ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.46.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 46/2011-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. března 2011 o dovolání obviněné K. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 T 146/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 146/2006, byla obviněná K. K. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců a byl nad ní vysloven dohled. Podle §60a odst. 4 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradila škodu, kterou trestným činem způsobila.
Obviněná napadla uvedený rozsudek odvoláním zaměřeným proti všem výrokům. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že skutek nelze z hlediska subjektivní stránky posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Uvedla, že její podvodný úmysl není prokázán žádnými důkazy a že nebylo ani prokázáno, že by se spoluobviněným F. Č. jakkoliv dohodla na společném postupu. Obviněná tvrdí, že spoluobviněný F. Č. podvedl jejího otce Ing. M. F. a dohodnutými dodávkami zboží měl umořit vzniklý dluh, přičemž tento způsob úhrady dluhu inicioval a dohodl spoluobviněný F. Č. Obviněná dodala, že v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že zboží není řádně placeno, sama údajně jednala s poškozeným a dluh uhradila. Z tohoto důvodu považuje výrok o náhradě škody za nesprávný.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná sice uplatnila právní námitku týkající se neexistence subjektivní stránky trestného činu, avšak opřela ji o skutkové argumenty, jimiž se snaží prosadit vlastní verzi skutkového děje. Takto formulovanou námitkou nenaplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze pod tento dovolací důvod podřadit ani tu část námitek, jimiž poukazuje na podvodné jednání spoluobviněného F. Č. a že on sám kontaktoval společnost OK Line, s. r. o., s návrhem úhrady dluhu prostřednictvím dodávek zboží. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že z popisu skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá obsah jejího jednání, který naplňuje všechny znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jakož i motivace vzájemné dohody se spoluobviněným F. Č. O existenci podvodného záměru vypovídá především způsob provedení trestné činnosti. K námitce proti výroku o náhradě škody uvedla, že bez ohledu na uhrazenou část způsobené škody, musel soud vycházet ze spolupachatelského vztahu obviněné K. K. s obviněným F. Č., a tím i ze solidární odpovědnosti obviněné za způsobenou škodu. Výrok o náhradě škody je proto správný.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však zjistil, že převážnou část námitek obviněné nelze podřadit pod tento dovolací důvod. Právně relevantní námitky shledal zjevně neopodstatněnými.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněná namítla, že ze skutkových zjištění nelze dovodit její podvodný úmysl. Jde o právní námitku, kterou však opřela o skutkové argumenty, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů, čímž ve skutečnosti napadla skutková zjištění soudů nižších stupňů. Při posouzení důvodnosti relevantních námitek obviněného v řízení o dovolání je nutné vycházet ze skutkových zjištění tak, jak k nim dospěly soudy nižších stupňů.
Ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá (stručně řečeno), že obviněná po domluvě se spoluobviněným F. Č. v úmyslu vylákat zboží se záměrem nezaplatit předem dohodnutou kupní cenu objednala ve třinácti případech jménem společnosti RNS – STAVBY, s. r. o., zboží od dodavatele společnosti OK Line, s. r. o., která nebyla informována o následném dodání zboží předlužené společnosti Průmyslová ekologie Přerov, s. r. o., jejíž jednatelkou byla obviněná K. K., přičemž finanční prostředky získané prodejem předmětného zboží byly použity blíže nezjištěným způsobem a nikoli na zaplacení kupní ceny dodavateli zboží.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Z popisu skutku je patrné, že obviněná jednala v podvodném úmyslu, když věděla o předlužení společnosti Průmyslová ekologie Přerov, s. r. o., a aby vylákala z poškozené společnosti dodávku zboží, realizovala objednávky po dohodě se spoluobviněným F. Č. jménem společnosti RNS - STAVBY, s. r. o., přičemž vzhledem k nejasnému toku finančních prostředků získaných prodejem zboží je rovněž zřejmé, že obviněná neměla v úmyslu uhradit poškozené společnosti plně dohodnutou kupní cenu za dodané zboží. Z toho vyplývá, že obviněná naplnila všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tedy včetně subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že námitka obviněné týkající se absence subjektivní stránky je zjevně neopodstatněná.
Nepřisvědčil ani námitce obviněné proti výroku o náhradě škody. Při rozhodování o náhradě škody je třeba vycházet ze skutečné výše škody způsobené trestným činem. Jakékoliv další jednání obviněné po spáchání trestného činu vedoucí k uhrazení dluhu je nutno považovat za náhradu vzniklé škody. Stejně tak soud musel přihlédnout k tomu, že obviněná spáchala trestný čin ve spolupachatelství se spoluobviněným F. Č., z čehož vyplývá, že oba obvinění jsou odpovědni společně a nerozdílně za škodu způsobenou trestným činem.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné K. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek