ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.159.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 159/2011 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2011 o dovolání obviněného D. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 10 To 99/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 3/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 2 T 3/2010, byl obviněný D. N. poté, co byl podle §37a tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) zrušen výrok o vině, trestu a náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 13 T 325/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 42 To 71/2010, uznán vinným v bodech 1-5 trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a v bodě 6 pomocí k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §37a tr. zák. k společnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57a odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na pět roků. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněných P. M., V. Z. a S. B.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání státní zástupkyně v neprospěch všech obviněných proti výroku o vině a trestech, obviněný D. N. proti výroku o trestu a dále obvinění P. M., V. Z. a S. B. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 10 To 99/2010. Pokud jde o obviněného D. N., byl rozsudek Městského soudu v Praze z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný D. N. byl poté, co bylo podle §37a tr. zák. vysloveno zrušení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 13 T 325/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 42 To 71/2010, uznán vinným v bodech 1-5 trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a v bodě 6 pomocí k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák., §37a tr. zák. k společnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57a odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na pět roků, přičemž výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Odvolání obviněného D. N. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto (stejně jako odvolání ostatních obviněných a odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch ostatních obviněných).
Obviněný D. N. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Jeho se týkající část tohoto rozsudku napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zák. bylo „nečekaným, nijak dopředu avizovaným rozšířením kvalifikace“, a vyjádřil názor, že neměl možnost se na tuto eventualitu připravit. Uvedenou změnu právní kvalifikace označil za „náhlý zvrat“ odporující základním zásadám trestního řízení. Obviněný David Neubauer se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak je tento dovolací důvod konstruován, je zřejmé, že pod něj spadají jen námitky týkající se aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Obviněný však žádnou takovou námitku neuplatnil. Formálně sice deklaroval dovolací důvod, jehož podstatou je porušení h m o t n é h o práva, ale jinak založil dovolání na výhradách proti p r o c e s n í m u postupu Vrchního soudu v Praze, který podle jeho názoru porušil základní zásady trestního ř í z e n í . Tím pádem stojí námitky obviněného mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejsou-li uplatněné námitky dovolacím důvodem, může Nejvyšší soud zasáhnout do rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní vybočení soudu z mezí spravedlivého procesu. Takovým vybočením může podle okolností být i vynesení tzv. překvapivého rozhodnutí. O nic takového se však v posuzované věci nejedná.
Právní kvalifikaci skutku, který Městský soud v Praze posoudil jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., změnil Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, které bylo podáno v neprospěch obviněného D. N. a které směřovalo k posouzení skutku i podle §234 odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť podle názoru státní zástupkyně obviněný spáchal čin jako člen organizované skupiny. Na možnost této kvalifikace byl obviněný upozorněn nejen v odvolání státní zástupkyně, ale předtím již v usnesení, jímž Vrchní soud v Praze postupem podle §24 odst. 1 tr. ř. rozhodl o příslušnosti Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Státní zástupkyně se v odvolání nedomáhala posouzení skutku podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zák., tj. z důvodu, že obviněný způsobil činem značnou škodu. Tuto kvalifikaci navrhla státní zástupkyně činná u Vrchního státního zastupitelství v Praze ve veřejném zasedání konaném o odvoláních. Vrchní soud v Praze neakceptoval kvalifikaci podle §234 odst. 2 písm. a) tr. zák., avšak shledal, že je namístě posoudit skutek jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť obviněný útoky uvedenými v bodech 1-5 způsobil na cizím majetku škodu v celkové výši 574 990 Kč, tj. značnou škodu. Vrchní soud v Praze k tomuto právnímu posouzení přikročil na podkladě skutkových zjištění, která předtím učinil již Městský soud v Praze a se kterými se v plném rozsahu ztotožnil. Uvedená změna právního posouzení tedy nebyla provázena změnou skutkových zjištění a Vrchní soud v Praze k ní přikročil poté, co ji navrhla státní zástupkyně ve veřejném zasedání. Tomuto přednesu státní zástupkyně byli přítomni jak obviněný D. N., tak jeho obhájkyně, a protože měli slovo až po státní zástupkyni, měli reálnou možnost reagovat na její návrh a případně i uplatnit vlastní návrhy. Této možnosti však nevyužili a návrh státní zástupkyně ponechali bez jakékoli odezvy. Za tohoto stavu nelze vyhlášení rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze kvalifikoval skutek jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., označit za tzv. překvapivé rozhodnutí, které by vneslo do právního posouzení skutku zcela neočekávatelnou či nepředvídatelnou změnu, k níž předcházející průběh řízení vůbec nesměřoval. Naopak návrh státní zástupkyně ve veřejném zasedání před Vrchním soudem v Praze měl pozornost obviněného a jeho obhájkyně orientovat na možnost této kvalifikace, zvláště když byl přednesen ve stadiu, kdy na něj obviněný a obhájkyně mohli bez obtíží reagovat.
Za tohoto stavu nelze postup Vrchního soudu v Praze pokládat za nějaké porušení práva obviněného D. N. na spravedlivý proces. To, že obviněný se cítí postupem Vrchního soudu v Praze dotčen ve svých procesních právech, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného D. N. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec