ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.137.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 137/2011-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. února 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 396/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 194/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 2 T 194/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona. Za tyto trestné činy, a sbíhající se trestné činy nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem téhož soudu ze dne 4. 9. 2009, sp. zn. 1 T 163/2009, a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem rovněž téhož soudu ze dne 2. 10. 2009, sp. zn. 30 T 119/2009, byl odsouzen k souhrnnému trestu. V rámci tohoto souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zákona mu byl vedle podmíněného trestu odnětí svobody a trestu peněžitého, uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona také trest propadnutí věci, a to kulovnice, kulobrokové kozlice a brokové kozlice, jak jsou blíže specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu v rozsudku soudu I. stupně. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byly současně zrušeny výroky o trestu z trestních příkazů Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 T 163/2009 a 30 T 119/2009, včetně dalších obsahově navazujících výroků, pokud tímto zrušením pozbyly podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost nahradit poškozené K. B. škodu ve výši 300.000 Kč.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, ve kterém mj. napadl také výrok o trestu propadnutí věci. Odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 396/2010, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uvedl, že jej podává z „důvodů uvedených pod písm. l) odst. (2) §265b TrŘ“. Uvedl, že vlastnil zbrojní průkaz, lovecký lístek a od otce, který je také myslivec, dostal lovecké zbraně. V souvislosti s trestním stíháním skončeným trestním příkazem sp. zn. 30 T 119/2009, mu byl usnesením Policie ČR odebrán zbrojní průkaz i průkazy zbraní a policií byl vyzván k odevzdání průkazů a zbraní na příslušný odbor policie. Protože otálel se splněním této povinnosti, byl za to správně postižen. Domnívá se proto, že z jeho strany nešlo o nedovolené získávání zbraní za účelem páchání trestné činnosti, ale o administrativní průtahy, a odebrání zbraní, jako další trest za jeho jednání mimo již uhrazeného peněžitého trestu, je příliš tvrdý trest představující další majetkový postih. Tyto zbraně mají okamžitou časovou hodnotu více než 40.000,- Kč.
Obviněný se proto domnívá, že když byl výše uvedený trestní příkaz zrušen „a znovu v souhrnném trestu uložen“, lze proti němu podat opravný prostředek. Odvolací soud proto nemůže jeho neprojednání odůvodnit tím, že úkolem soudu I. stupně bylo tento trest zopakovat, a proto se odvoláním nemůže zabývat. S tím by bylo možno souhlasit, pokud by takový postup měl oporu v trestním řádu, což zcela nevyvratitelně nemá. Výrok soudu, že uložený trest je zrušen, jistě není jen lingvistickou hříčkou, a pokud je tento trest znovu uložen, a podle poučení se lze proti rozsudku odvolat, je poučení soudu závazné. Proto obviněný navrhl, aby ta část usnesení Krajského soudu v Brně, kde se zabývá odvoláním proti propadnutí věci, byla zrušena a tomuto soudu bylo uloženo projednat odvolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že je podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z textu dovolání je pak zřejmé, že je podáno podle druhé alternativy tohoto zákonného ustanovení a odvolacímu soudu je vytýkáno nesprávné rozhodnutí o odvolání obviněného ve vztahu k uložení trestu propadnutí věci. Z obsahu dovolání lze podle státního zástupce dovodit rovněž uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o který lze námitky týkající se zákonnosti uloženého trestu opřít. Přesto ale dovolání nemůže obstát, protože povinnost soudu uložit při ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zákona opětovně trest propadnutí věci, je výslovně uložena v tomto ustanovení zákona. Soudy tak nemohly rozhodnout jinak a je politováníhodné, že tato skutečnost dovolateli unikla, a to zejména v situaci, kdy dovolání lze podat pouze prostřednictvím advokáta. Státní zástupce považuje námitky obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z uvedeného je zřejmé, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit ve dvou alternativách. Z poněkud nesourodého odůvodnění dovolání lze s jistou mírou tolerance dospět k závěru, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z obsahu dovolání totiž zjevně vyplývá námitka, že se odvolací soud odmítl zabývat odvolací námitkou ohledně uložení trestu propadnutí věci, poté co byl tento druh trestu opět uložen v rámci souhrnného trestu soudem I. stupně. Obviněný se tak domáhá, aby jeho odvolání proti uložení trestu propadnutí věci soudem I. stupně, odvolací soud projednal, což jednoznačně vyplývá i ze závěrečného návrhu v dovolání. Takováto námitka ale není podřaditelná pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože zamítnutím řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, se míní zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Jde tedy pouze o případy porušení procesních podmínek rozhodných pro posouzení, zda odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Odvolání obviněného ale nebylo zamítnuto odvolacím soudem podle §253 odst. 1 tr. ř. z tzv. formálních důvodů, a bez meritorního přezkoumání napadeného rozsudku soudu I. stupně na podkladě podaného odvolání, ale podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Rovněž z odůvodnění napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, že odvolací soud přezkoumal meritorně rozsudek soudu I. stupně, a to i ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci, který byl rovněž napaden v odvolání obviněného. Odvolací soud shledal výrok o trestu propadnutí věci zákonným a správným, přičemž zdůraznil, že tento trest byl původně uložen obviněnému pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 T 163/2009, a soud je ve smyslu §35 odst. 2 tr. zákona při ukládání souhrnného trestu tento trest povinen „zopakovat“. Proti tomuto věcně správnému odůvodnění usnesení odvolacího soudu nemá Nejvyšší soud výhrady a zejména z něj v žádném případě nelze dovodit, že by se odvolací soud odmítl uloženým trestem propadnutí věci zabývat. Pokud to přesto obviněný v dovolání namítá, tak nezbývá než opět odcitovat ustanovení §35 odst. 2 (poslední věta) tr. ř., kde je výslovně uvedeno, že „v rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit“ m. j. také trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem (resp. trestním příkazem) dřívějším. Povinnost soudu uložit trest propadnutí věci při ukládání souhrnného trestu tedy vyplývá přímo z citovaného ustanovení zákona, a to bez dalšího, t. j. aniž by soud ukládající souhrnný trest znovu zkoumal, zda při uložení tohoto druhu trestu v předchozím rozsudku byly dány podmínky pro jeho uložení.
I kdyby Nejvyšší soud připustil, že obviněný sice bez uvedení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil i tento důvod dovolání, ani tomuto důvodu dovolání by jeho námitky neodpovídaly. Dovolání proti výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze úspěšně podat jen tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V daném případě trest propadnutí věci nebyl obviněnému uložen za situace, že by to zákon nepřipouštěl, ale naopak uložení tohoto druhu trestu v rámci souhrnného trestu zákon přímo nařizuje. Obviněný přitom v dovolání tuto skutečnost nenamítá, ale uložení tohoto druhu trestu považuje za příliš tvrdý trest. Namítá tedy nepřiměřeně přísný trest, což vůbec nelze v rámci dovolání namítat.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání a toto bylo proto podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš