ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1384.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1384/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 10. 2011 o dovolání, které podal obviněný P. G. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 11 To 436/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 152/2008, takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 14 T 152/2008, byl obviněný P. G. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. l tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného M. B.
O odvoláních, která podali oba obvinění každý proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 11 To 436/2010. Z podnětu odvolání obviněného M. B. byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. l písm. b) tr. ř. zrušen (ve výroku o zrušení není citováno ustanovení §258 odst. 2 tr. ř.) a věc byla podle §259 odst. l tr. ř. vrácena Okresnímu soudu Praha – západ, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolání obviněného P. G. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný P. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. V mezích dovolacích důvodů namítl nesprávnost právního posouzení skutku, pokud jde o spolupachatelství, a vyjádřil názor, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby jeho jednání mohlo být kvalifikováno jako spolupachatelství. Mimo rámec dovolacích důvodů zpochybnil skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a označil provedené dokazování za neúplné. Obviněný P. G. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha – západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že z podstatné části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud byly v dovolání uplatněny námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především je nutné, aby Nejvyšší soud připomněl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. l písm. a) až l) tr.ř. Je vyloučeno podat dovolání z jiného důvodu. Zároveň nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, jestliže mu uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Tím pádem lze vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolací důvod nenaplňují skutkové námitky, to znamená námitky, kterými dovolatel usiluje o to, aby důkazy byly hodnoceny jinak, než jak je hodnotily soudy prvního a druhého stupně, a aby skutková zjištění soudů byla změněna a nahrazena jinou verzí skutkového stavu, kterou sám předkládá. Dovolání tudíž nemůže být opřeno o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Bylo-li dovolání podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Jako spolupachatelství trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. l tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. byl posouzen skutek spočívající podle zjištění Okresního soudu Praha – západ, která ve věci obviněného P. G. akceptoval také Krajský soud v Praze, v tom, že obviněný P. G. dne 26. 6. 2006 kolem 21,00 hodin v obci H., okr. Praha – západ, v ulici N. H. před domem společně s obviněným M. B., s B. Č., který již byl odsouzen, a další neidentifikovanou osobou po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadli poškozeného J. B. tak, že obviněný P. G. ho udeřil pěstí do obličeje, začal ho škrtit a povalil ho na zem, kde do ležícího poškozeného kopali jak obviněný P. G., tak ostatní, přičemž jednu ránu mu dal i obviněný M. B., a těmito kopy a údery do oblasti žeber, ledvin a hlavy za současného škrcení byla poškozenému způsobena sériová zlomenina 7. - 9. žebra vlevo a nalomení 5. a 6. žebra ve střední pažní čáře s výpotkem na spodině levé hrudní dutiny, což poškozeného omezilo v běžném způsobu života po dobu dvou měsíců.
Relevantní námitky, které byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., obviněný P. G. uplatnil ohledně otázky spolupachatelství. Tyto námitky však jsou evidentně bez jakéhokoli opodstatnění.
Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Spolupachatelství se vyznačuje společným jednáním dvou nebo více osob. V posuzované věci je jasné, že útok proti poškozenému byl společnou akcí obviněného P. G., který útok zahájil, a dalších tří útočníků, kteří se k němu připojili. Rozhodně nešlo o to, že by poškozený byl vystaven zároveň více útokům, které by byly vedeny každým z útočníků samostatně a odděleně. Ze způsobu a okolností fyzického napadení poškozeného je očividně patrno, že se jednalo o společný útok čtyř útočníků. I když útok zahájil obviněný P. G., další útočníci se k němu přidali a co do způsobu a intenzity útočili na poškozeného tak, že to bylo srovnatelné s tím, jak proti poškozenému nadále útočil obviněný P. G. Přitom obviněný P. G. si byl vědom toho, že poté, co povalil poškozeného na zem, se do útoku zapojili také další útočníci, a i za této situace nadále v útoku pokračoval. Z toho je zřejmé, že pokud měl útok proti poškozenému povahu společného jednání, bylo to zahrnuto úmyslem obviněného P. G.
Ze zásad, na kterých je založeno spolupachatelství, vyplývá, že každý ze spolupachatelů odpovídá za celý rozsah společného jednání a za celý následek vzešlý ze společného jednání. Na odpovědnost spolupachatelů nemá vliv to, jakým dílčím aktem se každý z nich podílel na společném jednání a jaká část následku byla tímto dílčím aktem způsobena.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je namístě závěr, že obviněný P. G. jednal jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a že proto odpovídá za celý rozsah a za celý následek útoku proti poškozenému. V otázce spolupachatelství není napadené usnesení Krajského soudu v Praze rozhodnutím, které by v části týkající se obviněného P. G. spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Další námitky obviněného P. G. mají skutkovou povahu a stojí mimo dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. K takovému zásahu je Nejvyšší soud oprávněn z toho titulu, že musí respektovat principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, nebo tím, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě tím, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Pokud jde o jednání obviněného P. G., v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha – západ, z kterých v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v důkazech, jimiž byly především svědecká výpověď poškozeného, dále výpovědi svědků, kteří útok proti poškozenému viděli, a konečně i výpověď odsouzeného B. Č. v procesním postavení svědka. Z těchto důkazů soudy vyvodily ohledně jednání obviněného P. G. a ohledně jeho součinnosti s dalšími útočníky taková zjištění, o kterých nelze mít důvodné pochybnosti. Tato zjištění jsou výsledkem hodnocení důkazů, které nijak nevybočilo z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, přijatelně překlenuly odlišnosti, které vyvstaly mezi některými výpověďmi, a náležitě zdůvodnily také to, proč zamítly návrhy obviněného P. G. na doplnění důkazů v podobě výslechu dalších svědků. Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby něco vytýkal na adresu skutkových zjištění, která soudy učinily podkladem výroku o vině obviněného P. G. To, že obviněný P. G. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, která je vymezena tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je konstruován tak, že je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Dalším důsledkem zmíněné vázanosti je to, že nejsou-1i uplatněné námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Obviněný P. G. odkázal na tu část ustanovení §265b odst. l písm. l) tr. ř., v níž je dovolací důvod vymezen tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato část ustanovení §265b odst. l písm. l) tr. ř. se však na posuzovaný případ nevztahuje, neboť se týká jen takových rozhodnutí, jimiž bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů. Jedná se o zamítnutí odvolání podle §253 odst. l tr. ř., tj. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem těchto rozhodnutí je to, že je odvolací soud činí bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně. Jestliže je rozhodnutí odvolacího soudu chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci, a účelem dovolání je umožnit obviněnému přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně.
Odvolání obviněného P. G. nebylo zamítnuto podle §253 odst. l tr. ř. ani odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., ale bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku (§254 odst. l tr. ř.). Usnesení Krajského soudu v Praze tedy mohlo být napadeno jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. v té variantě, která tento dovolací důvod váže ještě na některý další dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. G. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec