ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1587.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1587/2010-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2011 o dovolání obviněného T. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 5 To 364/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 77/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. 103 T 77/2010, byl obviněný T. S. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako přečin posoudil Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 4. 2010 kolem 15,30 hodin v H., okr. K., na prodejní ploše v prostorách obchodního domu T. zkonzumoval čokoládu a nanuk, prázdné obaly umístil do regálu a odešel bez zaplacení zboží, čímž způsobil obchodní společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, škodu ve výši 54 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 1 T 211/2006, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. a), d), e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců, který vykonal dne 20. 4. 2009.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 5 To 364/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že nebyla splněna podmínka předchozího odsouzení či potrestání ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku. Mimo rámec dovolacího důvodu uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, že jeho trestní stíhání nebylo zastaveno s ohledem na hrozící trest v jiné věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno zčásti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že jde o právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní. Jeho podstatou je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Jedinou námitkou, která odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., je námitka týkající se tzv. zpětnosti.
Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Znak zpětnosti je vyjádřen zákonnou dikcí „odsouzen nebo potrestán”. Z výroku o vině je zřejmé, že v posuzovaném případě byl znak zpětnosti shledán ve variantě odpovídající dikci „potrestán”. Tento znak je naplněn za předpokladu, že tu je pravomocný odsuzující rozsudek, že tímto rozsudkem byl uložen trest a že uložený trest byl alespoň zčásti vykonán. Zároveň musí jít o odsouzení, ke kterému je možné přihlížet, tj. nenastal ohledně něj účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. V dané věci byl zákonný znak „potrestán” evidentně naplněn. Obviněný byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 1 T 211/2006, uznán vinným pokračujícím skutkem spočívajícím v pěti útocích, které by za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., odpovídaly znakům přečinu krádeže podle §205 odst. l písm. a), d) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na čtrnáct měsíců a obviněný vykonal tento trest dnem 20. 4. 2009.
Podmínka, že pachatel byl pro čin uvedený v §205 odst. l tr. zákoníku potrestán „v posledních třech letech”, je splněna za předpokladu, že výkon trestu alespoň zčásti spadá do doby tří let před spácháním posuzovaného činu. To ve vztahu k dané věci znamená, že výkon trestu musí spadat do doby od 10. 4. 2007 do 10. 4. 2010. Jestliže obviněný vykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem v Bruntále, dnem 20. 4. 2009, je jasné, že šlo o výkon trestu v rozhodné době tří let před spácháním posuzovaného přečinu a že i z tohoto hlediska byl zákonný znak zpětnosti naplněn. V tomto ohledu je nerozhodné, že rozsudek Okresního soudu v Bruntále byl vyhlášen dne 13. 12. 2006, tedy v době delší než tři roky před spácháním posuzovaného přečinu. Při posuzování znaku zpětnosti, pokud spočívá ve variantě „potrestán”, je podstatné nikoli to, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek, ale kdy byl vykonán uložený trest.
Námitka týkající se znaku zpětnosti je zjevně neopodstatněná.
Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejich podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasný obsahový základ v provedených důkazech, jimiž byly především výpověď svědka L. H., zaměstnance obchodního domu, který pozoroval jednání obviněného, kamerový záznam, na němž bylo jednání obviněného zachyceno, a nález prázdných obalů od odcizeného a zkonzumovaného zboží. Svůj postup při hodnocení důkazů soudy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily, aniž se při tom dopustily nějaké deformace důkazů nebo jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem není ani námitka, že trestní stíhání mělo být zastaveno s ohledem na hrozící trest v jiné věci. Tato námitka se nijak netýká právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení. I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, měl patrně na mysli trestní věc vedenou u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 138/2010, v níž byl pravomocným rozsudkem ze dne 9. 8. 2010 odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku a další (méně závažné) trestné činy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Pro úplnost je třeba dodat, že šlo o souhrnný trest uložený též za přečin, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci sp. zn. 103 T 77/2010, v které bylo podáno dovolání, a že v této souvislosti byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému ve věci sp. zn. 103 T 77/2010. Případné zastavení trestního stíhání přicházelo v úvahu, pokud by k tomu byl důvod uvedený v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jde o fakultativní rozhodnutí, které soud nemusí vydat, a pokud je nevydá, neporušuje tím žádné ustanovení hmotného práva, tj. trestního zákona, zejména ne ustanovení týkající se právního posouzení skutku.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec