedl k tomu, že místo nařízení výkonu trestu na dobu 142 dní byl obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 284 dní. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě znovu citovat ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku a §45a odst. 4 tr. zák., stačí konstatovat, že argumentace ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je správná. V zásadě totiž koresponduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 5/2011 Sb. rozh. tr., podle něhož přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností totiž není pro pachatele příznivější ( přepočet podle §65 odst. 2 tr. zákoníku je založen na tom, že každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody, zatímco přepočet podle §45a odst. 4 tr. zák. je založen na tom, že každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody).
Tím, jak o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody rozhodl v posuzované věci, Okresní soud v Příbrami porušil zákon v ustanoveních §2 odst. l a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného, poté podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Příbrami přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vydáním zrušeného usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008. Na jmenovaném okresním soudu proto bude, aby při novém rozhodování o přeměně obviněnému uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. §270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý