ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1534.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1534/2010-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného MUDr. P. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 12 To 36/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 43 T 9/2006, byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku. za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 12 To 36/2010, zamítl tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soudy obou stupňů upřednostnily posouzení podle práva trestního, bez náležitého vyřešení předběžných otázek plynoucích z jiných odvětví hmotného práva. Dovolatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudů, že by předmětný účet č. …. založil, nebo k němu měl dispoziční právo. Dále uvádí, že jako 100 % vlastník společnosti Panorama Group, a. s., prostřednictvím společnosti Lindberg Limited, a ředitel pro strategický rozvoj, byl oprávněn disponovat s již existujícími účty společnosti Panorama Group, a. s., jakož i zakládat a disponovat s účty novými. Pokud se jedná o škodu vzniklou uvedené společnosti, tak podle obviněného nemohla vzniknout, když uvedené peněžní prostředky byly do společnosti převedeny z jeho osobního účtu jako osobní vklad za účelem jejich správy a zhodnocení. Obviněný odmítá také závěry týkající se subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť by již v době uzavírání smlouvy o dílo musel vědět, že s ohledem na finanční a jiné poměry společnosti, za níž jednal, nebude moci dostát ani základním podmínkám smlouvy o dílo, což v daném případě nenastalo. Podle něj není pravdou, že by peněžní prostředky byly zaslány bez právního důvodu, neboť mělo dojít ke strategickému partnerství (fúzi) se společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. a předmětné platby byly částí této transakce. Ve vztahu ke škodě u něj rovněž nemožno spatřovat úmysl, nakolik by jako 100 % akcionář společnosti, způsobil v podstatě škodu sám sobě. Dále se v dovolání domáhá změny právní kvalifikace, když uvádí, že jeho jednání lze maximálně hodnotit jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 tr. zákoníku. Obviněný také tvrdí, že daný účet nebyl řádně založen, nebylo prokázáno, že by jej založil a podepsal smlouvu o zřízení tohoto účtu, když ve spise je pouze první nepodepsaná strana smlouvy o zřízení účtu, a jím navržené doplnění dokazování o opatření smlouvy o účtu, a karty oprávněných osob (podpisový vzor), soud bez řádného odůvodnění zamítl. Vycházel z toho, že peníze neměly a nemohly odejít z tohoto účtu. Následně pak konstatuje, že on sám se stal obětí podvodu ze strany společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd., které neměly v úmyslu dostát svým závazkům. Má rovněž za to, že i ze strany pracovníku banky ABN AMRO došlo ke spáchaní trestného činu a nemohli být uvedeni v omyl, když byli o změnách v orgánech společnosti Panorama Group, a. s., informováni. V závěru dovolání obviněný dodává, že odvolací soud nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř., když nevyhověl důkazním návrhům obhajoby, které jsou pro posouzení viny zcela zásadní. Poukázal rovněž na zásadu subsidiarity trestní represe, kdy trestní právo nemá sankcionovat každý obchodní případ či porušení povinnosti, ale pouze nejhrubší případy porušení práva.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu, nebo vrátí věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. K dovolatelem namítané zásadě subsidiarity trestního práva uvedl, že obviněný se dopustil podvodného jednání, v jehož důsledku způsobil škodu ve výši více než 70 mil. Kč a za takových okolností nepřipadá v úvahu považovat případná rozhodnutí ve věci učiněná podle jiných právních předpisů (např. o povinnosti k úhradě škody podle civilních předpisů) za dostatečná, ale s ohledem na společenskou nebezpečnost posuzovaného skutku byla zcela namístě i trestně právní reakce. Rovněž není možné ani akceptovat další tvrzení obviněného, podle kterého byl prostřednictvím společnosti Lindberg Limited 100 % vlastníkem společnosti Panorama Group, a. s., a navíc i v rámci společnosti Panorama Group, a. s., osobou oprávněnou k realizovaným dispozicím. Jak totiž vyplynulo ze skutkových zjištění, popsaných zejména k obdobně odůvodněnému odvolání obviněného v usnesení Vrchního soudu v Praze, nebylo zjištěno, že by obviněný byl majitelem akcií společnosti Lindberg Limited, přičemž za společnost Panorama Group, a. s., mohlo jednat toliko představenstvo a nikoli obviněný ve zmíněné (podle zjištění symbolické) funkci ředitele pro strategický rozvoj. Také odkaz obviněného na judikatorní rozhodnutí týkající se posuzovaní subjektivní stránky pachatele trestného činu podvodu v případě smlouvy o dílo, není na předmětnou věc plně aplikovatelný. Jednání obviněného bylo zjevně cílené, když převedl peníze z jednoho účtu společnosti u Deutsche Bank AG na jiný jim založený účet u ABN AMRO Bank Prague a zejména potom převod těchto částek na účty patřící jiným subjektům, tedy mimo dispozici jejich vlastníka, společnosti Panorama Group, a. s. Pokud obviněný namítal, že nezaložil předmětný účet u ABN AMRO Bank Prague, popřípadě že se sám stal obětí trestné činnosti dalších osob, neboť peníze odesílal z důvodu plánovaného strategického partnerství se společnostmi REFLEXION INVESTMENTS Ltd. a CORGAN ASSOCIATES Ltd., nelze k těmto odlišným skutkovým tvrzením přihlížet. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného vyplývá, že uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného, že nebylo prokázáno, že založil předmětný bankovní účet, resp. podepsal smlouvu o jeho zřízení, a byl oprávněn s ním nakládat, protože podle jeho názoru o tom nesvědčí žádný důkaz. Tyto námitky jsou totiž v rozporu se skutkovým zjištěním soudu, že předmětný účet č. ..... obviněný založil, a nenamítá tak nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zpochybňuje správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku, která v řízení o dovolání zásadně napadat nelze.
Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku, že pouze první nepodepsaná strana smlouvy o tomto běžném účtu v podstatě nic neprokazuje, a soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování vyžádáním smlouvy o tomto účtu a karty oprávněných osob (podpisový vzor) od banky ABN AMRO. I tato námitka zpochybňuje pouze skutkové zjištění soudu, že obviněný předmětný účet založil a převedl z něj dané finanční prostředky na další obchodní společnosti v zahraničí. Obviněný tak napadá správnost hodnocení důkazů soudem a úplnost provedeného dokazování, domáhá se změny skutkových zjištění, a až následně na základě takovéto změny skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Totéž platí i o alternativních námitkách obviněného, že si prostřednictvím pokynů představenstva společnosti Panorama Group, a. s., zachoval možnost řídit obchodní vedení této společnosti, kterou v roce 1998 založil a byl jejím 100 % vlastníkem zejména prostřednictvím společnosti Lindberg Limited Ltd., a že svědci potvrdili nejen strategický záměr na provedení fúze, ale také vědomost představenstva o částkách zaslaných na účty společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. I těmito námitkami totiž obviněný napadá správnost skutkového zjištění, že jednal bez vědomí a souhlasu představenstva společnosti Panorama Group, a. s., jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku, resp. že nebyl majitelem akcií společnosti Lindberg Limited Londýn, a od 1. 7. 2000 věděl, že již není předsedou představenstva, a tedy oprávněným jednat samostatně za společnost Panorama Group, a. s., jak je uvedeno v jeho odůvodnění.
Soud I. stupně přitom uvedl důkazy ze kterých vycházel při zjišťování skutkového stavu věci, proč neuvěřil obhajobě obviněného, a také proč považoval za nevěrohodnou výpověď svědka Ing. Dr. M. K., který zejména podporoval obhajobu obviněného a o jehož výpověď mj. obviněný opírá i své námitky v dovolání. V rozporu se skutečností je přitom námitka obviněného, že vedle uvedeného svědka i další svědek Mgr. P. M. potvrdil, že představenstvo vědělo o částkách zaslaných na účty zahraničních společností. Tento svědek totiž pouze uvedl, že se jen domnívá, že představenstvo Panorama Group, a. s., o této skutečnosti vědělo. Samotný předseda představenstva Ing. R. H. ale tuto domněnku spolehlivě vyvrátil, když uvedl, že o tom nic nevěděl, banku až poté navštívil a žádal změnu podpisových vzorů. Tento svědek rovněž uvedl, že dne 1. 7. 2000 mu na představenstvu byly předloženy obviněným k podpisu plné moci, které by obviněného opravňovaly mj. i k dispozicím s bankovními účty, a k zadávání příkazů k úhradě jménem společnosti, což mu ale odmítl podepsat. To potvrzuje plnou vědomost obviněného o tom, že po odstoupení z funkce předsedy představenstva společnosti Panorama Group, a. s., není bez plné moci oprávněn k těmto úkonům za společnost, a soud I. stupně správně uvedl, že zaměstnance banky ABN AMRO při zakládání účtu č. ….. uvedl v omyl, když využil, že v obchodním rejstříku dosud nebyla učiněna změna v souladu s faktickým stavem. To ostatně potvrdil i pracovník této banky svědek Ing. J. H. s tím, že při otvírání účtu musely být doloženy dokumenty, a minimálně se dívali na to, zda je MUDr. P. J. uveden v obchodním rejstříku. Ze zprávy této banky pak vyplývá, že to byl právě obviněný kdo založil účet č. ……, a měl k němu také dispoziční oprávnění až do 31. 10. 2000, kdy vyšlo najevo, že již od července není členem představenstva společnosti Panorama Group, a. s.
S ohledem na výše uvedené, jakož i s odkazem na odůvodnění nejen rozsudku soudu I. stupně, ale také usnesení Vrchního soudu v Praze, který se obdobnými námitkami obviněného rovněž zabýval, Nejvyšší soud shledal logickou návaznost mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěním, která z těchto důkazů vyplývají a nejsou mezi nimi rozpory.
Proto Nejvyšší soud nepřihlížel ke skutkovým námitkám obviněného a důvodnost hmotně právní námitky o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posuzoval ve vztahu k popisu skutku jak je uveden v rozsudku soudu I. stupně. Podle zjištění soudu (zkráceně uvedeno) obviněný dne 16. 10. 2000 v P., jako ředitel strategického rozvoje společnosti Panorama Group, a. s., s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky, odeslal bez vědomí a souhlasu představenstva této společnosti, z jejího účtu č. …. vedeného u ABN AMRO Bank Prague, který sám dne 21. 9. 2000 (podle zprávy banky 13. 10. 2000) za tímto účelem založil, a na který rovněž bez vědomí a souhlasu představenstva Panorama Group, a. s., převedl z účtu této společnosti vedeného u Deutsche Bank AG, finanční prostředky, v celkové hodnotě 70.539.000,- Kč ve prospěch účtů společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd., vedených u H.S.B.C. Londýn, čímž způsobil společnosti Panorama Group, a. s., škodu v této výši.
I přes určitou složitost popisu skutku je zjevné, že obviněný nejprve založil účet společnosti Panorama Group, a. s., u banky ABN AMRO v Praze, pak na něj z účtu společnosti Panorama Group, a. s., vedeného u Deutsche Bank AG (pozn. v celkové výši 89.200.000,- Kč) převedl finanční prostředky této společnosti, které pak na základě jeho příkazu byly převedeny na bankovní účty společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. vedených u H.S.B.C. Londýn, a to vše bez vědomí a souhlasu představenstva společnosti Panorama Group, a. s., a s úmyslem neoprávněně získat tyto finanční prostředky. Z takto zjištěných skutkových okolností vyplývá závěr, že obviněný se předmětného trestného činu dopustil úmyslně, a to ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Hmotně právní námitku obviněného o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu (zvlášť závažného zločinu) podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, když existence podvodného úmyslu od počátku jeho jednání, ze skutku spolehlivě vyplývá.
Zcela neopodstatněná je i námitka obviněného, že absentuje i jeho úmysl ve vztahu k způsobené škodě. Předně způsobení škody velkého rozsahu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je těžším následkem, ve vztahu k němuž podle §17 písm. a) tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti. Pokud obviněný argumentuje v této souvislosti tím, že byl 100 % akcionářem společnosti a škodu by tak v podstatě způsobil sám sobě, jedná se o opakování obhajoby se kterou se dostatečně vypořádal již soud I. stupně na str. 24 rozsudku a Nejvyšší soud na něj odkazuje. V rozporu s provedenými důkazy je také námitka obviněného, že mělo dojít ke strategickému partnerství s danými obchodními společnostmi, což je rovněž opakované tvrzení obviněného, s kterým se podrobně vypořádal odvolací soud na str. 5 – 6 usnesení. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné tyto důvody vyvracející obhajobu obviněného opakovat, a proto i v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, tentokrát soudu odvolacího. Navíc se jedná o skutkové námitky související s hodnocením provedených důkazů, které nespadají pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud přitom neshledal ve věci extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který jediný by mohl odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění v řízení o dovolání. Rozpory se naopak vyskytují mezi výpovědí obviněného v průběhu trestního stíhání a jeho námitkami v dovolání, kde uvádí, že není jediný důkaz o tom, že založil předmětný účet (č. ….) a byl oprávněn s ním disponovat. Přitom sám ve své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že účet u ABN AMRO Bank založil dne 13. 10. 2000 pravděpodobně za účelem diverzifikace společnosti (vypověděl poté, co mu byly předloženy bankovní příkazy), podpis na těchto kopiích je pravděpodobně jeho podpisem a uvedené finanční prostředky odeslal na základě pověření akcionáře (viz č. l. 239 tr. spisu). Ve světle této výpovědi obviněného, včetně jeho tvrzení o údajné realizaci strategického záměru na provedení fúze a o vědomosti představenstva o zaslání předmětných finančních částek, ale i dalších důkazů z nichž vycházel již soud I. stupně, nelze přisvědčit dovolací námitce, že soud nevyhověl jeho návrhu na opatření dalších důkazů v tomto směru a přesvědčivě zamítnutí jeho důkazních návrhů neodůvodnil. Obviněný v průběhu celého trestního stíhání konstruoval na svoji obhajobu různé možné verze průběhu skutkového děje, které jsou i ve vzájemném rozporu a vzájemně se vylučují. Stejné povahy jsou pak i jeho dovolací námitky, kdy v rozporu s výše zmíněnou jeho výpovědí v přípravném řízení zásadně zpochybňuje, že by předmětný bankovní účet č. …. založil, a byl oprávněn s ním disponovat, přičemž současně v logickém rozporu s tím v dovolání namítá, že dne 16. 10. 2006 (zjevná písařská chyba, správně 16. 10. 2000) podepsal bianco platební příkazy jménem společnosti Panorama Group, a. s., aby byly z tohoto účtu převedeny finanční prostředky na bankovní účty společnosti Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. Podepisování bianco platebních příkazů k účtu, s nímž obviněný nebyl podle svého tvrzení oprávněn disponovat, postrádá logiku. Obviněný se tím zjevně snaží podpořit svoji další verzi obhajoby, že jeho pravé podpisy byly zneužity neznámými osobami a je tak obětí jejich podvodu (viz č. l. 238 tr. spisu). Měly-li být podle obviněného zneužity tyto bianco platební příkazy, které sám podepsal, pak je otázkou proč soudům vytýká, že nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování vyžádáním podpisových vzorů k účtu č. … u ABN AMRO Bank Prague, nebo na vyžádání originálů platebních příkazů. Přitom tvrzení obviněného, že jeho obhájce má k dispozici nějaké jiné (odlišné) kopie těchto příkazů pořízené z ještě nečíslovaného trestního spisu, je novou skutečností, která je v řízení o dovolání bez významu. Nové důkazy, které soudy v původním řízení neměly k dispozici, mohou být důvodem obnovy řízení při splnění podmínek uvedených v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů, když Nejvyšší soud zjistil, že hmotně právní námitka obviněného o nenaplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je zjevně neopodstatněná, a ostatní námitky nespadají pod uplatněný důvod dovolání, bylo dovolání obviněného odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
7 Tdo 1534/2010-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného MUDr. P. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 12 To 36/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2006, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 43 T 9/2006, byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku. za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 12 To 36/2010, zamítl tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soudy obou stupňů upřednostnily posouzení podle práva trestního, bez náležitého vyřešení předběžných otázek plynoucích z jiných odvětví hmotného práva. Dovolatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudů, že by předmětný účet č. …. založil, nebo k němu měl dispoziční právo. Dále uvádí, že jako 100 % vlastník společnosti Panorama Group, a. s., prostřednictvím společnosti Lindberg Limited, a ředitel pro strategický rozvoj, byl oprávněn disponovat s již existujícími účty společnosti Panorama Group, a. s., jakož i zakládat a disponovat s účty novými. Pokud se jedná o škodu vzniklou uvedené společnosti, tak podle obviněného nemohla vzniknout, když uvedené peněžní prostředky byly do společnosti převedeny z jeho osobního účtu jako osobní vklad za účelem jejich správy a zhodnocení. Obviněný odmítá také závěry týkající se subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť by již v době uzavírání smlouvy o dílo musel vědět, že s ohledem na finanční a jiné poměry společnosti, za níž jednal, nebude moci dostát ani základním podmínkám smlouvy o dílo, což v daném případě nenastalo. Podle něj není pravdou, že by peněžní prostředky byly zaslány bez právního důvodu, neboť mělo dojít ke strategickému partnerství (fúzi) se společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. a předmětné platby byly částí této transakce. Ve vztahu ke škodě u něj rovněž nemožno spatřovat úmysl, nakolik by jako 100 % akcionář společnosti, způsobil v podstatě škodu sám sobě. Dále se v dovolání domáhá změny právní kvalifikace, když uvádí, že jeho jednání lze maximálně hodnotit jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 tr. zákoníku. Obviněný také tvrdí, že daný účet nebyl řádně založen, nebylo prokázáno, že by jej založil a podepsal smlouvu o zřízení tohoto účtu, když ve spise je pouze první nepodepsaná strana smlouvy o zřízení účtu, a jím navržené doplnění dokazování o opatření smlouvy o účtu, a karty oprávněných osob (podpisový vzor), soud bez řádného odůvodnění zamítl. Vycházel z toho, že peníze neměly a nemohly odejít z tohoto účtu. Následně pak konstatuje, že on sám se stal obětí podvodu ze strany společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd., které neměly v úmyslu dostát svým závazkům. Má rovněž za to, že i ze strany pracovníku banky ABN AMRO došlo ke spáchaní trestného činu a nemohli být uvedeni v omyl, když byli o změnách v orgánech společnosti Panorama Group, a. s., informováni. V závěru dovolání obviněný dodává, že odvolací soud nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř., když nevyhověl důkazním návrhům obhajoby, které jsou pro posouzení viny zcela zásadní. Poukázal rovněž na zásadu subsidiarity trestní represe, kdy trestní právo nemá sankcionovat každý obchodní případ či porušení povinnosti, ale pouze nejhrubší případy porušení práva.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu, nebo vrátí věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. K dovolatelem namítané zásadě subsidiarity trestního práva uvedl, že obviněný se dopustil podvodného jednání, v jehož důsledku způsobil škodu ve výši více než 70 mil. Kč a za takových okolností nepřipadá v úvahu považovat případná rozhodnutí ve věci učiněná podle jiných právních předpisů (např. o povinnosti k úhradě škody podle civilních předpisů) za dostatečná, ale s ohledem na společenskou nebezpečnost posuzovaného skutku byla zcela namístě i trestně právní reakce. Rovněž není možné ani akceptovat další tvrzení obviněného, podle kterého byl prostřednictvím společnosti Lindberg Limited 100 % vlastníkem společnosti Panorama Group, a. s., a navíc i v rámci společnosti Panorama Group, a. s., osobou oprávněnou k realizovaným dispozicím. Jak totiž vyplynulo ze skutkových zjištění, popsaných zejména k obdobně odůvodněnému odvolání obviněného v usnesení Vrchního soudu v Praze, nebylo zjištěno, že by obviněný byl majitelem akcií společnosti Lindberg Limited, přičemž za společnost Panorama Group, a. s., mohlo jednat toliko představenstvo a nikoli obviněný ve zmíněné (podle zjištění symbolické) funkci ředitele pro strategický rozvoj. Také odkaz obviněného na judikatorní rozhodnutí týkající se posuzovaní subjektivní stránky pachatele trestného činu podvodu v případě smlouvy o dílo, není na předmětnou věc plně aplikovatelný. Jednání obviněného bylo zjevně cílené, když převedl peníze z jednoho účtu společnosti u Deutsche Bank AG na jiný jim založený účet u ABN AMRO Bank Prague a zejména potom převod těchto částek na účty patřící jiným subjektům, tedy mimo dispozici jejich vlastníka, společnosti Panorama Group, a. s. Pokud obviněný namítal, že nezaložil předmětný účet u ABN AMRO Bank Prague, popřípadě že se sám stal obětí trestné činnosti dalších osob, neboť peníze odesílal z důvodu plánovaného strategického partnerství se společnostmi REFLEXION INVESTMENTS Ltd. a CORGAN ASSOCIATES Ltd., nelze k těmto odlišným skutkovým tvrzením přihlížet. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného vyplývá, že uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného, že nebylo prokázáno, že založil předmětný bankovní účet, resp. podepsal smlouvu o jeho zřízení, a byl oprávněn s ním nakládat, protože podle jeho názoru o tom nesvědčí žádný důkaz. Tyto námitky jsou totiž v rozporu se skutkovým zjištěním soudu, že předmětný účet č. ..... obviněný založil, a nenamítá tak nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zpochybňuje správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku, která v řízení o dovolání zásadně napadat nelze.
Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku, že pouze první nepodepsaná strana smlouvy o tomto běžném účtu v podstatě nic neprokazuje, a soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování vyžádáním smlouvy o tomto účtu a karty oprávněných osob (podpisový vzor) od banky ABN AMRO. I tato námitka zpochybňuje pouze skutkové zjištění soudu, že obviněný předmětný účet založil a převedl z něj dané finanční prostředky na další obchodní společnosti v zahraničí. Obviněný tak napadá správnost hodnocení důkazů soudem a úplnost provedeného dokazování, domáhá se změny skutkových zjištění, a až následně na základě takovéto změny skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Totéž platí i o alternativních námitkách obviněného, že si prostřednictvím pokynů představenstva společnosti Panorama Group, a. s., zachoval možnost řídit obchodní vedení této společnosti, kterou v roce 1998 založil a byl jejím 100 % vlastníkem zejména prostřednictvím společnosti Lindberg Limited Ltd., a že svědci potvrdili nejen strategický záměr na provedení fúze, ale také vědomost představenstva o částkách zaslaných na účty společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. I těmito námitkami totiž obviněný napadá správnost skutkového zjištění, že jednal bez vědomí a souhlasu představenstva společnosti Panorama Group, a. s., jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku, resp. že nebyl majitelem akcií společnosti Lindberg Limited Londýn, a od 1. 7. 2000 věděl, že již není předsedou představenstva, a tedy oprávněným jednat samostatně za společnost Panorama Group, a. s., jak je uvedeno v jeho odůvodnění.
Soud I. stupně přitom uvedl důkazy ze kterých vycházel při zjišťování skutkového stavu věci, proč neuvěřil obhajobě obviněného, a také proč považoval za nevěrohodnou výpověď svědka Ing. Dr. M. K., který zejména podporoval obhajobu obviněného a o jehož výpověď mj. obviněný opírá i své námitky v dovolání. V rozporu se skutečností je přitom námitka obviněného, že vedle uvedeného svědka i další svědek Mgr. P. M. potvrdil, že představenstvo vědělo o částkách zaslaných na účty zahraničních společností. Tento svědek totiž pouze uvedl, že se jen domnívá, že představenstvo Panorama Group, a. s., o této skutečnosti vědělo. Samotný předseda představenstva Ing. R. H. ale tuto domněnku spolehlivě vyvrátil, když uvedl, že o tom nic nevěděl, banku až poté navštívil a žádal změnu podpisových vzorů. Tento svědek rovněž uvedl, že dne 1. 7. 2000 mu na představenstvu byly předloženy obviněným k podpisu plné moci, které by obviněného opravňovaly mj. i k dispozicím s bankovními účty, a k zadávání příkazů k úhradě jménem společnosti, což mu ale odmítl podepsat. To potvrzuje plnou vědomost obviněného o tom, že po odstoupení z funkce předsedy představenstva společnosti Panorama Group, a. s., není bez plné moci oprávněn k těmto úkonům za společnost, a soud I. stupně správně uvedl, že zaměstnance banky ABN AMRO při zakládání účtu č. ….. uvedl v omyl, když využil, že v obchodním rejstříku dosud nebyla učiněna změna v souladu s faktickým stavem. To ostatně potvrdil i pracovník této banky svědek Ing. J. H. s tím, že při otvírání účtu musely být doloženy dokumenty, a minimálně se dívali na to, zda je MUDr. P. J. uveden v obchodním rejstříku. Ze zprávy této banky pak vyplývá, že to byl právě obviněný kdo založil účet č. ……, a měl k němu také dispoziční oprávnění až do 31. 10. 2000, kdy vyšlo najevo, že již od července není členem představenstva společnosti Panorama Group, a. s.
S ohledem na výše uvedené, jakož i s odkazem na odůvodnění nejen rozsudku soudu I. stupně, ale také usnesení Vrchního soudu v Praze, který se obdobnými námitkami obviněného rovněž zabýval, Nejvyšší soud shledal logickou návaznost mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěním, která z těchto důkazů vyplývají a nejsou mezi nimi rozpory.
Proto Nejvyšší soud nepřihlížel ke skutkovým námitkám obviněného a důvodnost hmotně právní námitky o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posuzoval ve vztahu k popisu skutku jak je uveden v rozsudku soudu I. stupně. Podle zjištění soudu (zkráceně uvedeno) obviněný dne 16. 10. 2000 v P., jako ředitel strategického rozvoje společnosti Panorama Group, a. s., s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky, odeslal bez vědomí a souhlasu představenstva této společnosti, z jejího účtu č. …. vedeného u ABN AMRO Bank Prague, který sám dne 21. 9. 2000 (podle zprávy banky 13. 10. 2000) za tímto účelem založil, a na který rovněž bez vědomí a souhlasu představenstva Panorama Group, a. s., převedl z účtu této společnosti vedeného u Deutsche Bank AG, finanční prostředky, v celkové hodnotě 70.539.000,- Kč ve prospěch účtů společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd., vedených u H.S.B.C. Londýn, čímž způsobil společnosti Panorama Group, a. s., škodu v této výši.
I přes určitou složitost popisu skutku je zjevné, že obviněný nejprve založil účet společnosti Panorama Group, a. s., u banky ABN AMRO v Praze, pak na něj z účtu společnosti Panorama Group, a. s., vedeného u Deutsche Bank AG (pozn. v celkové výši 89.200.000,- Kč) převedl finanční prostředky této společnosti, které pak na základě jeho příkazu byly převedeny na bankovní účty společností Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. vedených u H.S.B.C. Londýn, a to vše bez vědomí a souhlasu představenstva společnosti Panorama Group, a. s., a s úmyslem neoprávněně získat tyto finanční prostředky. Z takto zjištěných skutkových okolností vyplývá závěr, že obviněný se předmětného trestného činu dopustil úmyslně, a to ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Hmotně právní námitku obviněného o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu (zvlášť závažného zločinu) podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, když existence podvodného úmyslu od počátku jeho jednání, ze skutku spolehlivě vyplývá.
Zcela neopodstatněná je i námitka obviněného, že absentuje i jeho úmysl ve vztahu k způsobené škodě. Předně způsobení škody velkého rozsahu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je těžším následkem, ve vztahu k němuž podle §17 písm. a) tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti. Pokud obviněný argumentuje v této souvislosti tím, že byl 100 % akcionářem společnosti a škodu by tak v podstatě způsobil sám sobě, jedná se o opakování obhajoby se kterou se dostatečně vypořádal již soud I. stupně na str. 24 rozsudku a Nejvyšší soud na něj odkazuje. V rozporu s provedenými důkazy je také námitka obviněného, že mělo dojít ke strategickému partnerství s danými obchodními společnostmi, což je rovněž opakované tvrzení obviněného, s kterým se podrobně vypořádal odvolací soud na str. 5 – 6 usnesení. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné tyto důvody vyvracející obhajobu obviněného opakovat, a proto i v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, tentokrát soudu odvolacího. Navíc se jedná o skutkové námitky související s hodnocením provedených důkazů, které nespadají pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud přitom neshledal ve věci extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který jediný by mohl odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění v řízení o dovolání. Rozpory se naopak vyskytují mezi výpovědí obviněného v průběhu trestního stíhání a jeho námitkami v dovolání, kde uvádí, že není jediný důkaz o tom, že založil předmětný účet (č. ….) a byl oprávněn s ním disponovat. Přitom sám ve své výpovědi v přípravném řízení uvedl, že účet u ABN AMRO Bank založil dne 13. 10. 2000 pravděpodobně za účelem diverzifikace společnosti (vypověděl poté, co mu byly předloženy bankovní příkazy), podpis na těchto kopiích je pravděpodobně jeho podpisem a uvedené finanční prostředky odeslal na základě pověření akcionáře (viz č. l. 239 tr. spisu). Ve světle této výpovědi obviněného, včetně jeho tvrzení o údajné realizaci strategického záměru na provedení fúze a o vědomosti představenstva o zaslání předmětných finančních částek, ale i dalších důkazů z nichž vycházel již soud I. stupně, nelze přisvědčit dovolací námitce, že soud nevyhověl jeho návrhu na opatření dalších důkazů v tomto směru a přesvědčivě zamítnutí jeho důkazních návrhů neodůvodnil. Obviněný v průběhu celého trestního stíhání konstruoval na svoji obhajobu různé možné verze průběhu skutkového děje, které jsou i ve vzájemném rozporu a vzájemně se vylučují. Stejné povahy jsou pak i jeho dovolací námitky, kdy v rozporu s výše zmíněnou jeho výpovědí v přípravném řízení zásadně zpochybňuje, že by předmětný bankovní účet č. …. založil, a byl oprávněn s ním disponovat, přičemž současně v logickém rozporu s tím v dovolání namítá, že dne 16. 10. 2006 (zjevná písařská chyba, správně 16. 10. 2000) podepsal bianco platební příkazy jménem společnosti Panorama Group, a. s., aby byly z tohoto účtu převedeny finanční prostředky na bankovní účty společnosti Reflexion Investments Ltd. a Corgan Associates Ltd. Podepisování bianco platebních příkazů k účtu, s nímž obviněný nebyl podle svého tvrzení oprávněn disponovat, postrádá logiku. Obviněný se tím zjevně snaží podpořit svoji další verzi obhajoby, že jeho pravé podpisy byly zneužity neznámými osobami a je tak obětí jejich podvodu (viz č. l. 238 tr. spisu). Měly-li být podle obviněného zneužity tyto bianco platební příkazy, které sám podepsal, pak je otázkou proč soudům vytýká, že nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování vyžádáním podpisových vzorů k účtu č. … u ABN AMRO Bank Prague, nebo na vyžádání originálů platebních příkazů. Přitom tvrzení obviněného, že jeho obhájce má k dispozici nějaké jiné (odlišné) kopie těchto příkazů pořízené z ještě nečíslovaného trestního spisu, je novou skutečností, která je v řízení o dovolání bez významu. Nové důkazy, které soudy v původním řízení neměly k dispozici, mohou být důvodem obnovy řízení při splnění podmínek uvedených v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů, když Nejvyšší soud zjistil, že hmotně právní námitka obviněného o nenaplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je zjevně neopodstatněná, a ostatní námitky nespadají pod uplatněný důvod dovolání, bylo dovolání obviněného odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš