ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1127.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1127/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. září 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. P. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 9 To 14/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 2/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 46 T 2/2010, byl obviněný V. P. N. uznán vinným ad I) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona; ad II/1) zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za požití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 2 T 172/2008. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dvou spoluobviněných a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.
Z podnětu odvolání obviněného V. P. N. a spoluobviněného P. F. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 9 To 14/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně nich v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ad I) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona; ad II./1) zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to ho odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 2 T 172/2008. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. F. a o náhradě škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že v jeho případě se o úmysl, a to byť i nepřímý nejednalo, čímž nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, vzhledem k absenci subjektivní stránky tohoto trestného činu. Tvrdí, že od počátku věřil, že se jedná o legální obchod, což vyplynulo i z výpovědi spoluobviněného P. F. Skutečnost, že nevěděl, že se jedná o fiktivní obchod potvrzuje i fakt, že provize, které z předmětných obchodů utržil, řádně vykázal v účetnictví. Soud podle něj skutkový stav zjistil správně, ale nesprávně ho interpretoval, přičemž v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ jej uznal vinným, ač o jeho vině jsou důvodné pochybnosti. Pochybení soudu spatřuje hlavně v tom, že přihlédl pouze k výpovědi P. F. z přípravného řízení a výpověď z hlavního líčení chybně hodnotil jako účelovou. Následně ohledně zavinění obviněný odkazuje na judikaturu, z které vyplývá, že zavinění pachatele musí být vždy prokázáno výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat, což u něj nenastalo, když mu nebylo prokázáno, že věděl o faktickém nedodání zboží. Toto bylo potvrzeno rovněž výpovědí spoluobviněného P. F. v hlavním líčení. Je zjevné, že neměl důvod se domnívat, že obchody nebyly legální. Soudy proto podle něj měly ze skutkového stavu dovodit, že se jedná o zavinění ve formě nedbalosti, kdy nemohl být odpovědný za trestný čin podvodu, který vyžaduje úmyslné zavinění.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že jakkoli se po formální stránce obviněný odvolává na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v jeho jednání nelze spatřovat trestný čin, je mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, neboť vznesené námitky jsou primárně skutkové povahy. Jedná se o námitky, jimiž se dovolatel domáhá jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Státní zástupce proto konstatoval, že obviněný napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. a proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný postavil dovolání na námitce, že u něj absentovala subjektivní stránka trestného činu, tedy že se u něj nejednalo o úmysl, byť i nepřímý. Jedná se o námitku obecně hmotně právní, avšak v situaci, kdy ji obviněný zakládá na výhradách proti skutkovým zjištěním a hodnocení výpovědí soudy nižších stupňů, nelze ji podřadit pod uplatněný, jako ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Námitkou, že nevěděl o tom, že se jedná o fiktivní obchod, dovolatel totiž nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž brojí proti skutkovým zjištěním soudů, přičemž tímto tvrzením je s nimi v přímém rozporu, nakolik soudy dospěly k jednoznačnému závěru o jeho vědomosti o fiktivnosti daného obchodu, a tedy o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Je proto zřejmé, že dovolatel nabízí vlastní verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně na takto dosažené změně skutkových zjištění, že si nebyl vědom fiktivnosti obchodů, a proto nejednal úmyslně, nýbrž nedbalostně, by pak mělo dojít k jinému právnímu posouzení. Z výše uvedených požadavků je evidentní, že takové námitky nemůžou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, nakolik Nejvyšší soud není povolán k zásahu do skutkových zjištění. V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal. Je nutno také poznamenat, že tyto námitky byly podstatou obhajoby obviněného v průběhu celého trestního řízení, soudy jim věnovaly patřičnou pozornost a náležitě se s nimi vypořádaly. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s jejich závěry ohledně předmětných námitek a nepochybuje o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu ze strany obviněného, a proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (zejména str. 20-21 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a str. 24-27 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), z kterých jednoznačně vyplývá závěr o vině obviněného.
Na základě uvedených důvodů, když obviněný neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš