ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.144.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 144/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2011 o dovolání, které podal obviněný M. W. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 5 To 260/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 76/2009, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. W. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 5 To 260/2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 7 T 76/2009. Napadl tu část rozsudku, v níž Městský soud v Praze po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sám ve věci znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že Městský soud v Praze měl věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil názor, že oba soudy „nesprávně zhodnotily provedené dokazování” a že nevzaly v úvahu jeho námitky týkající se výpovědí svědků. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Napadeným rozsudkem byl obviněný odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím až na menší odchylku v určení doby spáchání činu i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 spočíval v podstatě v tom, že obviněný od 17. 2. 2004 do 5. 3. 2009 ve svém bytě v P. a na jiných místech v P. poskytoval bezplatně nebo za úplatu drogy, a to pervitin, kokain, marihuanu, hašiš a extázi, osobám specifikovaným v bodech 1-4 výroku o vině.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky, jejichž podstatou je nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, zejména svědecké výpovědi osob, které popsaly, jak jim obviněný poskytoval drogy. Jestliže dovolacím důvodem je „nesprávné právní posouzení skutku”, rozumí se tím jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním. Může tak učinit jen zcela výjimečně, a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, na kterých je v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze založen výrok o vině, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Tato skutková zjištění mají jasné obsahové zakotvení ve svědeckých výpovědích osob, které podrobně popsaly své kontakty s obviněným a to, za jakých okolností od něho odebíraly drogy, o jaké drogy šlo, jaké bylo jejich množství, jaká byla frekvence odběrů, zda a případně jakou protihodnotu poskytovaly obviněnému atd. Městský soud v Praze si byl vědom protichůdnosti tvrzení obviněného v poměru k výpovědím svědků a již proto hodnotil výpovědi svědků velmi obezřetně. To se ostatně projevilo tím, že Městský soud v Praze nakonec do výroku o vině převzal z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jen část skutkových zjištění, která se týkala poskytování drog čtyřem osobám, a neakceptoval skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 týkající se poskytování drog dalším pěti osobám (v tomto ohledu Městský soud v Praze vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl). Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která Městský soud v Praze vzal za podklad výroku o vině, lze konstatovat, že jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, jemuž z hlediska zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. nelze nic vytknout, zejména ne to, že by se soudy dopustily nějaké deformace, zjevné nelogičnosti či jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině, a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec