ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1490.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1490/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. listopadu 2011 v neveřejném zasedání dovolání obviněného R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 To 187/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3T 58/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 T 58/2009, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a byl odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zavíracího nože zn. Staihlessteel, délky 21 cm, délky čepele 9 cm s plastovou rukojetí černé barvy a nože s vroubkovaným ostřím, které byly zajištěny dne 29. 11. 2008 při ohledání místa činu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin tím, že v přesně nezjištěné době od 9. 6. 2008 do 4. 2. 2009 v obci H., v rodinném domku napadal fyzicky a za užití vulgárních výrazů také slovně svoji družku K. H., choval se vůči ní agresivně, konkrétně
- dne 9. 6. 2008 kolem 12:25 hodin jí vyhrožoval, že jí rozkope hubu, hrubě ji urážel a častoval nadávkami,
- dne 7. 7. 2008 kolem 14:15 hodin ji hrubě urážel a častoval nadávkami v prostoru dvora ji čtyřikrát udeřil nezjištěným předmětem do zad, přičemž nedošlo ke zranění,
- dne 8. 10. 2008 v době od 12:00 hodin do 13:00 hodin ji hrubě urážel a častoval nadávkami, poté jí vyhrožoval zabitím a přitom ji bil pantoflem s tvrdou podrážkou po hlavě, zádech a horních končetinách, čímž jí způsobil drobné oděrky na rukou, dne 10. 11. 2008 v době od 01:30 hodin do 08:40 hodin ji několikrát fyzicky napadl, kopal jí do břicha a do hlavy, čímž jí způsobil lehký otřes mozku a drobné oděrky na břiše, což si vyžádalo převezení do Nemocnice Znojmo,
- dne 28. 11. 2008 v době od 10:00 hodin do 12:00 hodin jí vyhrožoval, že ji zabije a přitom ji fyzicky napadl postupně dvěma různými noži a způsobil jí bodnořezná zranění, na základě čehož byl vykázán z domu na dobu 10 dnů,
- dne 4. 2. 2009 v době od 09:30 hodin do 15:35 hodin jí vyhrožoval zabitím s odkazem na to, že jestli bude ještě jedenkrát vykázán z domu ze strany policie a půjde ze Z. pěšky, tak ji hned po příchodu zabije, dále jí vyhrožoval zabitím, a to podřezáním nožem, kterým před ní mával a naznačoval bodnutí, ukazoval, jakým způsobem ji podřeže, následně několikrát demonstrativně bodl do chladničky, když výhrůžky neustále opakoval až do příjezdu hlídky policie,
přičemž u poškozené byl na základě znaleckého posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, diagnostikován syndrom týrané osoby, který se vyvinul v předchozím vztahu, a ve vztahu s obviněným pokračuje, když je diagnostikován současně Stockholmský syndrom.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný R. M. (dále jen „obviněný“) proti výroku o vině i trestu a státní zástupce proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 To 187/2011 obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l tr. ř., v němž učinil také podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. učinil návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že charakter a intenzita útoků neodpovídají skutkové podstatě trestného činu podle §215a odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že jednotlivé útoky měly být spáchány v době od 9. 6. 2008 do 4. 2. 2009, mělo jít o šest útoků, mezi nimiž byl časový odstup a je tedy zřejmé, že se jednalo o izolované útoky, které podle názoru obviněného nelze označit za soustavné či trvalé jednání vedoucí k vytvoření syndromu týrané osoby či tzv. Stockholmského syndromu. Jednání by také muselo být vedeno jednotným záměrem a alespoň eventuálním úmyslem a musela by být dána i blízká časová souvislost. Podle názoru obviněného nebyl naplněn ani znak pokračování v páchání činu po delší dobu. Z těchto důvodů pokládá právní kvalifikaci skutku za chybnou. Soud měl podle jeho názoru posoudit skutek jako přestupek, popřípadě jako jiný trestný čin. Obviněný poukázal také na důvody uvedené v odvolání a závěrem uvedl, že zásadně popírá, že by spáchal jednání uvedené ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 To 187/2011 a s ním související rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 12. 2010, č. j. 3 T 58/2009-293, aby podle ustanovení §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedená rozhodnutí a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud jde o odklad výkonu trestu, svůj podnět odůvodnil jednak podáním dovolání, jednak tím, že výkon trestu by mu mohl způsobit neodvratitelnou a nenahraditelnou újmu na jeho psychice a zdravotním stavu, zejména s přihlédnutím k tomu, že byl pro uvedenou trestnou činnost ve vazbě a subjektivně vnímá uložený trest jako nespravedlivý a neoprávněný.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Toto ustanovení má dvě alternativy. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že obviněný opírá dovolání o druhou alternativu tohoto ustanovení, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V řízení o dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze přezkoumávat jen otázky, které souvisejí s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky. Podle našeho právního řádu, stejně jako ve většině evropských zemí, je Nejvyšší soud povolán přezkoumávat jen otázky právní a nikoliv otázky skutkové. Rozhodující pro právní posouzení je přitom popis skutku ve skutkové větě výroku rozsudku o vině. Dovolací soud je při posuzování argumentů dovolatele o tom, zda existuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně vždy vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004).
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy.
Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Podle §215a odst. 1 tr. zák., kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Podle §215a odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
Obviněný především namítá, že není naplněn zákonný znak „pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu“. Týrání je zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společně obývaném bytě nebo domě, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Přitom trvalost pachatelova jednání lze posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Zlé nakládání může spočívat ve způsobení fyzických útrap, ale může jít také o zlé nakládání v oblasti psychické. Pokud jde o pokračování v páchání uvedeného trestného činu po delší dobu, vychází judikatura z toho, že se musí jednat o dobu trvání řádově v měsících. K naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je zapotřebí okolnost spočívající v tom, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu musí trvat takové zlé nakládání. V případě obviněného šlo o zlé nakládání po dobu delší než osmi měsíců, přičemž šlo o intenzivní útoky vůči poškozené K. H., která dokonce utrpěla bodnořezná zranění, která jí způsobil obviněný i otřes mozku, pro který musela být hospitalizována v nemocnici ve Z. Neobstojí tedy námitky obviněného o malé intenzitě jednání i námitky zpochybňující dobu, během níž páchal uvedený trestný čin.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. na odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. podmínky pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek