ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1180.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1180/2011-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 9. listopadu 2011 dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 6 To 150/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 49/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 10 T 49/2006, byl obviněný J. S. uznán vinným pod bodem 1) písm. a) - i) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., pod bodem 2) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) písm. a) - e) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4) písm. a) - m) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 5 T 125/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 3 To 108/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 6 To 150/2010 podle §265 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný ve své dovolací argumentaci akceptuje, že byl a je 50 % společníkem společnosti a jednatelem společnosti JSG – S., spol. s r. o., a druhým společníkem a jednatelem byla a je také jeho manželka G. S. K jednotlivým obchodním případům však uvádí, že nedal žádný pokyn k rozdělení daňových dokladů při jejich vystavování v úmyslu zkrátit clo či daň z přidané hodnoty. Má za to, že zmíněné dělení bylo plně v kompetenci německých dodavatelů a pokud je obviněný přijal, nejednal v rozporu s právními předpisy. Obviněný dále uvádí, že se soudy vůbec nezabývaly celními a daňovými předpisy a vycházely pouze ze zjištění učiněného celními orgány. Podle obviněného němečtí dodavatelé dělili cenu zboží právě podle toho, zda podléhala clu či dani nebo nikoli. Konkrétní rozdělení bylo v kompetenci dodavatelů, avšak společnost, v níž byl jednatelem, nevydala pokyn s úmyslem krátit clo či daň. Obviněný ve společnosti neměl na starosti ekonomicko fakturační záležitosti. Navíc související celní nedoplatky ani nebyly vymáhány. Obviněný také namítl, že mu byl uložen nepřiměřený trest.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby ho podle §265m tr. ř. z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že obviněný namítá neúplnost a nesprávnost dokazování a nesprávnost skutkových zjištění s tím, že soudy ve věci vycházely ze sdělení celních orgánů, které přitom ani doposud nevymáhaly celní nedoplatky. Dále namítl, že nedal žádný pokyn k dělení fakturace, přičemž pokud byl takový pokyn vydán jinou osobou ze společnosti JSG – S., s. r. o., bylo to za účelem rozdělení platby na plnění podléhající clu či dani a plnění nepodléhající takovým povinnostem, což dále měli řešit němečtí dodavatelé.
Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že skutečnost, zda celní orgány vymáhaly či nikoliv nedoplatky, je pro posouzení jednání obviněného z trestně právního hlediska v zásadě irelevantní. Podle zjištěného skutkového stavu věci (popsaného zejména v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, vzhledem k obdobným námitkám obviněného) k rozdělení fakturace došlo na přání obviněného jako jednatele společnosti JSG – S., spol. s r. o., a nikoli jiné osoby, a to v rozsahu, který nijak nesouvisel s existencí či neexistencí daňové nebo celní povinnosti. Proto podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze k těmto námitkám v dovolacím řízení přihlížet.
Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit pouze tvrzení obviněného, že nejednal v úmyslu zkrátit daň nebo podobnou povinnou platbu, tedy námitku absence subjektivní stránky trestného činu. V této souvislosti odkázal na učiněná skutková zjištění, podle nichž obviněný v posuzovaných případech požádal německé dodavatele zboží o rozdělení fakturace dodávky obvykle na dvě části, přičemž následně jednu fakturu předložil řádně do celního, resp. daňového řízení a druhou nikoliv, v důsledku čehož mu nebyla vyměřena celní a daňová povinnost v plném rozsahu odpovídající hodnotě celé dodávky zboží. Je proto zřejmé, že obviněný jednal zcela cíleně za účelem zkrátit daň nebo jinou povinnou platbu, neboť jiný reálný efekt takový postup ani mít nemohl. Činu se tedy dopustil v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., což současně znamená, že jeho zavinění dosahovalo potřebné intenzity ke kvalifikaci celého děje jako trestných činů zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §148 tr. zák. Uvedené námitce proto nelze přisvědčit.
K námitce nepřiměřenosti trestu nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozhodnutí trestních.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Formulace tohoto dovolacího důvodu znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. S. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, kterou dovozoval z nesprávnosti či neúplnosti dokazování a následně z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není zahrnut mezi důvody dovolání. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu).
Dovolací soud není další obecnou třetí soudní instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Z posouzení námitek obviněného vyplývá, že obviněný uplatňuje převážně námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi v dovolacím řízení nemůže zabývat. Jedinou právní námitkou je námitka absence subjektivní stránky trestného činu, kterou Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
Také pokud jde o námitku nepřiměřenosti trestu, tato nenaplňuje svým obsahem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani speciální dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitku vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 – 34 tr. zákona a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek