ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.651.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 651/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. června 2011 o dovolání obviněného M. F. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 9 To 503/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 54/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 T 54/2010, byl obviněný M. F. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 4 T 35/2008, byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným, který bude zaměřen zejména na okolnost, jak obviněný splácí dluhy poškozeným K. D. a L. D. a společnosti Samohýl, a. s., se sídlem v Lomnici nad Popelkou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným K. D. a L. D. škodu ve výši 570.000,- Kč. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému dále uloženo omezení ve formě povinnosti, aby podle svých možností ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil poškozeným K. D. a L. D. škodu ve výši 570.000,- Kč a poškozené společnosti Samohýl, a. s., škodu ve výši 30.259,- Kč. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnosti na základě živnostenského zákona ve výměře pěti roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 4 T 35/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný napadl tento rozsudek odvoláním proti všem výrokům. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 9 To 503/2010, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odsoudil obviněného podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků a současně stanovil nad obviněným dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému povinnost podle svých sil uhradit ve zkušební době podmíněného odsouzení škodu způsobenou trestnou činností. Současně tímto rozsudkem zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 4 T 35/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 9 To 503/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem výrokům opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nikdy neměl v úmyslu nikoho podvést, a že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Uvedl, že se do tíživé finanční situace nedostal vlastní vinou, ale v důsledku škod, které mu způsobili zaměstnanci. Obviněný tvrdí, že poškození manželé D. byli dostatečně obeznámeni s jeho skutečnou finanční situací. Vytkl soudům nižších stupňů, že zcela ignorovaly důkaz, prokazující snahu obviněného o smír s poškozenými manžely D. Zároveň obviněný poukázal na to, že poškození manželé si po prodeji auta ponechali větší finanční částku, než kterou přiznali v trestním řízení. Škoda způsobená poškozeným tak podle obviněného neodpovídá skutečnosti. Obviněný dále popřel, že by zamlčel podstatné skutečnosti poškozené společnosti Samohýl, a. s., a dodal, že mu nic takového nebylo prokázáno v trestním řízení.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele jsou opakováním jeho obhajoby z dosavadního průběhu trestního řízení. Na tyto výhrady náležitě reagoval jak soud prvního stupně, tak i soud druhého stupně. Tvrzení obviněného není podle nejvyššího státního zástupce podloženo dalšími důkazy, ale naopak je s nimi v rozporu. Obviněný ve skutečnosti napadá skutková zjištění soudů, a teprve z odlišného skutkového stavu věci vyvozuje své právní námitky. Tímto ovšem dovolatel nenaplnil deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný z dalších zákonných dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně je uvedeno, že tento soud ponechal nezměněný výrok o vině a o náhradě škody z rozhodnutí soudu prvního stupně. V rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 T 54/2010, však není žádný výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. Jde o evidentní případ vady spočívající v chybějícím výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ovšem dovolatel tuto vadu nenapadá. Navíc odvolání podal pouze obviněný a se zřetelem k zákazu reformace in peius nemůže již být tato vada napravena.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a navrhl, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání nejvyšší státní zástupce souhlasil i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Obviněný svým tvrzením, že neměl v úmyslu podvést poškozené, že nenese odpovědnost za svou tíživou finanční situaci a že poškození manželé D. znali jeho hospodářské poměry, ve skutečnosti napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů. Pod deklarovaný dovolací důvod rovněž nelze podřadit skutkovou námitku obviněného, že v trestním řízení nebyl proveden důkaz prokazující jeho snahu o smír s poškozenými manžely D., protože jde o námitku proti rozsahu provedeného dokazování. Za skutkovou námitku je nutno považovat také tvrzení obviněného zpochybňující závěr o výši způsobené škody poškozeným manželům D. Obviněný se v dovolání snaží prosadit odlišný a pro něj příznivější průběh skutkového děje. Dovolací soud je však zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. Námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek