ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1119.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1119/2011 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2011 o dovolání obviněného P. T. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 3 To 393/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 9/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 3 To 393/2011, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 10 T 9/2011. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Prostřednictvím námitek směřujících proti skutkovým zjištěním soudů prezentoval svou vlastní skutkovou verzi, z níž vyvozoval, že z jeho strany šlo o nutnou obranu a tedy o čin, který není trestným činem. Alternativně dal v úvahu možnost, že se jednalo o přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a odst. 1 tr. zákoníku, avšak i toto posouzení spojoval se svou vlastní skutkovou verzí týkající se předcházejícího jednání poškozeného. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z libovolného důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž dovolatel usiluje o to, aby dosáhl jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. T. dne 23. 11. 2010 kolem 11,45 hodin na ulici před domem v obci S. u B., okr. Český Krumlov, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného S. T. tak, že ho uchopil za palec pravé ruky a páčil mu jej od ostatních prstů, a tím mu způsobil těžké podvrtnutí základního kloubu palce pravé ruky s dobou léčení a výraznějším omezením na běžném způsobu života nejméně do 17. 12. 2010 a s prognózou trvalých následků v podobě omezení hybnosti a úchopové síly palce pravé ruky.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny znaky přečinů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na vyloženě skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že byl poškozeným napaden a že se bránil jeho útoku. V tomto ohledu jde o polemiku se skutkovými zjištěními soudů, z nichž evidentně vyplývá, že obviněný nebyl vystaven žádnému útoku.
Podle zjištění soudů k incidentu došlo za situace, kdy obviněný stál se svým automobilem na silnici tak, že tím poškozenému bránil ve vyjíždění ze zahrady. Ze zjištění soudů je patrno, že úvod incidentu se odehrál v rovině vzájemné gestikulace a vyvrcholil tím, že obviněný nasedl do svého vozidla, poškozený k němu přišel, otevřel dveře, naklonil se dovnitř, vytýkal obviněnému jeho jednání jako schválnost, pravou rukou mu ukazoval na místo u transformátoru, kde může parkovat, a v tomto okamžiku obviněný uchopil poškozeného za palec pravé ruky a jeho páčením mu způsobil zranění. Z těchto zjištění je evidentní, že poškozený na obviněného nijak neútočil. Absence útoku, ať již trvajícího nebo přímo hrozícího, vylučuje jakékoli úvahy o nutné obraně (§29 tr. zákoníku). Uvedená zjištění jasně ukazují také na to, že poškozený se vůči obviněnému nedopustil žádného takového jednání, které by se dalo označit za zavrženíhodné a z kterého by u obviněného vyplývalo silné rozrušení (§146a odst. 1 tr. zákoníku). Obviněný se uplatněnými námitkami snažil výrazně zveličit jednání poškozeného, tak jak ho zjistily soudy.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českém Krumlově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé se rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozeného. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozeného a obhajoby obviněného a již vzhledem k tomu hodnotily důkazy velmi opatrně a obezřetně. V tomto rámci soudy pozorně zkoumaly, zda a nakolik jsou tvrzení poškozeného a obviněného jako účastníků incidentu v souladu s ostatním důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Soudy ve shodě s obsahem jednotlivých důkazů zaznamenaly, že svědecká výpověď poškozeného co do mechanismu zranění plně koresponduje se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, a co do okolností a průběhu samotného incidentu je podporována výpověďmi svědků z okruhu nezainteresovaných osob. Podle znaleckého posudku svědecká výpověď poškozeného dobře vysvětluje vznik jeho zranění. Podle výpovědí svědků, kteří neměli k žádnému z účastníků incidentu bližší osobní vztah a kteří incident pozorovali, poškozený obviněného nijak nenapadl, zejména ne tak, jak tvrdil obviněný. Soudy tedy vyhodnotily důkazní situaci konstatováním, že tvrzení obviněného je v podstatě osamocené, zatímco svědecká výpověď poškozeného se nachází v obsahovém kontextu i s dalšími důkazy a je proto věrohodná. Obhajoba obviněného nebyla potvrzena v podstatě v žádném směru, zejména ne pokud jde o tvrzení, že sám obviněný utrpěl z jednání poškozeného zranění. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neměl důvodu jakkoli zasahovat do skutkových zjištění soudů. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec