ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.111.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 111/2011-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 2. 2011 o dovolání obviněného J. L. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 4 To 649/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 46/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. L. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 4 To 649/2010, pokud jím bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2010, sp. zn. 3 T 46/2010. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), h), k), l) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a namítl nesprávné hodnocení důkazů včetně toho, že některé důkazy nebyly vůbec použitelné. Obviněný J. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že jde o právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný J. L. byl uznán vinným v bodech 1–2 výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a v bodech 3–11 výroku o vině dalším trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. spáchaným zčásti v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák.
Takto byly posouzeny skutky, které podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, spočívaly v podstatě v tom, že obviněný J. L. v době od 22. 8. 2008 do 20. 11. 2009 zčásti sám a zčásti v součinnosti s obviněnými P. R. a L. B. se na různých místech v okrese České Budějovice vloupal do rodinných domů, resp. do novostaveb rodinných domů, do přilehlých stodol, do chalup a do restaurace, v nichž podle bodů 1–2 výroku o vině odcizením různých věcí specifikovaných ve výroku o vině způsobil škodu ve výši 103 558 Kč a na zařízení objektů způsobil škodu ve výši 21 182 Kč a podle bodů 3–11 výroku o vině odcizením různých věcí specifikovaných ve výroku o vině způsobil škodu ve výši 263 005 Kč a na zařízení objektů způsobil škodu ve výši 87 250 Kč, přičemž pro trestné činy krádeže již byl ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 27 T 74/2003 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, o kterém bylo rozhodnuto, že se vykoná, a z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn dne 6. 3. 2008 za současného stanovení zkušební doby tří roků.
V podaném dovolání obviněný J. L. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkovými zjištěními, která učinily soudy, nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný J. L. založil dovolání v celém rozsahu jen na ryze skutkových námitkách. Tyto námitky se odvíjely od jeho obhajoby, podle které nebyl osobou totožnou s pachatelem krádeží a dalších sbíhajících se trestných činů. Podstatou uvedené obhajoby bylo tvrzení, že věci, o kterých bylo zjištěno, že byly odcizeny, obviněný koupil od dvou osob, které mu to samy nabídly a které zná jen křestními jmény. Podle obviněného šlo o výhodnou nabídku, která mu umožnila věci se ziskem prodat, a proto ji přijal, aniž znal původ věcí. Z toho je zřejmé, že námitky obviněného se vůbec netýkají otázky právního posouzení skutků, tak jak byly zjištěny soudy, ale směřují k právnímu posouzení odlišné verze skutkového stavu, jejíž přijetí by znamenalo zásadní změnu ve skutkových zjištěních soudů. Takto pojaté dovolání ovšem staví uplatněné námitky mimo dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně tento dovolací důvod deklaroval, avšak jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to opodstatňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného J. L. s osobou pachatele trestných činů. V tomto směru jsou skutková zjištění soudů založena na výpovědi obviněného L. B., který podrobně popsal, jak ho obviněný J. L. vždy požádal, aby ho v nočních hodinách autem odvezl na příslušné místo a aby ho zase odvezl za několik hodin nebo až následujícího dne ráno, přičemž obviněný J. L. se vracel s taškami naplněnými různými věcmi. V přípravném řízení obviněný L. B. dokonce výslovně uvedl, že mu bylo zřejmé, že obviněný J. L. tyto věci krade. Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného J. L., pokud jde o jeho tvrzení, že věci koupil od jiných osob, pozorně se touto obhajobou zabývaly a po pečlivém zhodnocení všech okolností ji odmítly jako nevěrohodnou. Přesvědčivým důvodem tohoto závěru soudů byla nelogičnost konstrukce, podle které obviněný ve více případech měl kupovat věci od osob, které ani nebyl schopen identifikovat, přičemž za těmito osobami měl jezdit v noci do míst, kde byly provedeny krádeže. Naprostou nelogičnost prezentované konstrukce obviněného J. L. podporuje také relativně dlouhý časový odstup mezi dobou příjezdu obviněného J. L. do těchto míst a dobou, kterou sám určil k tomu, aby se pro něho obviněný L. B. vrátil. Šlo vždy o takovou prodlevu, která vylučuje úvahu, že účelem přítomnosti obviněného v místech, kam se nechal dovézt, bylo pouhé převzetí nějakých věcí od jiných osob. V jednom případě (bod 2 výroku o vině) byla přítomnost obviněného J. L. přímo v domě, kde byla provedena krádež, objektivně prokázána výsledkem analýzy DNA. V ostatních případech se podobné stopy na místě krádeží nenašly, což soudy hodnotily tak, že tím není pachatelství obviněného J. L. nijak zpochybněno či dokonce vyloučeno. Lze tedy uzavřít, že skutková zjištění soudů o totožnosti obviněného J. L. s osobou pachatele jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, které je logické a při kterém se soudy nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Pokud obviněný J. L. namítal nepoužitelnost některých důkazů, měl tím na mysli odposlechy svých telefonních hovorů. O tento důkaz se však zjištění soudů v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele ve skutečnosti vůbec neopírala. Důkazem v tomto ohledu byla výpověď obviněného L. B. Okresní soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozsudku na str. 15 zmínil obsah odposlechů jen v souvislosti s tím, že obviněný J. L. domlouval podmínky a jiné okolnosti prodeje různých věcí, aniž by z toho dovozoval, že obviněný J. L. je pachatelem krádeží a dalších sbíhajících se trestných činů. Námitky obviněného ohledně odposlechů jsou tedy v podstatě bezpředmětné.
To, že obviněný J. L. nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný J. L. nenamítal, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, ale to, že mu neměl být trest vůbec ukládán, protože je nevinen. V tomto ohledu je dovolání obviněného, pokud směřuje proti výroku o trestu, jen určitým pokračováním námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů jako podklad výroku o vině. Takto postavené dovolání se ovšem zcela míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. h) tr. ř.
Tímto dovolacím důvodem nejsou námitky, jejichž podstatou je tvrzení neviny a z toho vyvozovaná neopodstatněnost uloženého trestu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný J. L. uplatnil tento dovolací důvod s tím, že neměl být odsouzen, resp. že jeho odvolání nemělo být zamítnuto, a že místo toho měl být zproštěn obžaloby. Tím obviněný ve skutečnosti nenamítal, že soudy ve svých rozhodnutích nevyčerpaly v plném rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí, nýbrž vytýkal, že místo toho, jak rozhodly soudy, mělo být rozhodnuto jiným způsobem.
V těchto námitkách se nejedná o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. k) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý jiný dovolací důvod podle §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. l písm. g), h), k) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Jak vyplývá z předcházejících částí tohoto usnesení, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žádná z námitek obviněného J. L. svým obsahem nenaplňuje žádný z deklarovaných dovolacích důvodů. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec