ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1193.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1193/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných Z. N. a J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 10 To 15/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 146/2010 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 10 To 15/2011.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 2 T 146/2010, byla podle §188 odst. l písm. e) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření věc obviněných Z. N. a J. Š., na které státní zástupce podal obžalobu pro trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). O stížnosti státního zástupce bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 10 To 15/2011, tak, že podle §149 odst. l písm. a) tr. ř. bylo usnesení Okresního soudu v Příbrami zrušeno a podle §67 odst. l písm. c) tr. zák., §188 odst. l písm. c) tr. ř. per analogiam, §172 odst. l písm. d) tr. ř., §11 odst. l písm. b) tr. ř. bylo trestní stíhání obviněných zastaveno. Krajský soud v Praze zastavil trestní stíhání obviněných proto, že ho považoval za promlčené.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Dovolání podal v neprospěch obviněných Z. N. a J. Š. Uvedené usnesení napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání stanovené v §265b odst. l písm. f), g) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Praze nesprávně posoudil otázku promlčení trestního stíhání, namítl, že trestní stíhání nebylo promlčeno, a vyjádřil názor, že pro zastavení trestního stíhání tudíž nebyly splněny zákonné podmínky. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se obvinění měli podle obžaloby dopustit v podstatě tím, že dne 8. 8. 2005 v katastru obce D., okr. P., po předchozí dohodě v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění zinscenovali dopravní nehodu svých osobních automobilů, následně uplatnili nárok na pojistné plnění a dosáhli toho, že jim pojišťovna vyplatila pojistné plnění, a to obviněnému Z. N. ve výši 168 552 Kč v platbách provedených ve dnech 21. 10. 2005 a 14. 2. 2006 a obviněnému J. Š. ve výši 385 460 Kč platbou provedenou dne 2. 9. 2005, takže způsobili pojišťovně škodu v celkové výši 554 012 Kč.
Trestní stíhání obviněných bylo podle §160 odst. l tr. ř. zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 27. 8. 2010 (toto usnesení bylo obviněným neprodleně doručeno).
Na trestný čin pojistného podvodu, pokud je kvalifikován podle §250a odst. 4 tr. zák., je stanovena sazba trestu odnětí svobody na dvě léta až osm let. V tom případě trestnost činu promlčením trestního stíhání podle §67 odst. l písm. c) tr. zák. zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let. Tato doba se počítá od spáchání činu. Posouzení otázky, zda bylo trestní stíhání promlčeno, závisí především na určení doby, kdy byl čin spáchán.
Krajský soud v Praze považoval čin za spáchaný dnem 9. 8. 2005, kdy obvinění uplatnili u pojišťovny nároky na pojistné plnění. V této souvislosti Krajský soud v Praze zdůraznil, že obvinění „tímto dnem ukončili jednání, které je znakem dané skutkové podstaty”, a zároveň konstatoval, že z hlediska běhu promlčecí doby nemá žádný význam okolnost, že k vyplacení pojistného plnění došlo později. S tím se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Názor, z něhož v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Praze, by byl akceptovatelný v případě, že by skutek byl kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu jen podle §250a odst. l tr. zák. V tomto ustanovení jsou znaky trestného činu vymezeny tak, že pachatel při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. l tr. zák. je spáchán v době, kdy pachatel uplatní nárok na pojistné plnění, pokud při tom uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčí podstatné údaje.
V posuzované věci však byl skutek obžalobou kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu také podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zák. Znaky takto posuzovaného trestného činu spočívají v tom, že pachatel způsobí činem uvedeným v §250a odst. l tr. zák. na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Tato kvalifikace se opírá o tvrzení obžaloby, že obvinění činem způsobili škodu ve výši 554 012 Kč. Pokud je skutek kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., spočívají jeho zákonné znaky nejen v jednání popsaném v §250a odst. l tr. zák., ale i ve způsobení následku popsaného v §250a odst. 4 písm. b) tr. zák. Trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. je tedy spáchán, jakmile jsou naplněny všechny jeho zákonné znaky včetně následku. Jestliže podle obžaloby způsobená škoda záležela ve vyplaceném pojistném plnění a pojistné plnění bylo vyplaceno postupně ve dnech 2. 9. 2005, 21. 10. 2005 a 14. 2. 2006, pak z toho vyplývá, že konec doby, kdy byl čin spáchán, připadá na 14. 2. 2006. Promlčecí doba stanovená v §67 odst. l písm. c) tr. zák. tudíž začala běžet vzhledem k ustanovení §89 odst. 15 tr. zák. následujícího dne, tj. 15. 2. 2006, a její konec připadl na 14. 2. 2011.
Trestní stíhání obviněných evidentně bylo zahájeno před uplynutím doby stanovené v §67 odst. l písm. c) tr. zák., nebylo promlčeno, nebylo nepřípustné podle §11 odst. l písm. b) tr. ř. a nemělo být z tohoto důvodu zastaveno.
Napadené usnesení je rozhodnutím, které spočívá na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení” ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (míněno jiném, než je nesprávné právní posouzení skutku). Tato nesprávnost spočívá v chybných závěrech Krajského soudu v Praze ohledně otázky promlčení trestního stíhání podle §67 odst. l písm. c) tr. zák. Zároveň je napadené usnesení vadné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. f) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadené usnesení a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze znovu rozhodne o stížnosti státního zástupce podané proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 2 T 146/2010.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že na zrušené usnesení Krajského soudu v Praze obsahově nenavazují žádná další rozhodnutí, která by bylo třeba zrušit podle §265k odst. 2 tr. ř.
Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné upozornit, že v napadeném usnesení Krajského soudu v Praze je nesprávně uvedeno datum narození obviněného J. Š. (8. 12. 1983 místo správného 18. 7. 1975).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec