ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1303.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1303/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. listopadu 2011 v neveřejném zasedání dovolání obviněného J. K. , podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 286/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 2 T 43/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 2 T 43/2010, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal tím, že dne 29. 1. 2010 okolo 03,30 hodin řídil v obci Č. v ulici D. ve směru na obec D., okres P. – z., po požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo značky Volvo XC70, když měl v dechu nejméně 2,11 promile alkoholu, v důsledku čehož nebyl schopen bezpečně ovládat řízení motorového vozidla a vjel mimo komunikaci do pravého příkopu ve směru jízdy, čímž způsobil společnosti AF BKK, s. r. o., poškozením vozidla škodu ve výši přibližně 20.000,- Kč. Za tento přečin byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. K. (dále jen: „obviněný“) odvolání proti výrokům o vině i trestu. Krajský soud v Praze zamítl odvolání obviněného usnesením ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 286/2011, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že shromážděné důkazy neumožňují učinit závěr o jeho vině, resp. že ve věci je zřejmý extrémní nesoulad mezi důkazy a právním posouzením. Především namítl, že skutkový stav byl zjištěn jen na podkladě účelového sebeobvinění, které bylo motivováno ochranou jeho přítelkyně a bylo učiněno za stavu těžké opilosti (2,11% alkoholu v jeho dechu).
Další námitky směřoval proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a vývoji právní úpravy v souvislosti s účinností zákona č. 133/2011 Sb. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů ničím neodůvodnil a připomněl jen některé související nálezy Ústavního soudu. V dovolání také navrhl, aby soud prvního stupně nejprve rozhodl o jeho žádosti o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti a teprve poté předložil spis s dovoláním Nejvyššímu soudu České republiky.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení skutku. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen skutkové námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním, proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů. Tím však nenamítl nesprávné právní posouzení skutku, ale snaží se prosadit odlišné hodnocení důkazů a v návaznosti na to i odlišné právní posouzení skutku.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek