ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1506.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1506/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 11 To 281/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 190/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 11 To 281/2011, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 2 T 190/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o jeho vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly podle §2 odst. 6 tr. ř., a projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy.
Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Berouně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 22. 4. 2009 do 31. 12. 2009 v Berouně z účtu vedeného u Komerční banky, a.s., postupně neoprávněně vyčerpal a pro svoji potřebu použil částku 490 000 Kč, přestože byl srozuměn s tím, že se jednalo o prostředky poškozeného F. P. , které od něho po předchozí ústní dohodě převzal za účelem jejich úschovy v celkové výši 650 000 Kč. Podle uvedených zjištění obviněný způsobil poškozenému škodu ve výši 490 000 Kč.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem nejsou námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný sice formálně odkázal na zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které s ním z hlediska svého obsahu nekorespondují.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, jestliže skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu odůvodněn ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Extrémní rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Berouně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasný obsahový základ především ve svědecké výpovědi poškozeného. Soudy si byly vědomy, že jde o jediný přímý usvědčující důkaz, a již proto hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně. Pro závěr, že svědecká výpověď poškozeného je věrohodná, si soudy opatřily podklad v širším okruhu dalších byť jen nepřímých důkazů. Pokud bylo možné těmito důkazy ověřit tvrzení poškozeného, ukázalo se, že jsou pravdivá. Soudy proto neměly žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby svědecké výpovědi poškozeného nevěřily. V konfrontaci s tím obhajoba obviněného, který popíral spáchání činu, vyzněla tak, že podstatná tvrzení obviněného zůstala osamocena a byla naopak v rozporu s jinými důkazy nebo objektivně zjištěnými okolnostmi. Protichůdnost svědecké výpovědi poškozeného oproti výpovědi obviněného soudy překlenuly úvahami, jimiž přijatelně vysvětlily, proč považují svědeckou výpověď poškozeného za věrohodnou a proč nevěří obhajobě obviněného. Soudy vysvětlily svůj postup při hodnocení důkazů jasně, srozumitelně a především logicky, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec