ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.902.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 902/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2011 o dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 13 To 353/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 124/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 T 124/2009, byl obviněný J. S. uznán vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodní společnosti nebo družstvu na čtyři roky.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi v podstatě v tom, že obviněný sjednal F. B. (který již byl odsouzen) k tomu, aby dne 10. 12. 2008 požádal na pobočce Komerční banky, a. s., v M. B. o poskytnutí úvěru ve výši 150.000,- Kč s tím, že tyto peníze použije pro svoji potřebu, a za tím účelem mu jako předseda představenstva obchodní společnosti EURO-SPELINK, a. s., vyhotovil pracovní smlouvu, potvrzení o výši příjmu a výdajové pokladní doklady, přičemž tyto listiny se nezakládaly na pravdě, dovezl F. B. do pobočky banky, jednal tam s ním o poskytnutí úvěru, odvezl ho zpět, dne 18. 12. 2008 ho opět za účelem poskytnutí úvěru ve stejné výši odvezl do pobočky Komerční banky, a. s., v T. a předal mu uvedené nepravdivé doklady, avšak úvěr nebyl F. B. po zjištění nesrovnalostí ani v jednom případě poskytnut.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 13 To 353/2010. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §250b odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na šest měsíců s tím, že podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba na jeden rok.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Správnost právního posouzení skutku zpochybnil námitkou, že není jasné, zda jeho jednání v bance směřovalo k uzavření úvěrové smlouvy, anebo jiné smlouvy, např. smlouvy o půjčce, a zda jeho jednání dospělo do stadia sjednávání smlouvy. Dále namítl, že v návrhu na potrestání a v trestním příkaze, proti kterému podal odpor, byl skutek posouzen jen jako pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., a poukázal na judikát č. 27/2001 Sb. rozh. tr., podle něhož osoba, která účastníku úvěrové smlouvy opatří nepravdivé podklady, může být jen pomocníkem k trestnému činu úvěrového podvodu, přičemž jednání pachatele musí dosáhnout stadia pokusu nebo dokonaného trestného činu. Ohradil se proti zjištění soudů, že prostředky, k jejichž získání směřovalo posuzované jednání, měly být použity pro potřeby obchodní společnosti EURO-SPELINK, a. s., a uvedl, že měly sloužit pro potřeby F. B. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Organizátorem podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl ten, jehož účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu spočívalo v tom, že spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. přichází v úvahu jen za předpokladu, že se jedná o smlouvu o úvěru (§497 obch. zák.). Tento trestný čin nemůže být spáchán jednáním směřujícím k uzavření jiné smlouvy, byť by se na jejím podkladě dostávaly do dispozice osoby peněžní prostředky, např. jednáním směřujícím k uzavření smlouvy o půjčce (§657 obč. zák.).
Zjištění soudů, že jednání F. B. směřovalo k uzavření smlouvy o úvěru, je v logickém souladu s tím, že listina, kterou F. B. vyplnil a předložil bance, byla výslovně označena jako žádost o úvěr. Tím bylo jednoznačně určeno, k uzavření jakého typu smlouvy směřovalo jednání F. B. jako pachatele a obviněného J. S. jako účastníka. Není rozumného důvodu pochybovat o tom, že zamýšlenou smlouvou byla smlouva o úvěru, zvláště když žádost byla určena bance, tj. subjektu, u něhož poskytování úvěrů představuje jednu ze stěžejních částí podnikání a u něhož by naopak bylo krajně neobvyklé, pokud by poskytoval peněžní prostředky prostřednictvím takového smluvního typu, jakým je smlouva o půjčce.
Stejně tak není důvodu pochybovat o tom, že ze strany F. B. jako hlavního pachatele šlo o „sjednávání“ úvěrové smlouvy. Vyplnění žádosti o úvěr, její podepsání a odevzdání bance spolu s předložením dokladů o zaměstnání a výši příjmu jsou úkony, jejichž souhrn lze podřadit pod zákonný znak „sjednávání“ úvěrové smlouvy.
Pokud formu účasti obviněného na spáchání trestného činu, jehož pachatelem byl F. B., soudy kvalifikovaly jako organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., lze to akceptovat. Jednání obviněného se neomezilo jen na opatření nepravdivých podkladů, ale mělo mnohem širší vztah k spáchanému trestnému činu. Jasně to vyplývá ze zjištění, že obviněný sjednal F. B. k tomu, aby požádal o úvěr, vnukl mu rozhodnutí požádat o úvěr, určil částku, kterou má požadovat, vybavil ho fingovanými doklady, odvezl ho do banky, doprovázel ho při jednání v bance a po odmítnutí úvěru v jedné pobočce banky ho přesvědčil k tomu, aby další žádost o úvěr podal v jiné pobočce, přičemž v nově pořízených fingovaných dokladech více nadsadil výši jeho výdělku. K tomu přistupuje zjištění, že úvěr měl být získán ve skutečnosti pro obviněného, resp. jeho obchodní společnost. Jednání obviněného tedy celkově již přesáhlo rámec pomoci, neomezovalo se na pouhou podporu hlavního pachatele a nabylo takové povahy, že lze konstatovat, že obviněný zosnoval a řídil spáchání trestného činu.
Judikát, který obviněný citoval v dovolání (č. 27/2001 Sb. rozh. tr.), řeší vztah pachatelství a účastenství u trestného činu úvěrového podvodu. Pokud tento judikát podřazuje opatření nepravdivých podkladů pod pomoc k trestnému činu, týká se to případů, kdy jednání účastníka spočívá právě jen v poskytnutí takových podkladů a v ničem dalším. Tím není nikterak vyloučeno, aby jednání účastníka bylo podle okolností konkrétního případu posouzeno jako jiná forma účastenství, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, tedy jako organizátorství nebo návod.
I když rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi předcházel trestní příkaz, v němž byl skutek shodně s návrhem na potrestání posouzen jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák., není žádnou vadou rozsudku to, že skutek v něm byl posouzen jako organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák. Byl-li podán odpor proti trestnímu příkazu, neuplatňuje se v dalším řízení zákaz reformace in peius (§314g odst. 2 tr. ř.), a to na rozdíl od řízení následujícího po zrušení rozsudku z podnětu odvolání podaného ve prospěch obviněného (§264 odst. 2 tr. ř.).
Pro to, aby jednání obviněného jako účastníka na trestném činu mohlo být posouzeno jako organizátorství, byla splněna i ta podmínka, že trestný čin dospěl alespoň do stadia pokusu. V posuzovaném případě byl trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. dokonán. K dokonání tohoto trestného činu není třeba, aby úvěr byl skutečně poskytnut, resp. aby úvěrová smlouva byla uzavřena. Trestný čin je dokonán již tím, že pachatel uvede nepravdivé údaje, doje-li k tomu v rámci úkonů, které mají povahu sjednávání smlouvy.
Polemika obviněného se zjištěním, že zamýšlený úvěr byl fakticky určen pro něho, resp. pro jeho obchodní společnost, spočívá v ryze skutkových námitkách, které stojí mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení skutku. Tím se ovšem míní právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. Jinak lze jen poznamenat, že jde o okolnost, která nemá z hlediska právního posouzení skutku podstatný význam.
Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, pokud jde o výrok o vině, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, pokud jím byl výrok o vině ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec