ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.801.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 801/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. července 2011 dovolání obviněného V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 3 To 5/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 47/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 3 T 47/2010, byl obviněný V. B. (dále jen: ,,obviněný“) uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. a byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný podal proti všem výrokům rozsudku odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 3 To 5/2011, podle §256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný včas dovolání prostřednictvím svého obhájce opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení skutku v tom, že ze skutkových závěrů soudu prvního stupně nelze dovodit naplnění znaku maření nebo podstatné ztěžování výkonu rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že by bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody a nebo by jiným způsobem neoprávněně bránil nástupu výkonu tohoto trestu. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Připustil, že věděl o povinnosti nastoupit výkon trestu odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 19 T 16/2007, a po té, co nebylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu, požádal o odklad výkonu trestu podle §323 tr. ř. Rozhodnutí o zamítnutí této žádosti mu však údajně nebylo doručeno, a to ani jeho obhájci. Obviněný proto namítl, že neměl povinnost nastoupit výkon trestu odnětí svobody do doby doručení rozhodnutí o žádosti o odklad výkonu tohoto trestu. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl nečinný, a byl se soudem v kontaktu, má obviněný za to, že svým jednáním nemohl naplnit všechny znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 3 To 5/2011, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 3 T 47/2010, aniž by obviněný navrhl další postup dovolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný svou právní námitku nedostatku subjektivní stránky opřel o odlišný výklad skutkových okolností zjištěných soudy. Takto formulovaná námitka ve skutečnosti směřuje do oblasti skutkových zjištění, která nelze napadnout dovoláním opřeným o uplatněný dovolací důvod ani o jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce upozornil, že obviněný uplatnil stejnou argumentaci již v řízení o odvolání, přičemž lze plně odkázat na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou lze namítat v řízení o dovolání. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Svůj souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. B. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Obviněný V. B. uplatnil právně relevantní námitku, že ze skutkových zjištění nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Námitku však opřel výhradně o argumenty, jimiž napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů a které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů především vyplývá, že obviněný měl rozhodnutím vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Opavě A. F. povolen odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody do 3. 9. 2009, kdy mělo být rozhodnuto o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Po odročení veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na neurčito, již nebyl obviněnému povolen další odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody, čehož si byl obviněný vědom, a přesto nenastoupil výkon trestu odnětí svobody ve stanovené lhůtě. Na tuto jeho povinnost neměla vliv ani skutečnost, že až dne 21. 9. 2009 byla usnesením Okresního soudu v Opavě zamítnuta žádost obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu §323 tr. ř. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že zmíněné usnesení Okresního soudu v Opavě nelze považovat za nedoručené, jak uvádí obviněný, neboť k doručení došlo za podmínek §64 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že výhrady uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stadiích trestního stíhání a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi v souladu se zákonem přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 126 - 127 spisu a č. l. 142 - 143 spisu). Judikatura vychází z toho, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného V. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek