ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.734.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 734/2011-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 6 To 47/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 19/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. 31 T 19/2008, byl obviněný I. N. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona a za to byl odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené České spořitelny, a. s.
Toto rozhodnutí obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 6 To 47/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že jediným důkazem, který má prokazovat jeho vinu je výpověď svědka Ing. D., z které ale nevyplývá jeho vědomost o existenci falšovaných listin. Obviněný uvádí, že si nebyl vědom nesprávných údajů v předkládaných listinách a neprověřoval je. Tyto listiny obstarával a měl k dispozici pan F. Tvrzení svědka Ing. D., že mu byly dokumenty předloženy k seznámení podle něj nedokazuje, že byl s jejich obsahem skutečně seznámen. Vzhledem k jeho nevědomosti o obsahu listin dokládaných k žádosti o úvěr, se nemohl dopustit trestné činnosti kladené mu za vinu. V další části dovolání obviněný zpochybňuje výši způsobené škody a závěr soudů, že si ponechal finanční prostředky pro vlastní potřebu. Nesouhlasí s názorem soudů nižších stupňů, že poté, co došlo k získaní finančních prostředků z poskytnutého úvěru na základě předložených faktur společnostmi DOLAS s.r.o. a JR HOLD s.r.o., byly tyto faktury oběma společnostmi stornovány a peníze mu byly vráceny s následným použitím pro osobní potřebu. K tomu obviněný k dovolání přiložil nový důkaz znaleckým posudkem, který nebyl použit v dosavadním řízení a navrhuje jej k provedení jako mimořádně významný ve smyslu §265r odst. 7 tr. ř. a 265o odst. 2 tr. ř. Dále uvádí, že z rozhodnutí soudů nevyplývá, která společnost mu měla peníze vrátit, stornovat faktury, což ze strany společnosti DOLAS s.r.o. se jeví jako zjevně nepravdivé. Rovněž podle něj není uvedeno kdy, jakým způsobem a na jaký účet měly být peníze vráceny. Ze znaleckého posudku vyplývá, že nedošlo ke stornování faktur a k vrácení všech finanční prostředků poukázaných oběma společnostem, čímž nemohl a nepoužil pro svoji potřebu v rozporu s úvěrovými podmínkami takový objem finančních prostředků, jaký je uváděn v příslušných soudních rozhodnutích. Storno fakturaci ani dobropis neprovedla společnost DOLAS s.r.o. a předmětné faktury byly řádně uhrazeny, což potvrzuje znalecký posudek. Následně pak odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z které vyplývá, že orgány činné v trestním řízení musí dokazovat naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, při zachování zásad trestního řízení. Proto je podle něj nutno se vypořádat i se závěry, k nímž dospěl v otázce rozsahu a způsobu vzniku či výše způsobené škody příslušný znalecký posudek a s podklady, které k tomu vedly.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, věc vrátil Okresnímu soudu ve Zlíně k novému projednání nebo aby sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit námitku, v níž se obviněný snaží zpochybnit údaje z výpovědi svědka Ing. R. D., který potvrdil, že obviněný byl srozuměn s obsahem listin, které předkládal k vyřízení úvěru. Námitku nesprávného právního posouzení skutku, které koresponduje s uplatněným důvodem dovolání, pak obviněný uplatnil pouze paušálně, bez bližšího uvedení toho, který ze zákonných znaků trestného činu nebyl podle jeho názoru naplněn skutkem uvedeným ve výroku o vině. Státní zástupkyně ale provedla vlastní rozbor právního posouzení skutku, ve kterém podle jejího názoru nejsou jednoznačně uvedeny skutečnosti, že okolnosti bránící splácení úvěru nenastaly až po jeho čerpání nezávisle na vůli obviněného, i když skutečnosti svědčící pro úmyslné vylákání úvěru, bez vážného úmyslu jej splácet, byly soudem zjištěny. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z výše uvedených požadavků na dovolání vyplývá, že námitky obviněného, kterými brojí proti hodnocení výpovědi svědka Ing. R. D. soudy nižších stupňů a sám hodnotí tuto výpověď, přičemž uvádí, že se jedná o jediný důkaz prokazující jeho vinu, nespadají pod uplatněný dovolací důvod, protože nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Jsou zaměřeny výlučně do oblasti dokazování a následně proti skutkovým zjištěním, které učinily soudy. Tvrzením, že si nebyl vědom nesprávných údajů v předkládaných listinách nebo že z výpovědi Ing. R. D. nevyplynula jeho vědomost o obsahu listin předkládaných k žádosti o úvěr, obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového děje, sám provádí hodnocení důkazů, přičemž teprve po dosažení takto prosazované změny skutkových zjištění, by mělo dojít k jinému právnímu posouzení. Takovými námitkami obviněný zcela vybočil z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje dovolatel.
Z dovolání také vyplývá, že obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu, že neměl v úmyslu žádat o úvěr na základě falšovaných listin. Jedná se o námitku, kterou lze sice obecně subsumovat pod dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ale v situaci, kdy jí dovolatel odůvodňuje výše uvedenými výhradami, které byly výlučně skutkové povahy v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, a tedy nikoliv hmotně právní povahy, nelze ani tuto námitku hodnotit jako odpovídající danému dovolacímu důvodu, a proto nebyla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že se nelze ztotožnit s tvrzením dovolatele, že nevěděl o zfalšovaných listinách na základě kterých byl následně poskytnut úvěr. Z výslechu svědka Ing. R. D. u veřejného zasedání dne 25. 2. 2011, který byl zaměstnancem banky a zpracovatelem předmětného úvěru vyplynulo, že při uzavření smlouvy o úvěru byly obviněnému předloženy písemné podklady k podpisu, mezi kterými bylo zfalšované daňové přiznání z roku 2004 a také finanční zpráva, která obsahovala údaje z uvedeného daňového přiznání. S těmito dokumenty byl dovolatel seznámen a podepsal také finanční informaci o firmě obsahující údaje z falešného daňového přiznání, což svědčí o skutečnosti, že věděl, že jsou tyto dokumenty součástí smlouvy o úvěru a že se jedná o dokumenty s nepravdivými údaji. Podepsáním finanční informace dovolatel stvrdil, že se jedná o pravdivé údaje, což bylo v rozporu se skutečností a tím došlo k uzavření uvěrové smlouvy na základě fiktivních informací. Jak uvedly soudy nižších stupňů je nutno poukázat také na skutečnost, že dovolatel se před uzavřením daného úvěru pokoušel získat úvěr u jiných finančních institucí, které ho odmítly, což sám potvrdil. Když pak získává úvěr bez jakýchkoli problémů, je zřejmé, že si musel uvědomovat, že je tak činěno na základě nestandardních postupů.
Obviněný tak v dovolání jako mimořádném opravném prostředku, který lze podat pouze z důvodů taxativně v ustanovení §265b tr. ř. uvedených důvodů, předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení svoji obhajobu, kterou již soudy obou stupňů odmítly jako nepravdivou a vyvrácenou provedenými důkazy. Vyjadřuje-li přitom obviněný svůj nesouhlas „s tvrzením odvolacího soudu, že z výpovědi tohoto svědka (pozn. Ing. R. D.) u hlavního líčení vyplynula skutečnost o mé vědomosti existence falšovaných listin“, je tato námitka v rozporu se skutečností. Odvolací soud totiž právě s ohledem na své důvodné pochybnosti o informovanosti obviněného o zfalšovaném daňovém přiznání, provedl sám opětovný výslech svědka Ing. R. D. ve veřejném zasedání. Na této upřesňující výpovědi, když soud I. stupně opakovaně při výslechu tohoto svědka neobjasnil podstatnou skutečnost, pak odvolací soud založil svůj závěr o vědomosti obviněného o nepravdivosti předložených dokladů k žádosti o úvěr.
Obviněný dále zpochybnil závěr soudů, že svým jednáním způsobil značnou škodu, a tedy uvádí výhrady k právní kvalifikaci jeho jednání také podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zákona. Tuto námitku odůvodňuje tím, že soudy způsobení této škody shledaly v tom, že poté co byly získané finanční prostředky z předmětného úvěru převedeny na společnosti DOLAS s.r.o. a JR HOLD s.r.o., tyto společnosti faktury na základě kterých byl úvěr poskytnut stornovaly a finanční prostředky převedly obviněnému, který je využil ve svůj prospěch, což bylo podle něj v rozporu se skutečností.
Pro úplnost třeba dodat, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 tr. zákona se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a takovým činem způsobí značnou škodu.
Z ustanovení §89 odst. 11 tr. zákona vyplývá, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000 Kč.
Základní skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona vůbec není vázána na způsobení škody nebo na úmysl pachatele takový následek způsobit. Způsobí-li však pachatel jednáním uvedeným v této skutkové podstatě škodu, je její výše jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Pouze v případě, že pachatel tohoto trestného činu podmínky uzavřené smlouvy plní, tj. splácí úvěr v dohodnutých termínech, nebude zpravidla možno na straně věřitele dovodit vznik škody jako podmínku trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 761/2005, ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 7 Tdo 500/2006, ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 606/2009, a další).
Obviněný zpochybňuje výši škody na základě skutečností, zda byly či nebyly stornovány faktury a finanční prostředky převedeny na jeho osobu. Značná škoda nevznikla tím, že byly stornovány faktury nebo jinak využity finanční prostředky ale tím, že dovolatel uvedl při sjednávání úvěru nepravdivé údaje a na základě těchto fiktivních údajů byl poskytnut Českou spořitelnou úvěr ve výši až do 3,5 mil. Kč, který nebyl splácen. Dokazováním bylo zjištěno, že došlo k čerpání úvěru ve výši 3.454.006,40 Kč, což dovolatel ani nezpochybňoval. Tento úvěr by zcela určitě nebyl poskytnut, kdyby nebyly při sjednávání úvěru uvedeny nepravdivé údaje, nebyl také splácen a proto České spořitelně vznikla škoda v dané výši, která představovala sedminásobek spodní hranice značné škody. Námitky, že nedošlo ke stornování všech faktur a nedošlo k převedení všech finančních prostředků by byly opodstatněné v situaci, kdyby jednání obviněného bylo kvalifikováno také podle §250b odst. 2 tr. zákona, že použil úvěr bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby na jiný než určený účel, což v daném případě nenastalo. Skutečností, že došlo ke stornování faktur společností JR HOLD s.r.o. a následně k převodu finančních prostředků na obviněného, který je použil ve svůj prospěch, soudy použily jako další důkaz prokazující jeho vědomost o nepoctivém získání úvěru, nikoliv jako podklad pro stanovení výše škody.
Vzhledem k tomu, že v řízení o dovolání se posuzuje napadené rozhodnutí vzhledem ke stavu, který byl dán v době rozhodnutí soudu, dovolací soud neshledal důvody pro provedení důkazu znaleckým posudkem podle §265r odst. 7 tr. ř., protože jde o novou skutečnost, která je v řízení o dovolání bez významu.
Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že znalecký posudek předkládaný spolu s dovoláním v podstatě potvrzuje závěry nalézacího soudu, že došlo ke stornování faktur společností JR HOLD s.r.o. a k následnému převodu a předaní finančních prostředků obviněnému. Tento znalecký posudek dovolatel předložil, aby bylo vyvráceno, že došlo ke stornování faktur také společností DOLAS s.r.o. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí (str. 6) uvádí, že došlo k stornování faktur společností JR HOLD s.r.o., a nikoliv také společností DOLAS s.r.o., a proto není zřejmé na základě čeho se obviněný domnívá, že soudy uváděly tento závěr také ohledně faktur společnosti DOLAS s.r.o. I v případě, že by byla akceptována námitka obviněného, tak by to na právní posouzení jeho jednání nemělo žádný vliv, protože i pouze v případě stornovaných faktur JR HOLD s.r.o., finanční částka čtyřnásobně převyšuje hranici značné škody podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zákona.
Na základě výše zmíněného byl nepřiléhavý rovněž odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. 5 Tz 165/98. Soudy v daném případě respektovaly zásady trestního řízení a postupovaly v souladu s těmito zásadami. Nejvyšší soud se ztotožňuje z jejich závěry, že dokazováním bylo prokázáno, že dovolatel naplnil zákonné znaky skutkové podstaty úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona po objektivní i subjektivní stránce.
Protože námitky obviněného vybočovaly z mezí uplatněného důvodu dovolání, a Nejvyšší soud ve věci neshledal ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
K návrhu státní zástupkyně na zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů Nejvyšší soud uvádí, že ve svém vyjádření k dovolání v souladu se skutečností poukazuje na to, že obviněný námitku nesprávného právního posouzení skutku uplatnil pouze paušálně bez jakékoliv bližší konkretizace. Provádí-li proto státní zástupkyně vlastní rozbor věci a shledává nedostatečný popis skutku, je nutno uvést, že Nejvyšší soud může podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Nikoliv tedy z důvodů uvedených ve vyjádření k dovolání, které není opravným prostředkem a ke kterým Nejvyšší soud nemůže přihlížet. Přitom v podstatě vlastní námitky státní zástupkyně o absenci popisu skutečností významných pro závěr o úmyslném vylákání úvěru bez úmyslu jej splácet, směřují na existenci podvodného úmyslu u trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona. Obviněný ale byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona, u kterého není nutno prokazovat existenci podvodného úmyslu od počátku, jak je tomu u podvodu podle §250 tr. zákona. Ve vztahu ke způsobení značné škody pak ve smyslu §6 písm. a) tr. zákona postačí i nedbalost.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš