ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1333.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1333/2010-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. ledna 2011 o dovolání obviněného Ing. P. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 4 To 12/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 9/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 28 T 9/2008, byl obviněný Ing. P. P. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (ad. I. – III.) a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (ad IV.) a byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva nebo jejich zastupování na základě plné moci na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným uvedeným ve výrokové části rozsudku. Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin tím, že (stručně řečeno) v době od prosince r. 2004 do března r. 2007 ve S. n. L., okr. P. a jinde, když vystupoval jako předseda Zemědělského družstva Střítež se sídlem Střítež nad Ludinou č. 228, ačkoliv jeho funkční období skončilo dne 25. 5. 2005, v úmyslu získat při vypořádávání majetkových účastí některých členů a jiných oprávněných osob na majetku družstva majetkový prospěch pro jemu spřízněné osoby, nabízel okamžité vyplacení finanční částky ve výši 10 % až 15 % hodnoty jejich nároku a tvrdil, že více nemohou dostat, neboť družstvo je bez prostředků, v důsledku toho ukončili členství v družstvu a uzavřeli s obviněným dohodu o vypořádání majetkového podílu, na jejímž základě jim vyplatil dohodnutou částku za část nároku, a dále jim předkládal k podpisu smlouvy o postoupení zbylé části jejich pohledávek vůči Zemědělskému družstvu Střítež na osoby jemu spřízněné, a to za neúměrně nízkou úplatu, přičemž jim zamlčel, že těmto osobám obratem vyplatí částky ve výši 100 % postoupeného nároku a takto jednal v neprospěch řady poškozených a tímto jednáním způsobil škodu na cizím majetku ve výši nejméně 6.499.193,- Kč
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 4 To 12/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Obviněný podal proti tomuto usnesení včas dovolání prostřednictvím svého obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že ze skutkových zjištění nelze dovodit naplnění všech znaků trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a to konkrétně znaku uvedení někoho v omyl a obohacení se ke škodě cizího majetku. Námitku odůvodnil poukazem na neobjektivnost znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetnictví evidence s tím, že znalkyně Dagmar Martinková při jeho vypracování neměla k dispozici veškeré potřebné materiály. Z výpovědi svědkyně Ing. V. M. podle obviněného vyplývá, že účetnictví Zemědělského družstva Střítež je nepřezkoumatelné, a proto nelze objektivně posoudit nároky oprávněných osob, ani vyčíslit čistý obchodní majetek družstva. Stejné závěry údajně vyplývají i z auditu z roku 2007 vypracovaného Ing. V. T. Obviněný dále uvedl, že konkrétně J. Š. nebyla způsobena žádná škoda a poukázal na rozpory mezi její výpovědí a skutečným stavem věci. Namítl, že jak u svědkyně J. Š., tak i u svědkyně A. H. soudy nižších stupňů nezkoumaly platnost dohod o ukončení členství a vypořádání podílu. V opačném případy by musely dospět k závěru, že veškeré dohody neschválené představenstvem družstva jsou absolutně neplatné a že poškozeným nemohla vzniknout žádná škoda. Podle obviněného tedy nebylo prokázáno, že by jednotlivým oprávněným vznikla jeho jednáním škoda a dodal, že ani ze závěrů znaleckého posudku nelze zjistit výši jednotlivých majetkových podílů. Obviněný je přesvědčen, že nemohl poškozené uvést v omyl, neboť o hospodaření družstva a stavu jeho majetku byli dostatečně informováni na členských schůzích. Podle obviněného soudy nižších stupňů pochybily, když v řízení nebyl stanoven majetek Zemědělského družstva Střítež v inkriminovaném období k zjištění reálných možností uspokojení majetkových nároků oprávněných osob. Obviněný současně vytkl soudům, že se nezabývaly okolností, že družstvo mělo povinnost odvést 15 % daň z vyplacených podílů a každá jednotlivá částka tak měla být snížena o zmíněných 15 %. Podle obviněného není zcela zřejmé, jaká škoda vznikla poškozené M. L.
Obviněný na základě uvedených námitek navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 4 To 23/2010, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 28 T 9/2008, aniž by navrhl další postup dovolacího soudu. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu mu odložil výkon trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že v dovolání je v podstatě namítána neúplnost dokazování (zejména nedostatky zpracovaného znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence) a nesprávnost hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů. Dovolatel podle ní polemizuje jen se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, skutková zjištění soudů sám interpretuje a dovozuje z nich právní posouzení, které je pro něj výhodné a odlišné od posouzení soudů obou stupňů. K argumentaci obviněného vztahující se ke zdanění vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu a podílu na likvidačním zůstatku člena družstva ve družstvu zvláštní sazbou daně z příjmů fyzických osob podle §36 zákona o daních z příjmů fyzických osob, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že poplatníkem této daně, tedy tím, z jehož majetku je tato daň vybírána, je člen družstva a nikoliv družstvo, na čemž nemění nic ani to, že plátcem této daně, tedy tím, kdo ji státu odvede, je družstvo. Pro stanovení škody v projednávané věci proto není rozhodné to, že v případě výplaty reálné hodnoty vypořádacích podílů a likvidačních zůstatků jednotlivým poškozeným by odpovídající příjmy poškozených byly zdaněny daní z příjmů [pokud by ovšem jednotliví poškození nebyli od daně osvobozeni podle §4 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů]. Nejvyšší státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. P. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacího důvodu a zabývá se otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především namítl, že nenaplnil skutkovou podstatu zločinu podvodu proto, že nikoho neuvedl v omyl, že nezamlčoval podstatné informace, dále neobjektivnost znaleckého posudku, nevěrohodnost výpovědí svědků, a to, že v řízení nebyla bez důvodných pochybností prokázána výše způsobené škody. Těmito námitkami však obviněný napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. Judikatura vychází z názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný v dovolání uplatňuje námitky, které již uplatňoval v řízení o odvolání, s nimiž se odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí. Nejvyšší soud na jeho správné právní závěry pro stručnost odkazuje.
Obviněný uplatnil právní námitku, že se soudy nezabývaly okolností, že družstvo mělo povinnost odvést 15 % daň z vyplacených podílů. Každá jednotlivá částka výše škody vycházející z hodnoty vypořádacích podílů a likvidačních zůstatků jednotlivých poškozených měla být snížena o 15 %, čímž by došlo ke snížení škody a bylo by třeba použít mírnější kvalifikace skutku. S tímto argumentem obviněného však nelze souhlasit. Obviněný svou námitkou zřejmě míní daň z příjmu fyzických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: zákon o daních z příjmu). Podle §3 odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmu jsou předmětem této daně ostatní příjmy, mezi něž mimo jiné náleží podle §10 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmu vypořádací podíl při zániku účasti společníka obchodní společnosti, s výjimkou společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti, nebo při zániku členství v družstvu a další podíl na majetku družstva. Daňovou povinnost mají poplatníci, kteří mají příjmy, na které se vztahuje tato povinnost. Podle §38c zákona o daních z příjmu se plátcem daně rozumí osoba se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, která podle tohoto zákona odvádí správci daně daň nebo zálohu na daň, které jsou vybrány od poplatníků nebo poplatníkům sraženy, nebo úhradu na zajištění daně. V této trestní věci se daňová povinnost vztahovala na členy zemědělského družstva, kteří vycházeli z mylných informací od obviněného a podepsali dohody o vypořádání členského podílu v družstvu a následně podepsali nevýhodné smlouvy o postoupení pohledávky. Ze zákona vyplývá, že poškození měli povinnost zaplatit daň až po vyplacení částek, které představovaly pouhý zlomek výše jejich členského podílu. Námitka obviněného týkající se snížení způsobené škody v důsledku plnění daňové povinnosti poškozenými je proto nedůvodná.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že obviněný poškozené neinformoval o tom, jaký je rozdíl mezi částkou, kterou jim navrhoval k vyplacení a výší nároku představující jejich podíl, o čemž vypověděl např. svědek F. Č. a současně jim obviněný sdělil, že činnost družstva končí a pokud nepřistoupí na minimální procentní částku podílu, nebude jim vyplaceno vůbec nic, jak uvedl např. svědek V. M. Nelze přehlédnout, že většinu poškozených tvoří starší občané, kteří o obviněném věděli, že zastával funkci předsedy zemědělského družstva, a proto mu důvěřovali. Pro závěr o výši způsobené škody je nutno vycházet ze skutečných pohledávek poškozených vůči družstvu, které odpovídaly hodnotám členských podílů a částkám, které jim byly skutečně vyplaceny. Ze skutkových zjištění vyplývá, že prospěch z trestné činnosti obviněného měli P. P. ml., Š. P., dříve V., M. V. a A. B., jimž obviněný obratem vyplácel částky ve výši 100 % členských podílů poškozených.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání nerozhodoval o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného, neboť pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek