ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1186.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1186/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2011 dovolání, které podal obviněný Ing. J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 5 To 268/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 58/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u je usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 5 To 268/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 5 To 268/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 1 T 58/2009. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Vyjádřil názor, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, a z toho vyvozoval, že mu nebylo umožněno účastnit se veřejného zasedání. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jeho vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), dále proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a proti rozsahu, v němž bylo provedeno dokazování, resp. proti tomu, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, a to v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je mimo jiné to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodoval o odvolání obviněného znovu poté, co jeho předcházející usnesení ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 To 268/2010, bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 161/2011. Důvodem zrušení bylo to, že Krajský soud v Brně konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, aniž byla splněna základní podmínka spočívající v řádném obeslání obviněného k veřejnému zasedání. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil předpoklady řádného obeslání obviněného k veřejnému zasedání, avšak Krajský soud v Brně své pochybení při novém projednání a rozhodnutí věci opakoval.
Dne 7. 3. 2011 nařídila předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně veřejné zasedání s tím, že jeho termín stanovila na 30. 3. 2011 a obviněnému nechala doručit vyrozumění o veřejném zasedání. To však nebylo obviněnému doručeno. Bez ohledu na to, co bylo obsahem pokynu předsedkyně senátu adresovanému soudní kanceláři, je skutečností, že od Krajského soudu v Brně byla prostřednictvím pošty odeslána zásilka obsahující vyrozumění obviněného o veřejném zasedání jako zásilka určená do vlastních rukou. To, jak byl pokyn předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně ve skutečnosti proveden, řadí doručované vyrozumění o veřejném zasedání mezi písemnosti uvedené v §64 odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. mezi písemnosti doručované do vlastních rukou. Při tomto způsobu doručování je přípustné, aby nastala tzv. fikce doručení, avšak musí pro to být splněny zákonné předpoklady stanovené v §64 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout, přičemž nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Tento postup nebyl v posuzované věci dodržen, neboť zásilka nebyla uložena a obviněný nebyl vyrozuměn o možnosti jejího vyzvednutí. Tím pádem ani nezačala běžet – natož aby uplynula – desetidenní lhůta, jejíž uplynutí je nezbytným předpokladem vzniku tzv. fikce doručení. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, avšak Krajský soud v Brně konstatoval, že „vyrozumění bylo doručeno řádně a včas“, a rozhodl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. S tímto postupem Krajského soudu v Brně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Má-li být veřejné zasedání o odvolání konáno v nepřítomnosti obviněného a nejde-li o řízení proti uprchlému, musí být vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému doručeno nebo musí nastat alespoň tzv. fikce doručení. Bez splnění této podmínky nelze o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného vůbec uvažovat.
Nejvyšší soud znovu, tj. shodně s usnesením ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 161/2011, zdůrazňuje, že tzv. fikce doručení nemohla vzejít z toho, že zásilka byla (dne 8. 3. 2011) vhozena do domovní schránky na adrese bydliště obviněného. Jde-li o zásilku doručovanou do vlastních rukou, je její vhození do domovní schránky pouze faktickým úkonem, který nemá žádné právní účinky a ke kterému je možné přikročit až po vzniku tzv. fikce doručení, tj. po uplynutí desetidenní úložné lhůty za podmínek stanovených v §64 odst. 2 tr. ř.
Nic na tom nemění ani subsidiární použitelnost předpisů platných pro doručování v občanském soudním řízení, jak ji připouští ustanovení §63 odst. 1 tr. ř. Doručování písemností do vlastních rukou v občanském soudním řízení upravuje ustanovení §49 o. s. ř. Podle §49 odst. 1 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle §49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl, a doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Z citovaných ustanovení evidentně vyplývá, že i v občanském soudním řízení je tzv. fikce doručení vázána na podmínku uplynutí desetidenní úložné lhůty a že vhození písemnosti do domovní schránky adresáta je úkonem, který následuje až po vzniku tzv. fikce doručení, ale sám žádné účinky nemá. Pouze pro případy, kdy jde o doručování jiných písemností podle §50 o. s. ř., tj. jiných než určených do vlastních rukou, platí, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky a písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, přičemž datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti (§50 odst. 1 o. s. ř.). Při tomto postupu nastává tzv. fikce doručení vhozením zásilky do domovní schránky adresáta, avšak jen tehdy, jedná-li se o doručování zásilky, která není určena do vlastních rukou.
Doručoval-li Krajský soud v Brně obviněnému vyrozumění o veřejném zasedání jako zásilku určenou do vlastních rukou, pak ani z ustanovení občanského soudního řádu nelze dovodit, že by mohla vzniknout tzv. fikce doručení vhozením zásilky do domovní schránky obviněného. Tato ustanovení jsou ostatně použitelná přiměřeně jen tehdy, jestliže trestní řád nestanoví jinak (§63 odst. 1 tr. ř.). Přitom pokud jde o doručování do vlastních rukou, má trestní řád svou vlastní úplnou úpravu v §64 tr. ř.
Uvažovat případně o tom, že pro vznik tzv. fikce doručení by vhozením do domovní schránky byly splněny podmínky stanovené v §50 odst. 1 o. s. ř. (se zřetelem k ustanovení §63 odst. 1 tr. ř.), byla-li by zásilka považována za „jinou“ písemnost, je v přímém rozporu se skutečností, že Krajský soud v Brně zásilku odeslal jako zásilku určenou do vlastních rukou, což je zřejmé z výslovného textu na doručence. Jestliže je zásilka určena do vlastních rukou, je tím její doručování podřízeno režimu stanovenému v §64 tr. ř. Principiálně je nepřijatelné, aby při nedostatku podmínek tohoto ustanovení začalo být na zásilku dodatečně nazíráno jako na „jinou“ písemnost, tj. jinou než určenou do vlastních rukou. To platí tím spíše, že vyrozumění obviněného o veřejném zasedání konaném o odvolání má podstatný význam pro zachování zásad spravedlivého procesu.
Za situace, kdy obviněnému nebylo doručeno vyrozumění o veřejném zasedání a kdy tu nebyla ani tzv. fikce doručení, nebyl splněn základní předpoklad pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Pak již je bezpředmětné zabývat se dalšími okolnostmi, zejména důvodem nepřítomnosti obviněného, otázkou jeho omluvy, tím, zda se o veřejném zasedání dověděl jinak, apod. Krajský soud v Brně nesplnil povinnost vyrozumět obviněného o veřejném zasedání, jak mu to ukládá ustanovení §233 odst. 1 tr. ř., navíc tak, aby mu zbývala od doručení vyrozumění alespoň pětidenní lhůta k přípravě podle §233 odst. 2 tr. ř. Tím Krajský soud v Brně zároveň nepřípustně zasáhl do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, jak to předvídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, a pokud bude rozhodovat ve veřejném zasedání, musí dbát na to, aby i ve vztahu k obviněnému byla důsledně dodržena ustanovení o doručování.
Tou částí dovolání, v níž obviněný s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil skutkové námitky, se Nejvyšší soud nezabýval. Tyto námitky jsou mimo dovolací důvod a obviněný je může prezentovat v řízení o odvolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec