ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.199.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 199/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 2. 2011 o dovolání obviněného I. G. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 3 To 108/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp.zn. 28 T 5/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. G. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 3 To 108/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 28 T 5/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a namítl nesprávné hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom uplatněné námitky musí svým obsahem odpovídat deklarovanému dovolacímu důvodu.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení svou vlastní verzí skutkového stavu. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. Dovolání jako mimořádný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný byl odsouzen pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.).
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v přesně nezjištěnou odpolední dobu dne 7. 11. 2009 na dvoře domu v obci S., okr. P., fyzicky napadl poškozeného J. A., kterého nejméně jednou udeřil pěstí do obličeje, a když poškozený upadl na zem, kopl ho do břicha a dupnul mu do oblasti krku, způsobil mu tak závažná zranění popsaná ve výroku o vině, z nichž nejzávažnější byl těžký otok mozku, který byl bezprostřední příčinou smrti poškozeného. Podle těchto zjištění obviněný po napadení nechal poškozeného ležet na dvoře domu do 17,30 hodin dne 9. 11. 2009 bez přivolání lékařské pomoci.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Námitky obviněného byly vedeny z pozice jeho tvrzení, že s poškozeným neměl žádný konflikt a že ho nijak nenapadl. Tyto námitky mají ryze skutkovou povahu a jsou tím pádem mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech. O povaze, rozsahu a závažnosti zranění poškozeného, o tom, že toto zranění bylo příčinou jeho smrti, a o tom, že ke zranění poškozeného se smrtelným následkem vedlo fyzické napadení, není žádných pochyb. Obviněný se snažil zpochybnit zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem útoku proti poškozenému. V tomto ohledu soudy vycházely z důkazů vyznívajících tak, že v kritickou dobu nebyl v prostoru domu v obci S. nikdo jiný než obviněný a poškozený. Osoby z okruhu rodiny obývající jinak tento dům se dostavily až s výraznějším časovým odstupem. Nekontrolovaná přítomnost jiných osob nebyla reálná již vzhledem k tomu, že rodina chovala psy, kteří se projevovali ve vztahu k cizím lidem agresivně. V době krátce po činu se do domu dostavila svědkyně V. M., která se s rodinou znala již několik let a přišla bezvýsledně navštívit D. G., syna obviněného. Svědkyně potvrdila, že jí otevřel obviněný, že nezaznamenala přítomnost žádné jiné osoby, že viděla tělo poškozeného ležet na dvoře, že po odchodu se až do dne 9. 11. 2009 kolem 10 hodin ještě několikrát vrátila, že vždy viděla tělo poškozeného stále ve stejné poloze ležet na dvoře, že se tázala obviněného, o co jde, a dostala od něho odpověď, že poškozený spí, ačkoli sama nabyla jistoty, že poškozený je ve skutečnosti mrtev. Svědkyně V. G., manželka obviněného, potvrdila, že domů přijela v době, kdy tam již byla policie, že s obviněným o věci hovořila, že obviněný jí sdělil, že dal poškozenému dvě facky a kopl ho do zadku, že poškozený pak spal na dřevě a že u nich byla V. M. Svědkyně V. G. zároveň uvedla, že sama před napadením ze strany obviněného dvakrát utekla k sestře. Tím je potvrzen sklon obviněného k agresivnímu jednání. Dokreslují ho také výsledky zkoumání duševního stavu obviněného, podle nichž obviněný je k takovému jednání motivován bezprostředním afektivním výbuchem a jeho emotivita je labilní, vzrušivá a nezralá. Jestliže soudy za tohoto stavu došly k závěru, že to byl obviněný, kdo poškozeného napadl, nelze tomuto zjištění vytýkat, že je v nějakém extrémním rozporu s důkazy. Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného, který popíral spáchání činu, a již proto hodnotily důkazy velmi opatrně, zaznamenaly i dílčí odlišnosti mezi některými důkazy, avšak překlenuly je logickými a náležitě vysvětlenými úvahami. Při svém hodnotícím postupu se soudy nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z této konstrukce dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. je patrno, že je vázán na některý jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z této vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř, pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec