ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1448.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1448/2011-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 11. 2011 o dovolání obviněné L. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 7 To 254/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 178/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. D. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněná L. D. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 7 To 254/2011, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta její odvolání, odvolání obviněného J. D. a odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 91 T 178/2010. Napadla výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkla, že v rozsudku Městského soudu v Brně byl ohledně ní ponechán beze změny výrok o vině zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku. Namítla, že tento výrok je založen na nesprávných skutkových zjištěních. Projevila nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a s tím, že nevyhověly jejím návrhům na doplnění důkazů. Obviněná L. D. se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ji zprostil obžaloby nebo přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1 ) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy.
Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná L. D. byla odsouzena pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obvinění L. D. a J. D. nejméně od dubna 2009 do 3. 12. 2009 v B. společným jednáním fyzicky týrali svého syna D. D., a to zejména nepřiměřeným bitím, připevňováním připínáčků na paty a hladem, čímž mu způsobili různá bolestivá zranění jako hematomy, oděrky, natržení ucha, krvácení z pat a těžkou podvýživu. Podle těchto zjištění obvinění jednali úmyslně, považovali své jednání za běžné, trestali poškozeného i za domnělé přestupky, zacházeli s ním s obzvláštní hrubostí a bezcitností, ačkoli z jeho projevů pláče, strachu, ukrývání do skříně, po stůl apod. jim byla zřejmá nepřiměřenost jejich jednání, které vedlo k tomu, že u poškozeného vznikl syndrom týraného dítěte.
V podaném dovolání obviněná L. D. neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněná založila dovolání v celém rozsahu na námitkách, které mají vyloženě skutkovou povahu a které se odvíjejí od jejího tvrzení, že se vůči poškozenému nedopustila žádného nepřiměřeného jednání, zejména ne toho, které je uvedeno ve výroku o vině. Tyto námitky stojí mimo dovolací důvod. Obviněná sice formálně odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak její námitky nejsou obsahově pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit, ale jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost jak na důkazy, jimiž byl objasněn celkový zdravotní, psychický a vývojový stav poškozeného, u něhož byl jako diagnóza konstatován syndrom týraného dítěte, tak na důkazy, jimiž bylo objasněno, jak tento stav vznikl. Vztah obou uvedených skupin důkazů je logický. Na jedné straně byl u poškozeného objektivně zjištěn syndrom týraného dítěte s projevy četných zranění na různých částech těla, těžkou podvýživou apod. Na druhé straně tu byly důkazy, které vznik tohoto stavu vysvětlují, především svědecká výpověď poškozeného. Soudy si byly vědomy toho, že svědecká výpověď poškozeného je v protikladu s tvrzeními obviněné L. D. i obviněného J. D., a již proto hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně. Pro náležité hodnocení svědecké výpovědi poškozeného si soudy opatřily odpovídající podklad v poměrně širokém okruhu dalších důkazů, jimiž byly zejména svědecké výpovědi bratra poškozeného a učitelek poškozeného, tedy osob, které měly bezprostřední poznatky o poškozeném, a dále znalecký posudek mimo jiné z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii, zaměřený na objasnění osobnosti poškozeného z hlediska jeho vlastností, schopností správného vnímání a odpovídající reprodukce vnímaných událostí, pravdomluvnosti apod. Na tomto podkladě soudy dospěly k plně akceptovatelnému závěru, že svědecká výpověď poškozeného, pokud vyznívá jako evidentní usvědčující důkaz, je věrohodná a podporovaná i ostatními důkazy. Lze konstatovat, že soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, zaznamenaly též rozpory, které vyvstaly mezi některými důkazy, a přijatelně překlenuly tyto rozpory vysvětlením, proč považují usvědčující důkazy za věrohodné. Soudy své hodnotící úvahy přehledně, srozumitelně a zejména logicky vyložily a v tomto rámci zdůvodnily také to, proč považují další dokazování podle návrhů obviněné za nadbytečné. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že se obviněná L. D. neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné L. D. podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec