ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.648.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 648/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 To 289/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 228/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 1 T 228/2009, byl obviněný D. P. uznán vinným v bodech 3), 10) a 11) přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §214 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dvou spoluobviněných.
Rozhodnutí soudu I. stupně napadli odvoláním státní zástupce, obviněný D. P. a spoluobviněný R. S. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 To 289/2010, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného D. P. uznal vinným v bodech 3), 10), 11) a 12) zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného D. P. zamítnuto. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl tento obviněný zproštěn obžaloby pro skutky popsané v obžalobě pod body 1), 2), 4) - 9). Rovněž bylo nově rozhodnuto o vině a trestu dvou spoluobviněných.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že ve vztahu ke skutkům 3) a 10) nebylo provedeným dokazováním prokázáno naplnění materiální stránky trestného činu. Soudy podle něj také vycházely z jediného provedeného důkazu, a to výpovědí spoluobviněného P. K., který ho usvědčoval ze spáchání těchto skutků. Dovolatel následně rozebírá skutečnosti uvedené ve výpovědi tohoto svědka v hlavním líčení, přičemž poukazuje i na zvukový záznam a také na protokol o výslechu spoluobviněného P. K., kde ke skutku v bodě 3) uvedl v přípravném řízení dne 18. 8. 2009, že obviněný se předání zboží vůbec neúčastnil. Vzhledem k těmto vyjádřením se dovolatel domnívá, že je tím zpochybněna existence jeho jednání v bodech 3) a 10) a tato situace proto vylučuje, aby byl shledán vinným pro dané skutky ve smyslu zásady in dubio pro reo. Na základě toho, že se nedopustil skutků 3) a 10) pak obviněný namítá právní kvalifikaci, kdy skutky v bodech 11) a 12) nebyla způsobena škoda v takovém rozsahu, aby bylo možné jeho jednání kvalifikovat podle §214 odst. 3 tr. zákoníku. Proto měl být správně uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Okresnímu soudu Brno-venkov k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v rámci deklarovaného dovolacího důvodu brojí proti nesprávnému hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, zpochybňuje úplnost dokazování a správnost skutkových zjištění v bodech 3) a 10) výroku o vině. Nabízí k posouzení vlastní průběh skutkového děje, že se jednání v uvedených bodech nedopustil, což podle něj potvrzuje ve výpovědi i spoluobviněný P. K., domáhá se změny skutkových zjištění, přičemž teprve na základě takto učiněné změny skutkových zjištění, by pak mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Obviněný tímto uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil. Rovněž námitka, že neexistovaly žádné důkazy prokazující jeho vinu pro dané skutky, a proto ve smyslu zásady „in dubio pro reo“ bylo vyloučeno, aby byl shledán vinným, nebyla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když byla zaměřena výhradně proti hodnocení důkazů, nikoliv proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Nutno poukázat také na skutečnost, že obdobné námitky dovolatel uplatnil již v odvolacím řízení a soud II. stupně se s nimi patřičně vypořádal.
K námitkám obviněného, kde poukazuje na určité části výpovědi spoluobviněného P. K. nutno uvést, že tento svědek se k namítaným bodům ad 3) a 10) výroku o vině v obou případech vyjádřil jednoznačně, že zboží dovezli, resp. je převzal od obou spoluobviněných, tj. od R. S. i D. P. Na tom nic nemění ani obecné vyjádření P. K. ve výpovědi v přípravném řízení dne 19. 8. 2009 ke skutku ad 3), že mu pak „S. dodal zboží“ (č. l. 982 tr. spisu). Obviněný zde účelově interpretuje tuto část výpovědi spoluobviněného tak, jakoby přímo vyloučil jeho účast při předání zboží (motocyklových oděvů), což je ale v rozporu se skutečností.
Hmotně právní námitku, že skutky v bodech 11) a 12) nebyla způsobena taková škoda, která by umožňovala právní kvalifikaci podle §214 odst. 3 tr. zákoníku, a proto měl být uznán vinným jenom přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, nebylo možno hodnotit jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž založil její existenci na výše uvedených námitkách výhradně skutkové povahy, kdy podle něj nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání v bodech 3) a 10). Dovolatel si proto byl vědom, že právní kvalifikace podle §214 odst. 3 tr. zákoníku by nepřicházela v úvahu pouze v případě, kdyby byl zproštěn obžaloby pro skutky 3) a 10), což v daném případě nenastalo, a proto je zřejmé, že se trestného činu podílnictví dopustil ve vztahu k věci značné hodnoty, přičemž získal pro sebe nebo jiného značný prospěch.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš