ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1453.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1453/2011-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání obviněného Ing. Z. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 5 To 14/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2008 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Z. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 46 T 3/2008, byl obviněný Ing. Z. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. l, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 2/2007, a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 50/2007, podle §250 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti na šest let, přičemž byl zrušen výrok o (souhrnném) trestu uloženém obviněnému ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 50/2007 a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 5 To 14/2010. Podle §258 odst. l písm. d) tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a odsouzen za tento zločin a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 2/2007, a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 50/2007, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti na šest let, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 50/2007, a výrok o trestu, který mu byl uložen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 2/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí. Znovu bylo rozhodnuto také výrokem podle §228 odst. l tr. ř. o náhradě škody.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. Z. H. jako jednatel obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., se sídlem v Brně, Francouzská 35, společně s M. V. po předchozí vzájemné domluvě uskutečnili v době od 1. 12. 2005 do 22. 2. 2006 odběr fixační fólie od obchodní společnosti Ekobal, spol. s r.o., se sídlem v Jesenici, Vídeňská 72, okr. Praha - západ, s úmyslem odebrané zboží v plné výši neuhradit, prodat je a finanční prostředky si ponechat, přičemž odběrem uvedeného zboží a jeho nezaplacením způsobili obchodní společnosti Ekobal, spol. s r.o., škodu ve výši 5 089 692 Kč. Ve výroku o vině pak jsou specifikovány jednotlivé neuhrazené faktury a je v něm popsána další manipulace směřující ke zpeněžení získaného zboží.
Důvod změny výroku o vině vyplýval z toho, že Vrchní soudu v Olomouci rozhodoval po 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník, který byl pro obviněného příznivější, zatímco Krajský soud v Brně rozhodoval před 1. 1. 2010 podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadl výrok o vině i další navazující výroky. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl nesprávné právní posouzení skutku, který měl být podle jeho názoru kvalifikován podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tento názor vyvozoval z toho, že při správném stanovení výše škody se jednalo o značnou škodu, a nikoli o škodu velkého rozsahu. Vytkl, že škoda ve výši 5 089 692 Kč nebyla stanovena v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku, tj. jako škoda, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Uvedl, že odborné vyjádření, z něhož soudy vycházely, se týkalo cen v P. a že nebralo v úvahu ceny v B., kde byl čin spáchán a kde jsou ceny v důsledku regionálních rozdílů nižší. Kromě toho projevil nesouhlas se způsobem zpracování odborného vyjádření, zvláště pak s tím, že bylo založeno na dokladech dodaných poškozenou obchodní společností. Odkázal na znalecký posudek, který si sám opatřil a podle kterého obvyklá cena zboží byla 4 547 797 Kč. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává (přičemž v další části tohoto ustanovení je stanoveno, jak se postupuje, nelze-1i takto výši škody zjistit). Obsahově totožné ustanovení měl i trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 (§89 odst. 12 tr. zák.).
K celkové částce ve výši 5 089 692 Kč soudy došly součtem dílčích částek, které poškozená obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., jako prodávající fakturovala obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., jako kupujícímu za jednotlivé dodávky a které nebyly uhrazeny.
Jestliže zákonným znakem trestného činu je škoda, musí být stanovena způsobem uvedeným v §137 tr. zákoníku. Významné je, že pokud byl trestný čin spáchán prostřednictvím právního úkonu, jímž byla kupní smlouva, nemusí se sjednaná kupní cena krýt s cenou uvedenou v §137 tr. zákoníku, tj. s cenou obvyklou v době a v místě spáchání činu. V posuzované věci tedy vyvstala otázka, zda citovanému ustanovení odpovídá cena fakturovaná poškozenou obchodní společností.
Soudy si pro posouzení uvedené otázky vytvořily odpovídající podklad v odborném vyjádření Věry Misákové, která jinak je znalkyní v oboru ekonomiky. V odborném vyjádření je podrobně popsáno, jak obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., v rozhodnou dobu postupovala při stanovení ceny ve vztahu k svým zákazníkům, v jakém rozpětí se pohybovaly ceny účtované touto obchodní společností různým zákazníkům a v jakém vztahu byly tyto ceny k cenám jiných obchodních společností prodávajících daný druh zboží. Z porovnání těchto hledisek s cenou, kterou obchodní společnost Ekobal, spol. s r.o., fakturovala v posuzovaném případě obchodní společnosti Perfekt Stav, s.r.o., vyplynulo, že tato cena je s nimi plně srovnatelná. Soudy proto uvedenou cenu důvodně považovaly za cenu v době a v místě činu obvyklou.
Obsahem odborného vyjádření Věry Misákové se soudy zevrubně zabývaly, zejména pak Vrchní soud v Olomouci na str. 13-14 napadeného rozsudku. Vrchní soud v Olomouci dokonce doplnil dokazování dalšími doklady, jimiž byly závěry odborného vyjádření plně podpořeny. Pokud obviněný prostřednictvím obhájkyně předložil znalecký posudek Ing. Jiřího Trávníčka, který si sám opatřil, Vrchní soud v Olomouci se zabýval také jím, považoval ho za listinný důkaz, zaznamenal, že jeho závěry se liší od závěrů odborného vyjádření Věry Misákové, a přijatelně vysvětlil, že neakceptoval jeho závěry s ohledem na nevyhovující způsob jeho zpracování a charakter podkladů, z nichž vycházel.
Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, rozhodně nemohou obstát. Námitka založená na myšlence regionálních rozdílů cen je ve vztahu k posuzované věci nepřiléhavá. Obviněný spáchal trestný čin jako tzv. distanční delikt, jak na to výstižně poukázal Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku. Místem spáchání trestného činu nebylo jen B., kde se nacházelo sídlo obchodní společnosti, za kterou jednal obviněný. Místem spáchání trestného činu byla také J., okr. P. – z., kde se nacházelo sídlo poškozené obchodní společnosti a zboží, které se stalo předmětem útoku. I když jednání obviněného bylo zčásti provedeno v B., podstatnou skutečností je to, že následek ve formě škody nastal v sídle poškozené obchodní společnosti. Místem spáchání trestného činu tudíž byla obě uvedená místa. Soudům nelze v žádném případě vytýkat, že zákonné hledisko vymezené v §137 tr. zákoníku dikcí „v místě činu“ vztahovaly (ve shodě s odborným vyjádřením Věry Misákové) k sídlu poškozené obchodní společnosti a že vycházely z ceny daného zboží obvyklé v P. a okolí. Namítaná okolnost, že podklady k odbornému vyjádření dodala sama poškozená obchodní společnost, nemůže zvrátit závěry odborného vyjádření. Již s ohledem na to, co bylo předmětem odborného vyjádření, je logické, že rozhodující část podkladů pocházela od poškozené obchodní společnosti. Zpracovatelka odborného vyjádření však vycházela i z jiných podkladů, zejména pokud jde o ceny účtované jinými obchodními společnostmi, s nimiž porovnávala ceny účtované poškozenou obchodní společností.
Závěr Vrchního soudu v Olomouci, že obviněný způsobil škodu 5 089 692 Kč, se opírá o takový způsob stanovení výše škody, který je v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku. Škoda v uvedené výši je škodou velkého rozsahu podle §138 odst. l tr. zákoníku. Tím pádem Vrchní soud v Olomouci správně posoudil skutek jako zločin podvodu podle §209 odst. l, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Obviněný pojal do dovolání také námitky, které se týkaly místní příslušnosti soudů. Tyto námitky jsou mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se jimi tudíž dále nezabýval.
Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Krajského soudu v Brně dne 14. 6. 2010, avšak Nejvyššímu soudu byla věc ve stavu, který umožňoval rozhodnout, předložena dne 11. 11. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec