ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.761.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 761/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 9 To 417/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 28/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 1 T 28/2010, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden měsíc se zkušební dobou stanovenou na jeden rok. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 9. 2009 kolem 11,30 hodin v P., V. s., při zkoušení výšky podstavce sochy W. Wilsona za přítomnosti televize, dalších médií a většího počtu lidí slovně napadl O. H., že je zloděj, nejméně dvakrát ho udeřil pěstí do obličeje, tím mu způsobil drobnější zranění a poté fyzicky napadl další dvě osoby, které přišly O. H. na pomoc, a to R. O., jehož udeřil pěstí do brady, a K. H., po němž se ohnal pěstí a zasáhl ho do zadní části hlavy.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 9 To 417/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. b), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. zahrnul námitky týkající se předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterou označil za podjatou. S dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. spojil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, dále proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a konečně proti rozsahu provedeného dokazování. Těmito námitkami prezentoval svou vlastní skutkovou verzi incidentu založenou na tvrzení, že byl sám napaden. Z uplatněných námitek vyvozoval, že „nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítavé rozhodnutí o odvolání”. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo z podstatné části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale uplatněné námitky mu svým obsahem musí také odpovídat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze uplatnit, pokud tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Okolnosti, které podle obviněného byly důvodem vyloučení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, se týkaly jednak její profesionální minulosti a konkrétních trestních věcí, v nichž rozhodovala, a jednak způsobu, jímž vedla veřejné zasedání konané o odvolání v posuzované věci.
Toto rozlišení je významné z toho hlediska, že obviněný a jeho obhájce byli přítomni veřejnému zasedání a neuplatnili v jeho průběhu žádnou námitku směřující k vyloučení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze z toho důvodu, jak vedla veřejné zasedání. Tím pádem je vyloučeno, aby obviněný mohl tyto námitky uplatnit v dovolání.
Jako dovolací důvod lze akceptovat jen tu část námitek, které obviněný zaměřil proti profesionální minulosti předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, neboť lze připustit, že pro obviněného šlo o „nově obdržené informace” (citováno z dovolání). Podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze obviněný vyvozoval z toho, že rozhodovala před listopadem 1989 v trestní věci Václava Havla a po listopadu 1989 v trestní věci Lubomíra Štrougala, a dále z toho, jakým způsobem, zejména s jakou mírou přísnosti, bylo v obou věcech rozhodnuto. Tímto srovnáním se obviněný snažil prezentovat předsedkyni senátu Městského soudu v Praze tak, jako by byla zastánkyní politických poměrů před listopadem 1989, a proti tomu postavil svou angažovanost směřující ke svržení komunistického režimu.
Z namítaných okolností týkajících se profesionální minulosti předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nevyplývá nic, co by ve smyslu ustanovení §30 odst. l tr. ř. odůvodňovalo pochybnost, že nemůže nestranně rozhodovat, a to buď pro poměr k projednávané věci, anebo pro poměr k osobám vystupujícím v řízení, zejména k obviněnému, popř. k dalším účastníkům incidentu. Podstatou posuzované věci bylo narušení veřejného pořádku při akci, která souvisela s připravovanou instalací sochy dřívějšího amerického prezidenta W. Wilsona. Incident vyplynul z vzájemných napjatých vztahů mezi obviněným a O. H., přičemž napjetí mezi nimi mělo původ v dřívějších neshodách týkajících se sochy. V posuzované věci nešlo o žádné hodnocení politických postojů. Ostatně ani z odůvodnění napadeného usnesení nelze na nic takového usuzovat. Odůvodnění napadeného usnesení jako celek vyznívá věcně, není nijak odtrženo od obsahu provedených důkazů a rozhodně neukazuje na nějakou podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze.
Dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř., je tedy zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V citovaném ustanovení jsou upraveny ve skutečnosti dvě varianty dovolacího důvodu.
První varianta je vymezena dikcí, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato varianta se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů procesní povahy, tj. zamítnuto podle §253 odst. l tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, popř. odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným znakem těchto případů je to, že k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání došlo bez meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. Pokud odvolací soud rozhodl chybně, znamená to, že obviněnému odňal přístup k druhé instanci. Účelem dovolání v takových věcech je umožnit obviněnému, aby dosáhl meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V rámci této varianty není možné uplatňovat žádné jiné námitky než ty, že odvolání bylo nesprávně zamítnuto podle §253 odst. l tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Zejména pak nepřichází v úvahu namítat cokoli na adresu rozsudku soudu prvního stupně, neboť ten nebyl odvolacím soudem přezkoumáván.
Druhá varianta je vymezena dikcí, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato varianta se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 odst. l tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na spojení s jiným dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci byl dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnitelný v druhé z obou uvedených variant, tj. ve spojení s jiným dovolacím důvodem, neboť odvolání obviněného podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř., a to po meritorním přezkoumání rozsudku. Jako jiný dovolací důvod obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. Z vázanosti dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř., logicky vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. b) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Námitky směřující proti výroku o vině z důvodu nesouhlasu obviněného se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a s rozsahem provedeného dokazování se zcela míjejí s první variantou dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. a svým obsahem s ní nijak nekorespondují. Bez spojení s jiným dovolacím důvodem však uvedené námitky nejsou podřaditelné ani pod druhou variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm.l) tr. ř. Zmíněné námitky evidentně nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. a obviněný neuplatnil žádný další dovolací důvod, který by případně otvíral cestu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec