ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1617.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1617/2010-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného S. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 9 To 116/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 133/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 91 T 133/2008, byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona a za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 9 To 116/2009, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému podle §250b odst. 4 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť se domnívá, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Uvádí, že měl potvrzení o pracovní neschopnosti, nemohl se účastnit veřejného zasedání a nepožádal o konání v jeho nepřítomnosti, přesto se veřejné zasedání konalo. Navíc byl předseda senátu upozorněn obhájcem obviněného, že kvůli nepřítomnosti dovolatele musí být jednání odročeno. Ve veřejném zasedání bylo pokračováno v jeho nepřítomnosti, čímž neměl možnost uvést skutečnosti k danému případu a tím uplatnit své právo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že není zřejmé, který z celkem šesti termínů veřejného zasedání obviněný namítá, ale vzhledem k tomu, že ve třech případech bylo veřejné zasedání odročeno bez jednání, a ve dvou případech se konalo v přítomnosti obviněného, přichází v úvahu pouze veřejné zasedání dne 16. 7. 2009, kdy bylo rozhodnuto o konání v jeho nepřítomnosti. Pokud se dovolatel k veřejnému zasedání dne 16. 7. 2009 nedostavil s omluvou jeho obhájce, že se nachází v pracovní neschopnosti, doloženou kopií příslušného potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 15. 4. 2009 (použité za účelem omluvy jeho nepřítomnosti poprvé již u veřejného zasedání dne 16. 4. 2009), pak z takového způsobu jeho omluvy není zřejmé, že by aktuálně osvědčovala jeho zdravotní stav k uvedenému dni konání veřejného zasedání, tedy ke dni 16. 7. 2009, a že tam popsané důvody jeho pracovní neschopnosti mu reálně zabránily v účasti u veřejného zasedání (viz Ústavní soud ČR pod sp. zn. I. ÚS 574/05). Podle státní zástupkyně dovolateli nelze přisvědčit v tom, že mu bylo zabráněno v uplatnění jeho práva na obhajobu, a to především v souvislosti s jeho nepřítomností u veřejného zasedání ze dne 16. 7. 2009, když z hlediska celkového průběhu předmětného odvolacího řízení nelze přehlédnout, že byl v rámci veřejného zasedání dne 20. 8. 2009 k věci podrobně vyslechnut a při závěrečném veřejném zasedání dne 5. 11. 2009 mu bylo umožněno vyjádřit se k provedeným důkazům a jejich důkazní hodnotě. Dále za stavu, že žádný z důvodů jeho povinné účasti ve smyslu §263 odst. 4 trestního řádu na jeho straně dán nebyl, nemůže odvolacímu soudu s úspěchem vytýkat neumožnění využití oprávnění výslovně se vzdát své účasti u veřejného zasedání, kterým bez splnění tam uvedených důvodů zvláštní ochrany obviněného, nacházejícího se ve vazbě nebo ve výkonu trestu, v rozhodné době nedisponoval. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně stanoveny nejsou. Otázku přítomnosti při veřejném zasedání upravuje obecně ustanovení §234 tr. řádu, přičemž účast státního zástupce a v případech nutné obhajoby i obhájce řeší speciálně pro řízení o odvolání ustanovení §263 odst. 2, 3 tr. řádu. Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. řádu přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu, který stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V daném případě bylo nařízeno celkem 6 veřejných zasedání. Dne 16. 4. 2009 se konalo první, na které se obviněný nedostavil a kvůli jeho pracovní neschopnosti od 15. 4. 2009 bylo odročeno. Rovněž druhé veřejné zasedání konané dne 4. 6. 2009 bylo odročeno kvůli pracovní neschopnosti dovolatele. Na třetím dne 16. 7. 2009 byla opětovně obhájcem obviněného předložena fotokopie o dočasné pracovní neschopnosti dovolatele, ale předseda senátu pokračoval ve veřejném zasedání, přičemž na něm byl proveden jen výslech znalce MUDr. Ivana Weinbergera, který vypovídal pouze k duševnímu stavu obviněného a ve své výpovědi odkázal na jím zpracovaný posudek (č. l. 465-476 spisu). Poté bylo veřejné zasedání odročeno na 20. 8. 2009, na kterém se zúčastnil jak obviněný tak jeho obhájce, kde měl dovolatel možnost uvádět připomínky, dotazy, nebo nové skutečnosti. Dne 1. 10. 2009 se konalo v pořadí páté veřejné zasedání, které bylo odročeno kvůli omluvě obhájce obviněného pro kolizi s jiným případem. Poslední veřejné zasedání se konalo dne 5. 11. 2009, na kterém byl přítomen obhájce i obviněný, čímž měl opět prostor k uvedení nových skutečností a mohl využít tak své právo na obhajobu. Navíc předseda senátu na tomto veřejném zasedání přednesl napadený rozsudek a podal zprávu o stavu věci, a tedy obeznámil obviněného s dosavadním průběhem řízení. Následně byl vynesen rozsudek, čemuž byl obviněný i jeho obhájce také přítomen. Z výše uvedeného vyplývá, že pouze jedno ze šesti veřejných zasedání se konalo v nepřítomnosti obviněného, na kterém byl proveden pouze výslech znalce MUDr. Ivana Weinbergera, který při výslechu odkázal na svůj znalecký posudek, přičemž byl tento důkaz navrhován obhajobou, což jednoznačně svědčí o tom, že dovolatel byl seznámen s tímto znaleckým posudkem. Tento důkaz navíc nebyl zásadní k otázce viny obviněného. Předseda senátu pak podal zprávu o stavu řízení, čímž byl rovněž obviněný seznám i s průběhem veřejného zasedání, na kterém nebyl přítomen a měl možnost vyjádřit se k provedenému důkazu výslechem znalce.
Jak již bylo výše uvedeno, podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nestanovuje zákon tak striktně jak u hlavního líčení, a proto nelze konstatovat, že nastalo závažné pochybení v postupu odvolacího soudu. Obviněný se v době rozhodování odvolacího soudu nenacházel ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu, a proto aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které umožňuje v takové situaci konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, nepřicházela v úvahu. Rovněž pouhé upozornění předsedy senátu odvolacího soudu obhájcem obviněného, že veřejné zasedání nelze konat v nepřítomnosti obviněného, nelze považovat za výslovnou žádost obviněného, že trvá na své účasti u veřejného zasedání a nesouhlasí s jeho konáním ve své nepřítomnosti. O konání veřejného zasedání dne 16. 7. 2009 byl obviněný také pouze vyrozumíván, čímž dal soud najevo, že může jednat i v nepřítomnosti obviněného.
V rozporu se skutečností je proto tvrzení dovolatele, že neměl možnost na veřejném zasedání uvést nové skutečnosti na svoji obhajobu, když bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Obviněný byl na veřejném zasedání dne 20. 8. 2009 k věci vyslechnut a na veřejném zasedání dne 5. 11. 2009 byl obeznámen s dosavadním řízením, bylo mu umožněno vyjádřit se k dosavadnímu řízení, jakož i k důkazům v něm provedeným. Z výše uvedeného vyplynulo, že dovolatel se účastnil dvou veřejných zasedání, na kterých mohl uvádět jakékoliv připomínky a nové skutečnosti na svoji obhajobu. Nejvyšší soud proto neshledal jakýkoliv závažnější průlom do práva obviněného účastnit se veřejného zasedání a jeho práva na obhajobu.
Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš