ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.702.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. června 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. P. A. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 3 To 30/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 210/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 10 T 210/2010, byl obviněný A. P. A. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 3 To 30/2011, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozhodnutí prvoinstančního soudu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že skutek, tak jak byl zjištěn nalézacím soudem, nedostatečně vyjadřuje subjektivní stránku zločinu znásilnění. Obviněný uvádí, že z popisu skutku nevyplývá jeho úmysl spáchat tento zločin. Od počátku trestního řízení tvrdí, že nebylo jeho úmyslem vykonat na poškozené nedobrovolnou soulož. Z chování poškozené nedospěl k závěru, že s pohlavním stykem nesouhlasí, když po celou dobu vzájemného kontaktu neučinila sebemenší náznak, který by mu naznačil, že s jeho jednáním nesouhlasí. Proto dovolatel hodnotí chování poškozené jako mstu vedenou úmyslem poškodit jeho osobu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Obviněný založil dovolání na námitce, že skutek zjištěný nalézacím soudem nedostatečně vyjadřuje subjektivní stránku zločinu znásilnění. Jedná se o námitku, která odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Soud I. stupně posoudil skutek jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který spočíval v tom, že obviněný dne 3. 8. 2010 v době od 02:28 do 03:11 hodin v Č. K. navštívil poškozenou v jejím osobním vozidle, v němž v té době přespávala. U vozidla s poškozenou vykouřil cigaretu a když mu řekla, že jde spát a otevřela zadní dveře svého vozu, násilím ji strčil dovnitř na zadní sedadla, kam poté vlezl i on sám, požadoval po poškozené pohlavní styk a přestože to ona odmítala, odstrkovala jej a žádala, aby odešel, ve svém jednání nepřestal. Řekl jí, že pokud bude křičet, tak ji zmlátí a stejně ji nikdo neuslyší, že jí sehnal bydlení, za to nechce peníze, ale ona s ním za to bude šukat, že je Bulhar a vždycky dosáhne toho, čeho chce. Přes obranu poškozené a její opakované prosby, aby jednání zanechal, jí svlékl kalhoty i spodní kalhotky, roztáhl jí nohy, držel ji za ruce a vykonal na ní soulož. Následně pak poškozené řekl, že mu ho bude kouřit, přes její odpor ji uchopil rukama za hlavu, zastrčil jí svůj ztopořený pohlavní úd do úst a pohyboval s ním. Nakonec poškozená použila lsti, když obviněného vyzvala, aby si také odložil a zul boty a ve chvíli, kdy tak obviněný činil, z vozidla utekla ke své kamarádce do blízké ubytovny Ofsajd a spolu s ní pak znásilnění telefonicky oznámily policii.
Z těchto skutkových zjištění je zcela zřejmé naplnění subjektivní stránky zločinu znásilnění ze strany obviněného. Dovolatel měl od počátku svého jednání přímý úmysl vykonat na poškozené soulož, přičemž k dosažení tohoto cíle použil přímé násilí, když poškozenou strčil do auta, držel ji za ruce, svlékl ji, roztáhl jí nohy a nalehl na ni. Rovněž použil i pohrůžku násilí, že pokud bude křičet, tak ji zmlátí (rozbije jí „ksicht“), že ji stejně nikdo neuslyší a že dosáhne to, co chce. Poškozená od počátku odmítala pohlavní styk, odstrkovala obviněného, bránila se a žádala ho, aby odešel. Obviněný i přes opakovaný nesouhlas a prosby poškozené, aby jednání zanechal, na ní po předcházejícím užití násilí a pohrůžky násilí vykonal soulož. Následně pak donutil poškozenou k orálnímu styku. Až na základě lsti, kterou na obviněného poškozená použila, se jí podařilo utéct a oznámit tento čin policii. Jeho přímý úmysl vykonat na poškozené soulož za užití násilí je zřejmý již od počátku, kdy poškozenou násilím strčil na zadní sedadla osobního vozidla, čímž ji užitím násilí dostal do malého prostoru, ve kterém měla značně zmenšené možnosti bránit se obviněnému. Odpor poškozené byl evidentně vážně míněný, když obviněného od počátku odstrkovala a odmítala pohlavní styk, a proto dovolatel neměl žádný důvod domnívat se, že se souloží souhlasí. Rovněž z dalších okolností, kdy poškozená použila lsti a utekla od pasu dolů nahá ke své kamarádce do blízké ubytovny Ofsajd vyplývá, že se nejednalo o dobrovolný pohlavní styk. Skutková zjištění soudu I. stupně náležitě vyjadřují subjektivní stránku zločinu znásilnění, a proto nelze pochybovat o závěru, který učinily soudy nižších stupňů, že obviněný naplnil namítaný subjektivní znak skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
K tvrzení dovolatele, že je obětí křivého obvinění ze strany poškozené, Nejvyšší soud odkazuje na str. 8 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a na str. 4 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterých se soudy podrobně zabývaly uvedenou námitkou a rozebraly fakta, která toto tvrzení vyvracejí.
Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš