ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.364.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 364/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2011 dovolání obviněné Ing. J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 12 To 368/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 173/2009 a rozhodl, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 2 T 173/2009, byla obviněná Ing. J. Š. uznána vinnou trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen: „tr. zák.“). Za tento trestný čin byla odsouzena podle §147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř roků. Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 12 To 368/2010, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v němž namítla, že dovolání směřuje proti tomu, že odvolací soud nepřipustil řádný opravný prostředek, který podala proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o vině a trestu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení postupu obhájce a také procesní postup soudů obou stupňů, kterým bylo porušeno její právo na obhajobu a na řádný a spravedlivý proces.
Obviněná především poukázala na průběh řízení před soudem a zdůraznila, že soud nevyhověl její žádosti o odročení hlavního líčení a hlavní líčení provedl v její nepřítomnosti. Její obhájce JUDr. Martin Pavlík dne 25. 5. 2010 zaslal soudu prvního stupně přípis, kterým se vzdal práva odvolání, a to i za oprávněné osoby. Současně odkázala na obsah SMS zprávy, kterou obhájci zaslala téhož dne v 15.51 hod., ve které žádala, aby obhájce „vydržel s tím vzdáním se odvolání do zítřka“ a uvedla, že obhájce se svůj omyl snažil zhojit tím, že dne 31. 5. 2010 zaslal soudu podání označené jako odvolání. Po doručení rozsudku podala obviněná dne 24. 6. 2010 „odvolání za svoji osobu“. Rozebrala obsah plné moci udělené obhájci, přičemž připouští, že v ní byl obhájce zmocněn i k tomu, že se může vzdávat práva odvolání. Obviněná ovšem dovozuje, že vzdání se práva odvolání je osobním právem, které může obhájce činit pouze v zastoupení obviněného, nikoli samostatně. Dovolatelka citovala znění ustanovení §246 odst. 1 a §247 odst. 2 tr. ř. a namítla, že odvolací soud se náležitě nezabýval obsahem plné moci a přípisů zaslaných obhájcem soudu. Uvedla, že plná moc neobsahuje slovní spojení „aby za mně“ a že tedy obviněná plnou mocí na obhájce nepřenesla svoje osobní práva. Dovozuje, že z přípisů zaslaných obhájcem soudu je zřejmé, že tyto projevy jsou činěny samotným obhájcem, nikoli v zastoupení obviněné. Zasláním výše uvedené SMS obhájci dovolatelka učinila jednoznačný projev vůle nevzdávat se práva odvolání. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 1482/2007 podatelka uvádí, že se nelze ztotožnit se závěry odvolacího soudu. Okolnost, že obviněná považovala obvinění za nedůvodné a usilovala o osobní účast u hlavního líčení, nesvědčí o tom, že by se chtěla vzdát práva odvolání. Poukázala též na to, že trestní řád v ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. ř. požaduje, aby vzdání se práva odvolání učinila oprávněná osoba výslovně.
Obviněná namítla, že vzdání se odvolání, které za ni učinil její obhájce JUDr. Martin Pavlík, bylo učiněno neoprávněnou osobou ve smyslu §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž obviněná neučinila prohlášení o vzdání se práva odvolání podle §250 odst. 1 tr. ř. Proto nebylo možno její odvolání zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř.
V další části dovolání, které podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněná odkázala na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a brojila proti postupu soudu prvního stupně, který konal hlavní líčení v její nepřítomnosti, když nevyhověl její žádosti o odročení hlavního líčení.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 12 To 368/2010, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná souhlasila s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněné týkající se první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahově odpovídají tomuto dovolacímu důvodu, avšak nejsou důvodné. Poukázal na to, že obhájce ve smyslu §41 odst. 2 tr. ř. zastupuje obviněného všude tam, kde obviněný vystupuje jako strana, a pokud to připouští povaha procesního úkonu. Nemůže proto zastupovat obviněného pouze tam, kde má obviněný podle ustanovení trestního řádu vykonat právo nebo úkon osobně (např. přednesení posledního slova podle §217 tr. ř.) nebo tam, kde je obviněný sám předmětem úkonu (výslech obviněného). Z žádného ustanovení trestního řádu ani z povahy věci nevyplývá, že prohlášení podle §250 odst. 1 tr. ř., kterým se v době od vyhlášení rozsudku do uplynutí odvolací lhůty vzdává odvolání, by musel obviněný učinit osobně. Z požadavku, aby takové prohlášení bylo výslovné, vyplývá, že toto prohlášení musí být obsahově jednoznačné. Z ustanovení §250 odst. 1 tr. ř. nevyplývá, že prohlášení o vzdání se práva odvolání by bylo osobním právem obviněného srovnatelným např. s výše zmíněným právem posledního slova a že by obviněný takové prohlášení nemohl učinit prostřednictvím svého obhájce. Obhájce se nemůže vzdát odvolání proti vůli obviněného, zatímco v případě jeho podání tak v určitých případech učinit může (§247 odst. 2 tr. ř. in fine); to ovšem neznamená, že by tento úkon mohl obviněný vykonat pouze osobně.
Obhájce proto může obviněného zastoupit i při vzdání se práva odvolání. Pokud tento úkon učinil obhájce obviněné Ing. J. Š. písemným podáním ze dne 25. 5. 2010, učinil tak právně relevantně, a to zvláště za situace, kdy takový úkon byl výslovně zmíněn v plné moci udělené obhájci obviněnou. Kvalitu komunikace a součinnosti obviněného s obhájcem soud samozřejmě nemůže a není oprávněn přezkoumávat. Je tudíž bez významu tvrzení dovolatelky, že obhájce se důsledně neřídil pokynem, který mu udělila formou SMS zprávy.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce není přiléhavý ani odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 11 Tdo 1482/2007. Podle tohoto rozhodnutí nevyplývá-li z okolností případu, že obviněný výslovně nechce podat opravný prostředek, je třeba předpokládat, že opravný prostředek, který podal za obviněného jeho obhájce, byl podán v souladu s vůlí obviněného, a to i přesto, že se obviněný po poučení o možnosti podat opravný prostředek k této otázce nevyjádřil. Rozhodnutí se tedy týká jiné procesní situace, než jaká nastala v předmětné trestní věci. Závěr v něm vyslovený lze obdobně vztáhnout i na podání, kterým se obhájce za obviněného vzdává práva odvolání. Nemá-li tedy soud na základě okolností případu důvody k pochybnostem o tom, zda obhájce nepostupuje v rozporu s vůlí obviněného, je třeba předpokládat, že vzdání se práva odvolání, které za obviněného učinil jeho obhájce, bylo provedeno v souladu s vůlí obviněného. Tak tomu bylo i v předmětné trestní věci. Za okolnost, která by zakládala výše uvedené pochybnosti, při tom podle státního zástupce nelze považovat postoj obviněného ke skutečnostem kladeným mu za vinu; v praxi nejsou ojedinělé případy, kdy i obviněný, který vehementně odmítal trestní odpovědnost, nepodá odvolání nebo se tohoto opravného prostředku i výslovně vzdá poté, kdy mu je odsuzujícím rozsudkem uložen pro něho přijatelný trest.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasil s tím, aby o věci bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Především zjistil, že námitky obviněné svým obsahem zcela neodpovídají tomu, co vyplývá ze spisu vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 173/2009.
Žádost o odročení hlavního líčení nařízeného na den 25. 5. 2010 od 12.30 hod. (č. l. 920) obviněná odůvodnila tím, zahraniční cestou spojenou se zdravotním pobytem nezletilého syna v zahraničí, přičemž termín odjezdu měla rezervován od ledna 2010 a nepodařilo se jej přeložit. Na č. l. 923 je založeno potvrzení cestovní kanceláře Fischer, a. s., Národní třída 10, Praha 1, z něhož vyplývá, že se obviněná v době od 18. 5. do 2. 6. 2010 zúčastní s uvedenou cestovní kanceláří pobytového zájezdu, a že zájezd byl zaplacen 6. 1. 2010. Dne 25. 5. 2010 se konalo u Okresního soudu Praha-západ hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné, u hlavního líčení byl přítomen její tehdejší obhájce JUDr. Martin Pavlík. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen odsuzující rozsudek, po jeho vyhlášení byl rozsudek odůvodněn a dáno poučení o opravném prostředku. Z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že po poučení o opravném prostředku obhájce uvedl, že si ponechává lhůtu pro konzultaci s klientkou, která se má vrátit 2. 5. 2010 z dovolené. Pokud jde o datum návratu obviněné z dovolené, jde zřejmě o písařskou chybu, neboť správný termín návratu z dovolené měl být 2. 6. 2010. Dále soud zaprotokoloval, že podle §314d odst. 3 tr. ř. se obhájci pro vyjádření k odvolání stanoví lhůta 9 dnů ode dne konání hlavního líčení (č. l. 937 tr. spisu). Dne 25. 5. 2010 zaslal obhájce obviněné JUDr. Martin Pavlík Okresnímu soudu Praha-západ ke sp. zn. 2 T 173/2009 sdělení, že Ing. J. Š., trvale bytem P., P., proti rozsudku, kterým byla dnešního dne uznána vinnou pro trestný čin podle §147 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, nebude podávat odvolání a vzdává se práva na podání odvolání, a to i za osoby k tomu oprávněné (č. l. 938 spisu). Jde tedy o sdělení obhájce o tom, že obviněná se vzdává práva odvolání, a to i za osoby oprávněné podat v její prospěch odvolání, které jsou uvedeny §247 odst. 2 tr. ř., a nikoliv o prohlášení samotného obhájce, jak uvádí obviněná v dovolání. Dále se ve spisu nachází na č. l. 941a přípis obhájce obviněné JUDr. Martina Pavlíka, z něhož vyplývá, že dne 25. 5. 2010 telefonicky hovořil s obviněnou Ing. J. Š., kterou informoval o tom, že bylo konáno hlavní líčení, při němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Poté ještě dne 25. 5. 2010 zaslal soudu prvního stupně sdělení, nazvané vyrozumění, v němž uvedl, že se Ing. Š. vzdává práva odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který byl vyhlášen dne 25. 5. 2010, a to i za osoby k tomu (tj. k podání odvolání) oprávněné.
Dále obhájce uvedl, že o tom informoval obviněnou Ing. Š., která mu sdělila, že z jeho strany došlo k nedorozumění a že trvá na podání odvolání proti rozsudku ze dne 25. 5. 2010. V závěru přípisu obhájce doslova uvedl, že na základě této skutečnosti sděluje, že Ing. Š. podává odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 5. 2010, vydaného pod sp. zn. 2 T 173/2009 a že vzdání se tohoto práva nebylo jejím úmyslem, nýbrž došlo k nepochopení ze strany obhájce, které bylo zapříčiněno nekvalitním telefonním spojením ze zahraničí.
Obviněná Ing. J. Š. podala osobně dne 24. 6. 2010 u Okresního soudu Praha-západ odvolání, které napsala sama, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 5. 2010, č. j. 2 T 173/2009-939, v němž mimo jiné uvedla, že nebyla přítomna vyhlášení rozsudku, že se výslovně nevzdala práva odvolání proti tomuto rozsudku a že při hlavním líčení se substituent jejího obhájce vzdal práva odvolání i za osoby oprávněné podat odvolání, přičemž k tomuto úkonu svého obhájce nezmocnila, neboť v průběhu celého trestního řízení projevovala nesouhlas s podanou obžalobou.
Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že obhájce se s obviněnou jako svoji klientkou poradil, což ve svém dalším podání obviněná připouští, takže prakticky nemohly vzniknout pochybnosti o tom, že se jedná o výslovné prohlášení jeho klientky, přičemž obhájce ani nepřekročil meze svých oprávnění zastupovat v tomto směru klientku. Pokud tedy bylo následně uváděno, že obhájce si s klientkou řádně neporozuměl kvůli špatném telefonnímu signálu, nemá odvolací soud prostor, proč by měl zasahovat do vztahu mezi obhájcem a jeho klientkou, resp. proč by měl být úkon obhájce, který se jménem své klientky vzdal odvolání, považován za pochybný nebo neplatný. Odvolací soud dodal, že soudu nepřísluší hodnotit kvalitu porady mezi obhájcem a jeho klientkou v situaci, kdy podání obhájce je takto určité a nevzbuzující pochybnosti. Proto aniž by se zabýval meritem věci, odvolání obviněné podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako odvolání podané osobou, která se výslovně vzdala práva podat odvolání. Odvolací soud dále uvedl, že námitka obviněné týkající se konání hlavního líčení v její nepřítomnosti by mohla být přezkoumávána, pokud by nebyl dán zákonný důvod pro postup podle §253 odst. 1 tr. ř. Dodal, že je zřejmé, že obhájce byl přítomen hlavnímu líčení dne 25. 5. 2010, netrval na osobní účasti obviněné u hlavního líčení ani nevznesl námitku, že nemá být jednáno v nepřítomnosti jeho mandantky.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná Ing. J. Š. si zvolila obhájce JUDr. Martina Pavlíka, advokáta se sídlem Václavské náměstí 66/808, 110 00 Praha 1, dne 25. 2. 2009 podepsala plnou moc, jíž zmocnila uvedeného advokáta k tomu, aby jí obhajoval, resp. ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky, námitky nebo rozklad a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Tuto plnou moc mu udělila i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu a jako zvláštní plnou moc zastupování ve věci vedené na Policii České republiky, Krajském ředitelství policie Středočeského kraje pod č. j. ORPO-7389-51/TČ-2007-71.
Podle §41 odst. 2 tr. ř. obhájce je povinen již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v §33 odst. 1 tr. ř.
Podle §250 odst. 1 tr. ř. po vyhlášení rozsudku se může oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát. Vzdání se odvolání musí být výslovné a prohlášení o vzdání se odvolání je neodvolatelné. Pokud jde o osoby uvedené §247 odst. 2 věta první tr. ř., které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, obviněný může tyto osoby vyloučit z podání odvolání dalším výslovným prohlášením.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
Z obsahu spisu vyplývá, že obhájce obviněné JUDr. Martin Pavlík po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nejprve telefonicky hovořil s obviněnou Ing. J. Š. dne 25. 5. 2010 a poté sdělil soudu, že se obviněná vzdává práva odvolání, a to i za osoby k tomu oprávněné, za něž je nutno vzhledem k obsahu tohoto prohlášení považovat osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř., které mají samostatné odvolací právo a jsou oprávněny podat ve prospěch obviněné odvolání. Vzhledem k tomuto sdělení uvedenému na č. l. 938 je zřejmé, že obhájce soudu tlumočil jen prohlášení projevu vůle obviněné o tom, že se vzdává práva odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 2 T 173/2009, a že si nepřeje, aby proti tomuto rozsudku podaly v její prospěch odvolání osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř. Tento projev vůle byl učiněn po vyhlášení rozsudku, ze zákona je neodvolatelný, a proto odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, když podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněné, která se odvolání výslovně vzdala. Z těchto důvodů je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek