ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.75.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 75/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. února 2011 o dovolání obviněného V. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 6 To 485/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 139/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 4 T 139/2009, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli případní dědicové poškozeného V. P., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všech výrokům. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 6 To 485/2010, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 6 To 485/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání poukázal na svou výpověď, že k potyčce v baru došlo v důsledku toho, že barman mu při rozměňování peněz nevrátil celý obnos, proto si své peníze vzal a poté odešel. Namítl, že policie nevyslechla poškozeného zákonným způsobem. Jedinou výpovědí, z níž lze vycházet, je podle něj výpověď svědkyně P. K. V řízení nebyl údajně předložen žádný další důkaz, který by prokazoval, že se obviněný dopustil trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že záznam kamerového systému není jako důkaz procesně použitelný, navíc ani neprokazuje, že osobou zachycenou na videozáznamu byl právě on.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 6 To 485/2010, a podle §265l odst. 1 tr. ř., jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově zavazující. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby byl obviněný zproštěn obžaloby, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám takto rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a zákonných znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Obviněný ve skutečnosti namítl neúplnost provedeného dokazování, procesní nepoužitelnost záznamu kamerového systému, jakož i způsob hodnocení důkazů. Na tomto základě pak prosazuje svou vlastní verzi skutkového děje. Tyto námitky podle nejvyšší státní zástupkyně směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, a proto neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhla, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že policie nevyslechla poškozeného zákonným způsobem, že záznam kamerového systému není jako důkaz procesně použitelný, a že neprokazuje, že spáchal trestný čin. Obviněný dále napadl rozsah dokazování tím, že uvedl, že lze vycházet pouze z výpovědi svědkyně P. K., a že v řízení nebyl předložen žádný další důkaz, který by prokazoval jeho vinu. Tím obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných okolností podle norem hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného V. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek