ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1479.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1479/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání obviněného P. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 9 To 220/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 166/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 9 To 220/2011, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jeho odvolání a odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 6 T 166/2010. Napadl výrok o zamítnutí svého odvolání. Vytkl, že byl ponechán beze změny výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že za trestný čin, jímž byl uznán vinným, mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest v rozporu s hledisky stanovenými v §38 - §39 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město a aby přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby v dovolání byl některý zákonný dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je nutné, aby mu obsahově odpovídaly také uplatněné námitky.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem. Vyplývá to již ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Ve vztahu k výroku o uložení trestu je takovou vadou uložení nepřípustného druhu trestu nebo trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Takto je vymezen dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je zrušen výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a reálně to ani nepřicházelo v úvahu, protože obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. e) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Na uvedený přečin zákon stanoví trest odnětí svobody až na tři léta. Obviněnému byl tedy uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby a je dokonce hluboko v její dolní polovině.
Námitky ohledně přiměřenosti trestu nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je nesprávné právní posouzení skutku, třebaže otázka přiměřenosti trestu je vázána na aplikaci ustanovení hmotného práva (§38 - §39 tr. zákoníku). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z tohoto vztahu obou dovolacích důvodů vyplývá, že má-li být kvůli porušení hmotného práva napaden samotný výrok o uložení trestu, může se tak stát jen s použitím toho dovolacího důvodu, který je k tomu speciálně určen, tj. z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. h) tr. ř. Pokud by nepřiměřenost trestu měla být považována za dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., byl by takový výklad nelogický, protože by ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. stavěl do pozice, v které by bylo nadbytečné, nefunkční, bezpředmětné a postrádalo by jakýkoli význam. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (K tomu, že námitky ohledně přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, jinak viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec