ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1609.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1609/2010-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. ledna 2011 o dovolání obviněného Ing. M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn 6 To 81/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 25 T 5/2009, byl obviněný Ing. M. P. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu poškozenému M. H. ve výši 9.856,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o vině. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2010, sp. zn 6 To 81/2010, podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn 6 To 81/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že provedené důkazy v řízení jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém, na jehož základě lze s jistotou konstatovat jeho vinu. Je přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku trestného činu, jímž byl uznán vinným a dodal, že naplnění těchto znaků nebylo prokázáno provedenými důkazy. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že bagatelizovaly důkazy podporující jeho výpověď a označily je za neobjektivní, a že nepochopitelně uvěřily verzi vylíčené poškozeným M. H. Obviněný je přesvědčen, že lze důvodně pochybovat o správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Poukázal na řadu svědeckých výpovědí a dodal, že jsou zcela nedostatečné pro závěr o jeho vině. Podle obviněného k objasnění skutkového stavu věci výrazně nepřispěl ani znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. Stanislavem Kadlecem, a to mimo jiné proto, že znalec neměl k dispozici dostatek podkladů. Obviněný uvedl, že jeho vina nebyla v řízení prokázána bez důvodných pochybností, a proto soudy nižších stupňů měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 6 To 81/2010, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl rozsudkem o zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný napadl správnost provedeného dokazování a správnost učiněných skutkových závěrů, když namítl, že dokazování nebylo realizováno v potřebném rozsahu, resp. provedené důkazy nebyly řádně hodnoceny a že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Teprve v návaznosti na toto tvrzení zmínil, že svým jednáním nenaplnil všechny znaky skutkových podstat trestný činů, jimiž byl uznán vinným. Uplatněné námitky se však zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že výpovědi svědků a poškozeného M. H. jsou neobjektivní, že skutková zjištění jsou nesprávná a neúplná, že provedené důkazy nejsou dostatečným podkladem pro závěr o jeho vině, a že proto soudy nižších stupňů měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tím však obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil námitky, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného Ing. M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek