ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.687.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 687/2011 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného V. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 7 To 11/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 167/2010, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 21 T 167/2010, byl obviněný uznán vinným trestnými činy přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zákona (ad 1. výroku o vině) a šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c), tr. zákona (ad 2. výroku o vině). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen také trest propadnutí věci (1 ks osobního počítače).
Proti rozsudku soudu I. stupně podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 7 To 11/2011, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Odvoláním se státní zástupce domáhal posouzení jednání obviněného v bodě 2) výroku o vině i podle odst. 3 písm. b) ustanovení §205 tr. zákona tj., že čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Usnesení odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce řádně a včas podaným dovoláním v neprospěch obviněného, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolání směřuje proti právnímu posouzení skutku v bodě 2. výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, kterým podle soudů obou stupňů obviněný spáchal trestný čin šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c) tr. zákona. Podle názoru odvolatele mělo být jednání obviněného právně posouzeno i podle odst. 3 písm. b) tohoto zákonného ustanovení, tj. že čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Dovolatel uvedl, že veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především internet. Z technického hlediska je veřejně přístupná počítačová síť soustavou serverů, datových komunikací a k nim připojených počítačů. Takovou počítačovou sítí naopak není např. uzavřená počítačová síť některé právnické osoby, státního orgánu nebo jiné organizace, protože nesplňuje podmínku veřejné přístupnosti. Dovolatel poukázal s odkazem na odbornou literaturu (Trestní zákoník II., 1. vydání C. H. Beck), že za jiný obdobně účinný způsob jako je tisk, film, rozhlas, televize nebo veřejně přístupná počítačová síť se považuje např. nahrávka na gramofonové desce, počítačové disketě, magnetofonovém pásku nebo videokazetě, jestliže jsou zpřístupněny většímu počtu osob, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčeného počtu lidí, přičemž nezáleží na tom, zda je přístup veřejnosti zcela volný, nebo je omezen zaplacením určitých poplatků, tzv. klubovou příslušností apod. Elektronická pošta, jako základní komunikační prostředek na internetu, je svou podstatou síťový e-mail a je tedy v obecném měřítku funkční v rámci celé internetové sítě, nikoliv pouze ve smyslu datové komunikační sítě s omezeným rozsahem tak, aby ji bylo možné označit nad uvedený rámec za uzavřenou. Elektronická pošta při své jednoduchosti a dostupnosti použití umožňuje s vysokou mírou rychlosti a efektivity zasílat zprávy s textem, fotografie, videosoubory apod. bez nutnosti ukládat jejich obsah na hmotný substrát a dále s ním nakládat způsobem odpovídajícím požadavkům klasické poštovní přepravy. Prostřednictvím elektronické pošty jsou tak některé zprávy způsobilé šířit se geometrickou řadou mezi obrovské množství adresátů, a to bez nutnosti znát jejich pravou identitu či kontaktní adresu. Absence potřeby znát pravé jméno či adresu adresáta byla využita i v tomto případě, kdy trestní stíhání obviněného bylo zahájeno na základě rozkrytí celé sítě uživatelů, kteří si navzájem zasílali zprávy se závadným obsahem, aniž by se museli osobně znát.
Přitom e-mailové zprávy musí před dosažením cílového počítače projít cizími počítači v síti, což napomáhá možnosti obsah zprávy zachytit a přečíst, navíc kopie e-mailových zpráv mohou být před doručením zálohovány na serverech i po doručení zprávy, a to i když ve schránkách odesílatele i příjemce jsou již vymazány a tyto kopie elektronických zpráv mohou být přístupné i jiným neurčeným osobám.
Proto nejvyšší státní zástupce považuje předávání zpráv elektronickou poštou za šíření zpráv veřejně přístupnou počítačovou sítí, když elektronická pošta umožňuje jednoduchou distribuci předmětného obsahu mezi členy e-mailově propojené skupiny, která navíc není zcela uzavřená, neboť obvykle je prostřednictvím některých svých členů napojena také na jiné skupiny. Poukázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (6 Tdo 1135/2010, 8 Tdo 1467/2010 a 4 Tz 79/2010), ze kterých vyplývá shodný právní závěr. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný v písemném vyjádření k dovolání vyjádřil nesouhlas s argumentací nejvyššího státního zástupce s tím, že přeposílal e-mailové soubory konkrétním adresátům do jejich soukromých chráněných schránek a odeslání 11 e-mailových zpráv nemá ani znaky masového šíření. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., nebo zamítnuto podle §265j tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když směřují proti právnímu posouzení jednání obviněného v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. V tomto bodě byl obviněný uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c) tr. zákona, a to za jednání spočívající ve své podstatě v tom, že v období nejméně od 27. 4. do 16. 5. 2009 ze své e-mailové schránky odeslal dalším adresátům celkem 11 e-mailových zpráv s připojenými obrazovými a videosoubory, na nichž byly zobrazovány svlečené děti zjevně mladší než 18 let, předvádějící své pohlavní orgány ve vyzývavých sexuálních pozicích, nebo provozující různé sexuální praktiky, nebo zobrazující sexuální styk dětí nebo s dětmi, a dále odeslal dalším adresátům celkem 7 e-mailových zpráv obsahujících připojené obrazové a videosoubory, znázorňující pohlavní styk se zvířaty.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s názorem soudů, že jednání obviněného spočívající v zasílání e-mailů s uvedenými připojenými soubory do e-mailových schránek individuálně přesně určeným subjektům, není spácháním činu veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona.
Trestného činu šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c) tr. zákona se dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, a které zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem.
Pachatelem kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona je ten, kdo čin uvedený v odstavci 2 spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Námitky nejvyššího státního zástupce, kterými odůvodňuje názor, že obviněným zasílané soubory prostřednictvím elektronické pošty je nutno posoudit jako šíření veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu výše uvedeného ustanovení §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona, korespondující s názorem vysloveným Nejvyšším soudem již opakovaně v rozhodnutích sp. zn. 6 Tdo 1135/2010, 8 Tdo 1467/2010 a 4 Tz 79/2010, na která nejvyšší státní zástupce také přímo odkazuje. Ve všech uvedených trestních věcech se jednalo rovněž o pachatele, kteří na jiné e-mailové adresy odesílali (resp. přeposílali) e-maily obsahující dětskou pornografii a Nejvyšší soud toto jejich jednání, spočívající v zasílání pornografického díla elektronickou poštou, shodně považoval za uvedení do oběhu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě podle §205 odst. 2 písm. a), resp. také písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009.
V souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu je i v tomto případě shodného způsobu jednání obviněného V. B. zřejmé, že zasílání daného pornografického díla elektronickou poštou je formálně uvedením do oběhu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona. Současně se ale jedná o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, ke které se podle §88 odst. 1 tr. zákona přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
Ve všech výše uvedených předchozích trestních věcech, ve kterých Nejvyšší soud shledal naplnění znaku „spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí“, se jednalo o pachatele, kteří po dlouhou dobu odesílali e-mailové zprávy s daným obsahem velkému počtu jiných osob. Tak ve věci sp. zn. 8 Tdo 1467/2010 pachatel za dobu dva a půl roku odeslal různým adresátům 164 takových e-mailových zpráv, ve věci sp. zn. 4 Tz 79/2010 pachatel za dobu 10 měsíců přeposlal jiným adresátům 128 takových e-mailových zpráv a ve věci sp. zn. 6 Tdo 1135/2010 pachatel po dobu 14 měsíců až ze čtyř e-mailových schránek přeposílal takové e-mailové zprávy nezjištěným osobám. Oproti těmto jiným pachatelům, kteří dlouhodobě posílali velkému počtu adresátů e-maily se závadným obsahem, je jednání obviněného V. B. výrazně menšího rozsahu, když podle zjištění soudu I. stupně za dobu necelých 3 týdnů odeslal dalším adresátům celkem 18 e-mailů se závadným obsahem. Vzhledem k tomuto mnohonásobně menšímu rozsahu jednání obviněného co do počtu e-mailů a připojených závadových souborů i délky jejich trvání, je Nejvyšší soud toho názoru, že není v daném případě splněna podmínka spočívající podle §88 odst. 1 tr. zákona v tom, že by spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí podstatně zvyšovalo stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost. Trestný čin šíření pornografie již v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákona obsahoval různé formy (alternativně) opatření pornografického díla jinému, která z hlediska svého významu pro opatření tohoto díla jinému mají být srovnatelná. Je – li mezi těmito formami opatření díla také jeho učinění veřejně přístupným a jeho uvedení do oběhu, je již v tomto ustanovení vyjádřen požadavek vyšší míry zveřejnění takovéhoto díla a tím jeho zpřístupnění většímu počtu osob. Mnohem intenzivnější míru zpřístupnění díla pak představují formy jeho opatření jinému uvedené v ustanovení §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona (tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí, jiným obdobně účinným způsobem), které musí být z hlediska svého významu pro opatření díla rovněž srovnatelné. Je – li film jako dílo svým rozsahem z časového hlediska v rozsahu desítek minut až několika hodin, jsou k e-mailu připojené videosoubory (videoklipy) záležitostí několika vteřin nebo nanejvýš minut. Aby se zpřístupnění díla formou připojeného videosouboru svojí intenzitou vyrovnalo zpřístupnění díla filmem, musí se jednat o výrazně větší počet veřejně přístupnou počítačovou sítí odeslaných videosouborů, což o to víc platí v případě opatření fotografického díla. Není – li tomu tak, nelze podle názoru Nejvyššího soudu dospět k závěru, že jednání spočívající byť v opatření pornografického díla jinému veřejně přístupnou počítačovou sítí podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zákona, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona.
Proto Nejvyšší soud, i když shledal námitky nejvyššího státního zástupce za souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo namítáno v dovolání. Tím ve věci není dán ani druhý uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto podle §265j tr. ř. v neveřejném zasedání, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu :
JUDr. Michal Mikláš