ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1467.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1467/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání obviněného Ing. J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 5 To 517/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 135/2006 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 135/2006, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na dvě léta, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plynové pistole zn. BBM model 315 auto ráže 8 mm Knall, a čtyř nábojek zn. Wadie CS ráže 8 mm Knall se žlutou uzavírkou.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ústí nad Labem skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 4. 2005 kolem 8.15 hodin v Ú. n. L. , ul. H. , před budovou č. … mířil plynovou pistolí zn. BBM model 315 auto ráže 8 mm Knall na poškozeného P. P. , který zde jako zaměstnanec Energetické montážní společnosti Ústí nad Labem prováděl předem plánovanou opravu elektrokabeláže, a po poškozeném požadoval, aby neprováděl pracovní činnost ve výkopu a aby opustil pozemek, což poškozený s ohledem na použitou zbraň a jednání obviněného učinil.
Odvolání obviněného a odvolání jeho manželky J. H. , podaná proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 5 To 517/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. a), b), c), d), e), g), h), 1) tr. ř. Namítl, že řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem bylo vedeno jiným předsedou senátu, než bylo určeno podle rozvrhu práce tohoto soudu, že v řízení před oběma soudy rozhodovali soudci, kteří byli podle trestního řádu vyloučeni, a že věc neměla být projednávána soudy v Ústí nad Labem. Dále uvedl, že ačkoli mu nebylo doručováno předvolání k hlavnímu líčení, byla hlavní líčení odročována za účelem jeho předvedení nebo dokonce za účelem vydání příkazu k zatčení. Poukázal na to, že veřejné zasedání se u Krajského soudu v Ústí nad Labem konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoli se omluvil zdravotními důvody, které doložil místopřísežným prohlášením své sestry. Ohledně výroku o vině odkázal na obsah předcházejícího odvolání a na závěrečnou řeč obhájce ve veřejném zasedání před Krajským soudem v Ústí nad Labem. Ve vztahu k výroku o trestu vytkl, že trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty byla postižena věc, která nebyla v jeho vlastnictví. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1 ) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu svým obsahem odpovídaly také uplatněné námitky.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. a) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá námitka, že řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem bylo vedeno jiným předsedou senátu, než bylo určeno rozvrhem práce tohoto soudu. Jde v podstatě o námitku týkající se řádného obsazení soudu.
Z obsahu spisu (č. l. 112) je patrno, že po podání obžaloby byla věc opatřením předsedkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem přidělena soudci tohoto soudu Mgr. Romanu Felzmannovi podle §44 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a podle §2a vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Mgr. Roman Felzmann jako předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem vedl řízení před tímto soudem a rozhodoval ve věci. K určení osoby předsedy senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem došlo zákonným způsobem, takže evidentně není žádný důvod k závěru, že soud byl nesprávně obsazen.
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. a) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Námitku, že byli vyloučeni soudci, kteří rozhodovali v řízení před oběma soudy, obviněný spojoval s tím, že tito soudci rozhodovali podjatě. Podle obviněného bylo podjaté posuzování věci oběma soudy výsledkem toho, že orgány samosprávy a orgány státní správy působící v Ústí nad Labem po celou dobu soudního řízení negativně prezentovaly jeho podnikatelské aktivity. Podjatost soudců obviněný bezvýsledně namítal již v původním řízení.
Podle §30 odst. l tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat, a to pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům.
Z ničeho nevyplývá žádný konkrétní důvod pro úvahu, že nestrannost soudců, kteří v posuzovaném případě rozhodovali, byla zpochybněna nějakým jejich osobním vztahem k projednávané věci. Žádný takový vztah soudců k věci nelze vyvodit ani z namítaného postupu jiných orgánů působících v sídle soudů vůči obviněnému. Již ze samotného způsobu odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že toto odůvodnění je věcné a vychází z důkazů provedených v soudním řízení, aniž by tu byl patrný jakýkoli význam či dokonce vliv jiných orgánů. To se týká i postupu řízení, které předcházelo rozhodnutím obou soudů.
Otázka vztahu soudců k osobám uvedeným v §30 odst. l tr. ř. jako vztahu, z něhož by měly vyplývat nějaké pochybnosti o nestrannosti soudců, vůbec nevyvstala. Sám obviněný v tomto ohledu ostatně nic ani nenamítal. To platí i pokud jde o důvody vyloučení soudců uvedené v §30 odst. 2, 3 tr. ř.
Logickým důsledkem závěru, že tu nejsou žádné důvody vyloučení soudců, pak je i závěr, že nebyl žádný důvod k tomu, aby řízení konaly jiné soudy než Okresní soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně a Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací, jejichž věcná a místní příslušnost vyplývala ze zákona (§16 tr. ř., §18 odst. 1 tr. ř., §252 odst. l tr. ř.).
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. b) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný neuvedl žádnou konkrétní námitku. Proto lze jen obecně konstatovat, že ve věci šlo o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. a že obviněný měl obhájce ve všech stádiích řízení. Pokud v souvislosti se změnou osoby obhájce došlo k tomu, že obviněný byl po nějakou přechodnou dobu bez obhájce, nebyly v té době prováděny žádné úkony, které by se staly podkladem rozhodnutí soudů. Podkladem rozhodnutí soudů byly úkony provedené za účasti obhájce v řízení.
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. c) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Ve vztahu k hlavnímu líčení obviněný nenamítal, že by Okresní soud v Ústí nad Labem někdy konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a že by tím porušil nějaké konkrétní ustanovení, zejména ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., podle kterého hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat mimo jiné tehdy, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (tj. trestný čin, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen). Pokud obviněný namítal, že mu v některých případech nebylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení, pak v takových případech bylo hlavní líčení ve skutečnosti vždy odročeno a nekonalo se v nepřítomnosti obviněného. Námitky týkající se toho, že soud odročoval hlavní líčení za účelem předvedení obviněného nebo dokonce za účelem vydání příkazu k jeho zatčení, se nijak nevztahují k ustanovením upravujícím přítomnost obviněného v hlavním líčení. Namítaným postupem nebyla žádná ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení porušena. Ostatně obviněný žádné ustanovení, které by mělo být porušeno, ani neuvedl.
Ve vztahu k veřejnému zasedání, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o podaných odvoláních, obviněný namítal, že veřejné zasedání se konalo v jeho nepřítomnosti, aniž uvedl, které ustanovení tím bylo podle jeho názoru porušeno. Namítaná okolnost, že důvodem jeho nepřítomnosti byl zhoršený zdravotní stav, že tento důvod doložil a že se omluvil, se míjí se zákonnými hledisky, která jsou obsahem ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Přítomnost při veřejném zasedání obecně upravují ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. Z těchto ustanovení ovšem nevyplývá nic, co by se týkalo obviněného, zvláště pak ne v tom směru, že by tu byly stanoveny nějaké důvody, které by vylučovaly konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost při veřejném zasedání konaném o odvolání upravují ustanovení §263 odst. 2, 3, 4 tr. ř. Obviněného se týká jen ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které vylučuje konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody (ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává). V posuzované věci obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a proto konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nemohlo být ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. porušeno. Z hlediska ustanovení, která upravují přítomnost obviněného při veřejném zasedání obecně a při veřejném zasedání konaném o odvolání zvlášť, nemá žádný význam okolnost, co bylo důvodem nepřítomnosti obviněného, zda obviněný tento důvod doložil a zda se omluvil.
V zájmu úplnosti pokládá Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem, který o odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání bez přítomnosti obviněného, nebylo porušením ústavně zaručeného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Toto právo není samoúčelné a zejména neznamená, že obviněný musí být nutně přítomen všem úkonům po celé řízení. Smyslem uvedeného práva je garantovat celkově spravedlivý charakter řízení. Z tohoto hlediska je významné, že obviněný byl přítomen hlavnímu líčení, v němž měl příležitost být vyslechnut, přednést své stanovisko ke skutkové i k právní stránce projednávané věci, vyjádřit se k důkazům a sám navrhnout důkazy podporující jeho obhajobu. Nejednalo se tedy o to, že by obviněnému byla odňata vůbec možnost vystupovat před soudem. Ve veřejném zasedání konaném o podaných odvoláních Krajský soud v Ústí nad Labem neprováděl žádné nové důkazy ani neopakoval důkazy provedené předtím v hlavním líčení. Krajský soud v Ústí nad Labem projevil dostatečnou snahu umožnit obviněnému účast při veřejném zasedání tím, že již nařízené veřejné zasedání dvakrát odročil z důvodů na straně obviněného, resp. jeho manželky jako dalšího odvolatele, a že k provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného přikročil až při třetím veřejném zasedání. Tímto postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodně nebyl dotčen celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého.
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. d) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Obviněný neuvedl žádnou konkrétní námitku, z které by bylo patrno, proč považuje své trestní stíhání za nepřípustné. Podle §11 odst. l tr. ř. spočívá nepřípustnost trestního stíhání v tom, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v §11 odst. l písm. a) až j) tr. ř. Žádný z těchto důvodů obviněný v dovolání nezmínil.
Z kontextu podaného dovolání lze usuzovat na to, že obviněný vyvozoval nepřípustnost trestního stíhání z ostatních vad, které vytýkal na adresu řízení předcházejícího napadenému usnesení. Žádaná z těchto vad - bez ohledu na to, že byly vytýkány neopodstatněně nebo že ani nebyly dovolacím důvodem - nezakládá nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. l tr. ř.
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. e) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v podaném dovolání neuvedl nic konkrétního ve vztahu k otázce právního posouzení skutku nebo ve vztahu k otázce jiného hmotně právního posouzení. Za dovolací důvod není možné považovat odkaz obviněného na obsah předcházejícího odvolání a na závěrečnou řeč obhájce ve veřejném zasedání konaném o odvoláních. Důvody dovolání nejsou totožné s důvody, o které lze opřít odvolání, a již proto nepřichází v úvahu vymezit dovolací důvod všeobecným, paušálním a zcela nekonkrétním odkazem na podání a přednesy učiněné v předcházejících stádiích řízení. Takto uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem.
Za tohoto stavu dovolání odkazující na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. je dovoláním podaným z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Námitka obviněného směřující proti výroku o uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty je námitkou, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu. Jednou ze zákonných podmínek přípustnosti tohoto druhu trestu je podle §55 odst. 2 tr. zák. to, že věc, jejíž propadnutí má být vysloveno, náleží pachateli. Určitou neúplností rozhodnutí obou soudů je to, že se v odůvodnění splněním této podmínky výslovně nezabývaly. Jinak ovšem učinily zjištění, z nichž je zřejmé, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty byl uložen jako přípustný druh trestu i z hlediska ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. Soudy zjistily, že obviněný měl pistoli s nábojkami ve svém držení, což jasně ukazovalo na to, že je jejich vlastníkem. Obviněný své vlastnictví nijak nepopřel ani nezpochybnil v žádném stádiu trestního stíhání, zejména nenamítal nic v tom smyslu, že by vlastníkem měl být někdo jiný. Dodatečné tvrzení obviněného, že nebyl vlastníkem, se evidentně jeví jako nepodložené.
Dovolání podané s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. l tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z toho je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. tu je vázán na některý další dovolací důvod, v daném případě na dovolací důvody podle §265b odst. l písm. a), b), c), d), e), g), h) tr. ř. Tato vázanost má logický důsledek spočívající v tom, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a), b), c), d), e), h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. Dalším důsledkem uvedené vázanosti je to, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném usnesení cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 28. 2. 2011, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 15. 11. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec