ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.439.2011.2
sp. zn. 7 Tdo 439/2011-I-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2011 dovolání obviněného S. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 31 To 379/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 183/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 31 To 379/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. 1 T 183/2009, byl obviněný S. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k (úhrnnému) trestu odnětí svobody na osm měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 31 To 379/2010. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a dále za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 19 T 60/2010, podle §196 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Sokolově a další obsahově navazující rozhodnutí.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Napadl výrok o vině a výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Namítl, že jeho osobní svoboda byla dne 20. 9. 2010 omezena zadržením a následným dodáním do výkonu trestu odnětí svobody. Z toho vyvodil, že u něho vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Poukázal na to, že obhájce neměl a že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o jeho odvolání v řízení konaném bez obhájce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř . obviněný musí mít obhájce, je-li mimo jiné ve výkonu trestu odnětí svobody.
V původním řízení obviněný neměl obhájce. V řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nastal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. tím, že obviněný byl od 20. 9. 2010 do 13. 10. 2010 ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 94/2005. Tuto okolnost Nejvyšší soud zjistil z výsledků šetření provedeného podle §265o odst. 2 tr. ř.
Uvedenou okolnost Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nezjistil a tudíž na ni nereagoval postupem, který by vedl k tomu, aby si obviněný zvolil obhájce nebo mu ho zvolila jiná oprávněná osoba, resp. aby mu byl obhájce ustanoven. Veřejné zasedání o odvolání provedl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci bez obhájce, kterého obviněný ostatně ani neměl (navíc v rozporu s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř. konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného). Napadený rozsudek tedy vzešel z řízení, které bylo zatíženo mimo jiné vadou korespondující s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci znovu rozhodne o odvolání obviněného podaném proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě, přičemž bude dbát na to, aby tak učinil v řízení, které nebude zatíženo vadami zasahujícími do práva obviněného na obhajobu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec