ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.855.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 855/2011 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2011 o dovolání obviněného R. R. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 11 To 12/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 55/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný R. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 11 To 12/2011, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání obviněného R. B. proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 11 T 55/2010. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnil námitky, které shrnul v závěr, podle něhož soudy při provádění důkazů postupovaly tak, že nemohl být správně zjištěn skutkový stav. Vytkl, že jako významná polehčující okolnost nebylo hodnoceno jeho doznání ve vztahu k části trestné činnosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod jen formálně deklarovat, ale uplatněné námitky musí být svým obsahem pod tento dovolací důvod podřaditelné. Podat dovolání z jiného důvodu, než jsou důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. a) až l) tř. ř., je vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a není určeno k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný R. R. byl odsouzen pro dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a pro další trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Jako trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byly posouzeny skutky, které podle zjištění Okresního soudu v Náchodě spočívaly v podstatě v tom, že obviněný R. R. zčásti sám a zčásti společně s obviněným R. B. v úmyslu obohatit se nabízel většinou pod falešnou identitou či jako pracovník smyšlené vymahačské společnosti vymožení nesplacených pohledávek, předem vybíral provize osobně nebo převodem na určené bankovní účty, aniž nabízené služby vykonal, a pokud případně nějaké dlužné obnosy vymohl, pak si je ponechal. První trestný čin spáchal v době od 15. 3. 2005 do 10. 1. 2007, kdy takto vylákal od 27 poškozených celkovou částku 735 498 Kč (bod I výroku o vině). Druhý trestný čin spáchal tím, že v době od 10. 1. 2007 do září 2008 vylákal od dalších 28 poškozených celkovou částku 1 223 563,50 Kč (bod II, IV výroku o vině) jednak způsobem, který byl výše popsán, a jednak pod smyšleným tvrzením, že za poškozeného uhradí hovorné provolané na ztracené SIM kartě, kterou však měl sám obviněný v držení. Důvod, pro který nebyly všechny zjištěné útoky posouzeny jako jeden pokračující trestný čin, ale jako dva samostatné trestné činy, souvisel s aplikací ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., neboť obviněný ve svém jednání pokračoval i poté, co mu pro část útoků bylo sděleno obvinění.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Náchodě spočíval v podstatě v tom, že obviněný R. R. s úmyslem, aby mohl sám a s ním spřízněné osoby využívat poskytovaných služeb, které neuhradí, v době od května 2006 do prosince 2008 postupně nechal na základě telefonických objednávek zřizovat pod různými jmény osob, které na uvedených adresách většinou ani nebydlely, pevné telefonní linky obchodní společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., jejich používání neuhradil a tím způsobil uvedené obchodní společnosti škodu v částce 177 999,85 Kč (bod V výroku o vině).
Obviněný R. R. neuplatnil v podaném dovolání žádnou námitku v tom směru, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky, které znamenají polemiku se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, pod tento dovolací důvod nespadají. To se týká i námitky, podle níž „v řadě případů nešlo o úmysl“. Obviněný tuto námitku nespojoval se skutkovými zjištěními soudů, ale s tím, že prezentoval svou vlastní – podstatně odlišnou – verzi skutkového stavu, totiž že „zpočátku jednal s cílem poškozeným pomoci při vymáhání dluhů“. Tuto verzi ovšem soudy neakceptovaly a s jejich postupem lze v tomto ohledu souhlasit. Namístě je jen dodat, že pokud obviněný v ojedinělých případech od dlužníků nějaké peněžní prostředky získal, pak si je ponechal a poškozeným je nepředal. To jasně ukazuje na nepravdivost tvrzení obviněného, že chtěl poškozeným pomoci při vymáhání dluhů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byl – pokud jde o vylákání peněz pod záminkou vymožení pohledávek – objasněn jednak průběh jednotlivých transferů peněz od poškozených a zejména pak i to, že peněžní prostředky cestou těchto transferů směřovaly do dispoziční sféry obviněného R. R. a obviněného R. B. jako spolupachatele. I když poškození v některých případech nebyli s to identifikovat právě obviněného R. R., neboť obviněný s nimi navazoval kontakty prostřednictvím telefonu a pod falešnou identitou, soudy vyvodily zjištění o pachatelství, resp. spolupachatelství obviněného ze způsobu provedení jednotlivých útoků, z toho, kam poškození poukazovali peníze apod. Ostatně jak vyložil Okresní soud v Náchodě na str. 15 odůvodnění rozsudku, do výroku o vině nebyly zahrnuty útoky, jejichž spáchání obviněný v hlavním líčení sám nedoznal (č. l. 2307 spisu). Celkově lze konstatovat, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., přičemž své hodnotící úvahy logicky vysvětlily. To, že obviněný R. R. nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky týkající se významu doznání obviněného R. R. jako polehčující okolnosti. Obviněný měl na mysli patrně otázku přiměřenosti trestu. Obviněnému byl podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §37a tr. zák. uložen společný úhrnný trest odnětí svobody na šest a půl roku. V rámci zákonné trestní sazby odnětí svobody stanovené v rozpětí od dvou let do osmi let jde o trest spíše přísný, avšak nelze pominout, že samotný výrok o uložení trestu lze z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze namítat jeho nepřiměřenost, a to ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. roz. tr.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec