ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1358.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1358/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 9. listopadu 2011 dovolání obviněného por. Ing. M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 7 To 436/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 190/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 7 To 436/2010, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 1 T 190/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 1 T 190/2009, byl obviněný por. Ing. M. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a za tento trestný čin byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,-Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný 1) v přesně nezjištěné době od 15. 11. 2007 do konce března 2008 ze skladu oddělení Informačních a komunikačních technologií, který se nachází v přízemí budovy Policie ČR v M. odcizil jeden kus minipočítače PDA zn. Fujitsu Siemens Pocket Loox 600, v soupravě s klávesnicí a dalším příslušenstvím v hodnotě 4.900,-Kč ke škodě Krajského ředitelství Policie ČR Severočeského kraje v Ú. n. L.) v přesně nezjištěné době od 1. 7. 2008 do 8. 7. 2008 odcizil z kanceláře vedoucího oddělení Informačních a komunikačních technologií, která se nachází v přízemí budovy Policie ČR v M. jeden kus minipočítače PDA zn. Fujitsu Siemens Pocket Loox 610 v hodnotě 3.700,-Kč ke škodě npor. Ing. Z. F.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 7 To 436/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem a vlastním obsahem provedených důkazů. Soud prvního stupně jej uznal vinným pouze na základě skutečnosti, že oba minipočítače byly nalezeny u něj, a to i přesto, že vysvětlil, jak se k němu dostaly. Jakýkoliv další důkaz v jeho neprospěch nebyl proveden. Nesouhlasil také s výpovědí svědka Ing. Z. F. a uvedl, že soudy obou stupňů odmítly jeho obhajobu s odkazem na rozpor mezi výpovědí svědka J. H. svědka Ing. Z. F. Dále obviněný zpochybnil existenci pokračování v trestném činu krádeže vzhledem k délce doby, která měla uplynout mezi jednotlivými dílčími skutky. Soud druhého stupně nenapravil namítaná pochybení a rozhodl v jeho neprospěch.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí v plném rozsahu a přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel na podkladě vlastního hodnocení důkazů prosazuje skutkovou verzi, podle níž nezískal předmětné minipočítače krádeží, ale jejich koupí. V této části dovolání směřují námitky obviněného do skutkové oblasti a neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto námitek nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci. Podle názoru nejvyššího státního zástupce však uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá námitka, podle níž oba souzené útoky s ohledem na značný časový odstup nezakládají jeden pokračující trestný čin krádeže. Poukázal na to, že o pokračování v trestné činnosti majetkového charakteru v případě několikaměsíčních časových odstupů mezi dílčími útoky by bylo možno uvažovat pouze v případě, že by šlo o trestnou činnost spáchanou celou řadou dílčích útoků, z nichž každým by byla způsobena výrazná škoda tak, jak je uvedeno v rozhodnutí č. 32/2004 Sb. rozh. trestních. Naproti tomu Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 737/2007 názor, že se nejedná o pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., jestliže byl dílčí útok spáchán s časovým odstupem šesti měsíců.
V trestní věci obviněného byl první dílčí útok časově vymezen velmi široce „v přesně nezjištěnou dobou od 15. 11. 2007 do konce března 2008“; s ohledem na charakter trestné činnosti (odcizení jediného minipočítače s příslušenstvím) byl tento útok nepochybně spáchán jednorázovým jednáním a je nutno při posuzování podmínek pokračování v trestném činu vycházet z varianty pro obviněného nejpříznivější, podle které byl tento útok spáchán již v listopadu roku 2007. Další dílčí útok pak byl spáchán až počátkem července 2008. Mezi oběma útoky tedy byl časový odstup až sedm a půl měsíce. V obou případech při tom šlo o tzv. prosté krádeže, které by samy o sobě byly pouze přestupkem, a jejichž spáchání si zřejmě nevyžadovalo nějakou náročnou přípravu. Za této situace nebyla mezi jednotlivými dílčími útoky blízká časová souvislost. Podmínky pokračování jsou v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. stanoveny kumulativně. Při absenci znaku blízké časové souvislosti proto nelze dílčí útoky posuzovat jako jeden pokračující trestný čin, a to bez ohledu na skutečnost, že další podmínky pokračování v trestném činu krádeže zřejmě byly splněny. Za této situace pak jednotlivé dílčí útoky nevykazují znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť žádným z nich nebyla způsobena škoda nikoli nepatrná, tj. škoda nejméně 5.000,-Kč. Nejvyšší státní zástupce pro úplnost dodal, že splnění podmínky blízké časové souvislosti by bylo značně sporné i v případě pro obviněného nejméně příznivé skutkové, resp. časové varianty doby spáchání útoků, neboť i pak by časový odstup mezi útoky činil minimálně tři měsíce (konec března 2008 – počátek července 2008). Z hlediska znaků pokračování v trestném činu jsou soudní rozhodnutí prakticky nepřezkoumatelná, když odvolací soud pouze odkázal na blízkou časovou souvislost útoků, aniž by jakkoli vysvětlil, proč považuje za takovou blízkou souvislost dobu několika měsíců. Soud prvního stupně se existencí znaků pokračování v trestném činu vůbec nezabýval.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 7 To 436/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného, a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné, pokud jde o výhrady obviněného týkající se pokračování v trestném činu.
Podle §89 odst. 3 tr. zákona se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Při posouzení dílčích útoků Nejvyšší soud shledal, že nelze dovodit zákonem požadovanou blízkou časovou souvislost mezi jednotlivými útoky, neboť mezi jejich spáchání uplynula řada měsíců a nelze tedy při takovém časovém odstupu mezi dílčími útoky posoudit jednání obviněného jako pokračování v trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Ze spisu také zjistil, že soudy obou stupňů se takovým posouzením ani nezabývaly.
Další námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou námitky skutkové, jimiž obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav věci, přičemž tyto námitky svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal ani namítaný tzv. extrémní nesoulad učiněných právních závěrů se skutkovým stavem věci a obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud může do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, nebo tím, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě tím, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna.
Protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud jde o pokračování v trestném činu, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí obou stupňů, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci a rozhodnutí věci je soud prvního stupně podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek