ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1247.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1247/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 10. 2011 o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 198/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 59/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 198/2011, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 103 T 59/2011. Tento rozsudek napadl co do výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V citovaném ustanovení je vymezen o b e c n ý hmotně právní dovolací důvod. Do jeho rámce však nespadá otázka přiměřenosti uloženého trestu, byť jinak jde o aplikaci ustanovení hmotného práva, zejména ustanovení §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Ve vztahu k výroku o uložení trestu je totiž zákonem vymezen z v l á š t n í hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Již z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů je zřejmé, že má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden z hmotně právních pozic, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ostatně to reálně ani nepřicházelo v úvahu. Obviněný byl za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným v posuzované věci, a za další méně závažné trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 261/2010, odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci sp. zn. 102 T 261/2010. V rámci sazby odnětí svobody od dvou let do deseti let, jak je stanovena v §185 odst. 2 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na pět roků, tedy mírně pod polovinou sazby. Tento trest je přípustným druhem trestu uloženým ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Za této situace není možné uplatňovat v dovolání námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která ho vymezuje jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je nesprávné právní posouzení skutku). Konfrontuje-li se samotná otázka přiměřenosti trestu se zákonnou koncepcí dovolání, je jasné, že se povaze tohoto mimořádného opravného prostředku vymyká. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není běžnou třetí instancí a slouží jen k nápravě nejzávažnějších právních vad pravomocných rozhodnutí. Ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu je takovou vadou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, jak je stanoveno v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud by se připustil výklad, podle něhož by námitky týkající se přiměřenosti trestu měly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak by to znamenalo evidentní popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto ustanovení by se naznačeným výkladem stávalo nadbytečným, bezobsažným, nefunkčním a v podstatě i nelogickým, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud nezjistil žádný důvod ani k tomu, aby do výroku o uložení trestu zasahoval s ohledem na ústavní princip proporcionality. Takový zásah přichází v úvahu jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v extrémním rozporu s požadavkem přiměřenosti trestní represe. V posuzované věci se o nic takového nejedná. Trest odnětí svobody ve výměře mírně pod polovinou zákonné trestní sazby v dané věci přijatelným způsobem vystihuje rozsah a význam okolností, které bylo možno hodnotit ve prospěch obviněného, oproti okolnostem svědčícím v jeho neprospěch, a rozhodně nijak očividně nevybočuje z mezí ústavního principu proporcionality. To, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec