ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.976.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 976/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného P. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 31 To 599/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 30/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 1 T 30/2010, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněným L. S. podle §23 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo tomuto obviněnému uloženo, aby ve zkušební době zaplatil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma spoluobviněným uložena solidární povinnost zaplatit poškozenému HERVIS Sport a móda, s. r. o., škodu ve výši 8.955,- Kč. Spoluobviněný L. S. byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku rovněž odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, ale nepodmíněně a se zařazením do věznice s dozorem.
K odvolání státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 31 To 599/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně ohledně obou obviněných v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněného P. F. uznal vinným přečinem krádeže pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, když vycházel z právního názoru, že je vyloučen souběh tohoto přečinu s přečinem podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, jak se domáhala státní zástupkyně v odvolání, a při jednom jednání lze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku postihovat i naplnění znaků uvedených v §205 odst. 1 tr. zákoníku, a to při úvaze o druhu a výměře trestu. Podle §44 tr. zákoníku pak odvolací soud u obviněného P. F. upustil od uložení souhrnného trestu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 9 T 2/2010, a učinil stejný výrok o náhradě škody jako soud I. stupně. U spoluobviněného L. S. odvolací soud, vzhledem k osvědčení se ve zkušební době, již neshledal podmínky zpětnosti ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku, a proto jej podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců.
Nejvyšší státní zástupce podal proti citovanému rozsudku odvolacího soudu řádně a včas dovolání v neprospěch obviněného P. F., a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku je konstruováno do značné míry specificky, ale nelze z něj dovodit vztah speciality mezi oběma ustanoveními. Jedná se o dvě samostatné skutkové podstaty, kdy je každá z nich naplněna při zcela odlišných zákonných podmínkách, přičemž každá z nich může být naplněna samostatně nezávisle na druhé, nebo obě tyto skutkové podstaty krádeže mohou být naplněny současně jedním jednáním. Pokud se tedy pachatel zmocní cizí věci za některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku, a je u něj splněna podmínka zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pak povahu takového skutku vystihuje jeho právní posouzení jako jednočinný souběh přečinů podle §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku. Zohlednění způsobu spáchání činu nebo výše způsobené škody pouze při stanovení druhu a výměry trestu podle §39 odst. 2 tr. zákoníku, nemůže nahradit náležitou právní kvalifikaci skutku podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního zákoníku. Pokud ale krajský soud posoudil skutek obviněného P. F. pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., a podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale právnímu názoru o jednočinném souběhu přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a podle 205 odst. 2 tr. zákoníku nelze přisvědčit.
Od účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., dnem 1. 1. 2010, byla otázka právního posouzení přečinu krádeže podle uvedených ustanovení předmětem nejednotného rozhodování soudů, včetně nejednotného názoru senátů Nejvyššího soudu. Proto bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 18/2011, ze dne 23. 6. 2011, podle §20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, rozhodnuto o postoupení konkrétní trestní věci, týkající se právního posouzení podle uvedených ustanovení trestního zákoníku, k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. V souvislosti s tím bylo v trestní věci P. F., ve které byl trestní spis k rozhodnutí o dovolání nejvyššího státního zástupce předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu dne 27. 7. 2011, posečkáno s rozhodnutím až do doby, než rozhodne velký senát trestního kolegia.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu pak v postoupené věci rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I., ve které mj. uvedl, že „otázku vztahu skutkových podstat uvedených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku je třeba posuzovat na podkladě vzájemného srovnání těchto dvou ustanovení. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku je postihován pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň splní některou podmínku uvedenou v alternativě pod písm. a) až e). Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku bude pachatel potrestán, když si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň byl za čin uvedený v odstavci 1 ( pozn. od 1. 12. 2011 „ byl za takový čin“ – viz zák. č. 330/2011 Sb.) v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Je tak zřejmé, že nejde o dvě skupiny znaků, z nichž by jedna současně vždy byla obsažena i ve druhé skupině, nejde tak o jeden kruh znaků vnořených do druhé, ale jde o tzv. křížící se kruhy znaků, protože uvedené skupiny mají společné pouze některé znaky a jiné nikoli. Jsou-li tedy naplněny znaky druhého odstavce, nemusejí nutně být naplněny znaky prvního odstavce a naopak. Nemůže tak jít o poměr obecného a zvláštního ustanovení ve smyslu privilegovaných a kvalifikovaných skutkových podstat, jež jsou díky jednomu znaku či více znakům navíc v poměru speciality vůči skutkovým podstatám základním. Proto se může varianta, že se jedná pouze o kvalifikovanou skutkovou podstatu, vyloučit, byť sankce v §205 odst. 2 tr. zákoníku je přísnější než v §205 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto variantu ostatně vyloučily, ať již výslovně či implicitně, všechny senáty, které se vyjádřily k problematice vzájemného vztahu §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Ani podle velkého senátu Nejvyššího soudu však nelze přehlížet specifické prvky vzájemného vztahu mezi ustanovením §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku pro případy, že jsou v jednání pachatele obsaženy jak znaky relevantní z hlediska aplikace §205 odst. 1 tr. zákoníku, tak §205 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru souhlasí s názorem senátu 8 Tdo, že konstrukce a formulace znaků obsažených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku představuje zvláštní legislativní techniku založenou na tom, že v odst. 2 znovu opakují zcela ve shodě s odst. 1 základní znaky krádeže, tj. „kdo si přivlastní cizí věc tím, že se jí zmocní“, přičemž v odst. 2 se dále uvádí „a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“. Z toho ovšem vyplývá, že vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i v odstavci 2 §205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v §205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1. Tuto zvláštní povahu vzájemného vztahu ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku nejlépe vystihuje právní posouzení činu pachatele jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku“.
Velký senát Nejvyššího soudu také uvedl, že v případě pachatele, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a spáchá přečin za některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala znaky vyjádřené v obou těchto ustanoveních. Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale o jeden skutek a jeden trestný čin.
Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení skutku jako jednočinný souběh přečinu podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, jak se jej domáhá nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obviněného P. F., není správné a tato námitka nemůže založit existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně je ale zřejmé, že ani právní posouzení jednání obviněného krajským soudem pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku není správné. Krajský soud ale přesto zcela nepominul u obviněného i naplnění znaku přečinu podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a tuto skutečnost zohlednil s odkazem na §39 odst. 2 tr. zákoníku při stanovení druhu a výměry trestu. Ač na rozdíl od soudu I. stupně zjistil, že obviněnému je nutno ukládat souhrnný trest vzhledem k odsouzení rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 9 T 2/2009, s ohledem na plné doznání obviněného, a v úvahu přicházející nařízení výkonu předchozího podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, považoval uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců za sbíhající se trestný čin za dostačující. Proto podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud považuje za zřejmé, že by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu je také zjevné, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, již také není po právní stránce zásadního významu. I s ohledem na požadavek právní jistoty, a stability pravomocných soudních rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš