ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1497.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1497/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. listopadu 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 To 88/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 80/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2010, sp. zn. 6 T 80/2010, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a byl podle tohoto ustanovení odsouzen, také za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 32 T 244/2009, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 32 T 244/2009. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. M. na náhradu škody částku 2 400,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 To 88/2011, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, sbíhající se s trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 32 T 244/2009, podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody na 2 roky. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let a 6 měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 32 T 244/2009.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť se domnívá, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, přičemž odvolací soud bez zákonných důvodů nezrušil rozsudek soudu prvního stupně také ohledně výroku o vině a nesprávně rozhodl o trestu. Obviněný uvedl, že nadále popírá spáchaní trestné činnosti a trvá na již uplatněné obhajobě, která podle něj nebyla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena, když skutkové a právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §234 odst. 1 tr. zákona pokládá za vadné. K tomu dovolatel odkazuje na argumentaci již v předchozím průběhu trestního řízení. Nakonec pak uvádí, že nesprávné skutkové závěry se pak promítly do nesprávného výroku o trestu a náhradě škody.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadená rozhodnutí (omylem uvedeno krajského a vrchního soudu), a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby v plném rozsahu.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný uplatnil výhrady, kterými zjevně vybočil z deklarovaného dovolacího důvodu. Námitkami, že se trestné činnosti nedopustil a také, že soudy postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž projevuje nesouhlas s procesním postupem soudů při provádění a hodnocení důkazů a na základě toho považuje výslovně skutkové závěry soudů za nesprávné. Je nutno také zmínit, že v dovolání obviněný uplatnil námitky pouze obecně, bez jakékoliv konkretizace toho, v čem spatřuje pochybení soudů. Odkazuje přitom na svoji dosavadní obhajobu a argumentaci uplatněnou v odvolání, která je ale v řízení o dovolání bez významu, protože dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadené rozhodnutí „v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“ a nikoliv z pohledu námitek uplatněných v předcházejícím řízení. Je tak zjevné, že obviněný zaměňuje dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně uvedeným důvodům dovolání v §265b tr. ř. Obviněný ale neuplatnil žádné námitky, které by odpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterými by založil přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože svoje námitky nezakládá na nesprávném právním posouzení skutku uvedeném ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a proti jeho právnímu posouzení ani nic konkrétního v dovolání nenamítá. Naopak se domáhá změny těchto skutkových zjištění s tím, že se tohoto jednání nedopustil a proto měl být zproštěn obžaloby. Soudy obou stupňů se přitom obhajobou obviněného řádně zabývaly, odvolací soud také sám vyslechl poškozeného ve veřejném zasedání a své skutkové závěry přesvědčivě odůvodnil.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš