ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.602.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 602/2011-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. R. st. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 5 To 57/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 56/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 5 To 57/2010, předně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celé odsuzující části zrušil ohledně obviněného J. R. st. zmatečný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 7 T 56/2008. Nově pak podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle §45 tr. zákoníku ohledně obviněného zrušil ve výroku o vině i trestu rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 5 To 64/2009, a Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 8 T 26/2006, včetně výroků, které tím pozbyly podkladu.
Na stejném skutkovém základě pak obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a podle §205 odst. 5, §45 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za nesprávné považuje předně stanovení výše škody, když znalec vycházel z cen stanovených monopolním dodavatelem dílů ŠKODA AUTO, a. s., do sítě autorizovaných servisů, což není stanovení ceny v místě a čase obvyklé podle ustanovení §137 tr. zákoníku. Navíc také namítá, že v daném případě byly díly brány ze skladu odkud šly na montážní linku a nikoliv do řetězce autorizovaných servisů. Nesprávnost stanovení ceny dílů, resp. výše škody, dovozuje obviněný i z úvah, že při složení ceny auta z cen náhradních dílů stanovených znalcem, by byla cena automobilu v řádech miliónů a jednalo by se fakticky o neprodejný kus. Přitom považuje za nejasné, jak soud došel k závěru o počtu a druhu odcizených součástek, což mělo rovněž vliv na nesprávné stanovení výše škody.
Obviněný namítá také nesprávné zahrnutí jeho jednání z rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 10. 2006 do napadeného rozsudku, když podmíněný trest uložený tímto rozsudkem „vykonal“ a nebylo pouze rozhodnuto, že se osvědčil. Domnívá se proto, že byl za jedno jednání v podstatě potrestán dvakrát. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal krajskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Námitka obviněného, že soud stanovil výši škody v rozporu s ustanovením §137 tr. zákoníku odpovídá uplatněnému důvodu dovolání, ale nelze jí přisvědčit. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku sice uvedl, že od poškozené společnosti si vyžádal zprávu, kde byla mj. uvedena i hodnota součástek podle poškozené společnosti. Při svém rozhodování ale vycházel ze znaleckého posudku. Paušální konstatování soudu I. stupně ohledně ceny odcizených součástek konkretizoval v odůvodnění rozsudku soud odvolací, který uvedl, že znalec vycházel při určení výše škody vedle konzultací s pracovníky poškozené společnosti také z informací získaných od autoopraven a prodejců náhradních dílů. V případě, že cena v maloprodeji nebyla shodná s poškozenou společností doporučovanou maloobchodní cenou, vycházel znalec z varianty pro obviněného příznivější. To ostatně vyplývá i z výslechu znalce, který uvedl, že cenu odcizených věcí stanovil ke dni spáchání skutku u všech druhů odcizených věcí. Ve znaleckém posudku sice zmiňuje jejich prodejní cenu doporučenou poškozenou obchodní společností, ale také výslovně uvádí, že tuto doporučenou cenu nelze považovat za prodejní tržní cenu používanou v maloobchodní síti autorizovaných prodejců. Znalec tak výslovně stanovil obvyklou cenu, která by byla dosažena při prodeji stejného majetku v obvyklém obchodním styku. Ve své výpovědi pak znalec k posudkům uvedl, že ceny autosoučástek jsou ceny, za které se tyto věci prodávali v době jejich odcizení v místě činu, byť vycházel také z cen z databáze poškozené obchodní společnosti. Tuto databázi ale získal od prodejců a opravářů autorizovaných pro vozidla Škoda a za ceny stanovené ve znaleckých posudcích se dané autosoučástky také prodávaly v místě odcizení.
Je tedy zřejmé, že prodejci v podstatě respektovali ceny doporučené jako maloobchodní ceny poškozenou obchodní společností a nelze proto ve shodě doporučené a prodejní ceny shledávat nesprávné stanovení výše škody v rozporu s ustanovením §137 tr. zákoníku.
Není tedy pravdou, že znalec vycházel z ceny odcizených součástek stanovených poškozenou společností, ale naopak vycházel z cen za které se obviněným odcizené díly automobilů prodávají u prodejců náhradních dílů, resp. v autoopravnách. Tyto ceny od jednotlivých maloprodejců pak znalec porovnával a pokud nebyly shodné, vycházel z varianty pro obviněného nejpříznivější. Je tedy zcela zjevné, že soud při stanovení výše škody postupoval v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku a stanovil ji z ceny, za kterou se věc (obviněným odcizené součásti automobilů) v době a místě činu obvykle prodává. Nejvyšší soud přitom nepřihlížel k námitce obviněného ohledně prokázání počtu a druhu odcizených součástek, protože tato námitka týkající se nikoli právního posouzení skutku, ale správnosti skutkových zjištění samotných, je mimo uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod tento důvod dovolání ale spadá také další námitka obviněného ohledně ukládání společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku za pokračování v trestném činu. Namítá-li obviněný, že soud nesprávně do napadeného rozsudku zahrnul i jednání za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 8 T 26/2006, je i tato jeho námitka zjevně neopodstatněná.
Podle §45 odst. 3 tr. zákoníku se ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu užije i tehdy, je-li dřívější odsouzení takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Pro postup podle §45 odst. 1 tr. zákoníku je proto nepodstatné, že obviněný uložený podmíněný trest „vykonal a nebylo pouze rozhodnuto, že se osvědčil“. Ani případné rozhodnutí o osvědčení se obviněného ve vztahu k uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jičíně, které má právě podle §60 odst. 3 tr. zákona, resp. §83 odst. 4 tr. zákoníku za následek, že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen, by proto nemělo pro uložení společného trestu žádný význam.
Nejvyšší soud proto zjistil, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné a napadené rozhodnutí z hlediska dovolacích námitek nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš