ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1475.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1475/2011-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2011 dovolání obviněného M. – L. C. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 14/2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 42 T 14/2010, uznal obviněného M. – L. C. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 k §234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle §234 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to části skimmovacího zařízení zajištěného dne 7. 12. 2009 ve vestibulu metra stanice V. v P. , obou částí skimmovacího zařízení zajištěného dne 21. 11. 2009 v P. , B. i, oboustranné lepící pásky TESA, dvou mobilních telefonů zn. Nokia 8600d včetně baterie BP-5M a Nokia E51 včetně baterie BP-6MT. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 k §234 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle §234 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to části skimmovacího zařízení zajištěného dne 7. 12. 2009 ve vestibulu metra stanice V. v P. , obou částí skimmovacího zařízení zajištěného dne 21. 11. 2009 v P. , B. , oboustranné lepící pásky TESA, dvou mobilních telefonů zn. Nokia 8600d včetně baterie BP-5M a Nokia E51 včetně baterie BP-6MT. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tvrdí, že se nedopustil trestné činnosti, přičemž skutková zjištění učiněná soudem prvního i druhého stupně podle jeho názoru neodpovídají důkazům provedeným v rámci celého trestního řízení. Namítá, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily provedené důkazy a že na základě takového hodnocení dospěly i k nesprávnému závěru o jeho vině. Obviněný poukazuje na rozpory v důkazech, které byly vykládány v rozporu se skutečným stavem věci, a proto bylo jeho jednání nesprávně právně posouzeno. Obviněný také uvedl, že v průběhu dokazování nebyly shromážděny žádné přímé nebo nepřímé důkazy, které by tvořily ucelený řetěz, a které by svědčily o vině obviněného, a proto měly soudy prvního a druhého stupně postupovat podle zásady in dubio pro reo. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 42 T 14/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že argumentace uplatněná v dovolání neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. Dovolatel nebrojí proti rozsudku soudu druhého stupně argumentací, která by věcně vyvracela právní posouzení skutku, ale nesprávnost tohoto rozsudku dovozuje z údajně vadného průběhu důkazního řízení, respektive chybného a v jeho neprospěch zaměřeného hodnocení provedených důkazů. Takové námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože ten předpokládá uplatnění námitek hmotněprávního rázu, tedy argumentaci založenou na zpochybnění správnosti právního posouzení skutku. Žádnou takovou námitku hmotně právní povahy však dovolání obviněného neobsahuje. Jeho výhrady směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř., a souhlasil s tím, aby rozhodnutí učinil za podmínek podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné v řízení o odvolání. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat tvrzení obviněného, že se nedopustil trestné činnosti, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně a v jeho neprospěch, hodnotily provedené důkazy a že na základě těchto důkazů dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině. Rovněž námitka týkající se rozporů v důkazech, které byly údajně vykládány v rozporu se skutkovým stavem věci, je skutkovou námitkou a nelze se jí v dovolacím řízení zabývat. Dokazování a hodnocení důkazů se týká i námitka obviněného, že v průběhu dokazování nebyly shromážděny žádné přímé nebo nepřímé důkazy, které by tvořily ucelený řetěz a které by svědčily o vině obviněného, a že proto měly soudy prvního a druhého stupně postupovat podle zásady in dubio pro reo. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek