ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1605.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1605/2010-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. ledna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 197/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 24 T 197/2007, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. L.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému M. R. podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Rovněž nově rozhodl o trestu spoluobviněného P. L.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. R. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítá, že soud neprovedl jím navrhované důkazy. Také uvádí, že v napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, zvláště s ohledem na prohlášení svědka J. L., kterého odvolací soud ani nevyslechl a vzhledem k této nové skutečnosti ani nehodnotil důkazy. Mělo být rovněž hodnoceno, že v době rozhodování odvolacího soudu již bylo jeho předchozí odsouzení zahlazeno a mělo se tak na něj hledět jako na osobu netrestanou.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřil.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedenému soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Námitkou, že odvolací soud neprovedl důkaz v podobě výslechu svědka J. L., dovolatel pouze namítá neúplnost dokazování a polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem. Rovněž tvrzením, že nebyly uvedeny konkrétní důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, obviněný opět brojí proti důkazní situaci, kterou považuje za nedostatečnou a na tomto základě by pak podle něj mělo dojít ke změně skutkových zjištění v jeho prospěch. Nenapadá tak správnost hmotněprávního posouzení skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Pouze na okraj Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud k navrhovanému výslechu svědka J. L. konstatoval, že vzhledem k výpovědím dalších svědků a k tomu, že se jedná o známého obou obviněných, nepovažuje tento důkaz za objektivní, čímž dostatečně odůvodnil neprovedení tohoto důkazu. Nejvyšší soud se také ztotožňuje s postupem soudu I. stupně, který při svém rozhodování vycházel z výpovědí učiněných v přípravném řízení, když svědci ve výpovědích v průběhu řízení u soudu, vzhledem k časovému odstupu uváděli, že si již přesně na celou záležitost nepamatují, a odkazovali na své výpovědi v přípravném řízení, které uváděli jako naprosto správné. Soudy obou stupňů objasnily hodnocení důkazů, řádně popsaly na základě čeho je obviněný usvědčován ze spáchaní trestné činnosti a rovněž své úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly k správným skutkovým zjištěním, která mají oporu v řádně provedených důkazech. Extremní rozpor, který by umožnil Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu I. stupně nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně, a skutkovými zjištěními na straně druhé, je patrná logická návaznost. Námitka obviněného o zahlazení odsouzení, která směřuje spíš proti přiměřenosti uloženého trestu, pak rovněž nespadá pod uplatněný důvod dovolání.
Protože obviněný v dovolání neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš