Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.09.2011, sp. zn. 7 Tdo 979/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.979.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.979.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 979/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. září 2011 o dovolání obviněné S. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 4 To 42/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 72/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 1 T 72/2009, byla obviněná S. K. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a byla odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti Opavská lesní, a. s., se sídlem Praha 4, Krajánkova 11/2390, ve výši 75.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Opavská lesní, a. s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněná napadla tento rozsudek odvoláním proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 4 To 42/2011, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že v době, kdy byla vyslýchána policií v Opavě dne 14. 9. 2009, jí nebylo umožněno telefonicky kontaktovat obhájce a zajistit si tak jeho účast na svých výsleších. Ke stejnému pochybení podle obviněné došlo i po zahájení trestního stíhání, když byla vyslýchána jako obviněná. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že nikdy neuvedla skutečnosti vyplývající z protokolu o jejím výslechu ze dne 14. 9. 2009 a dodala, že tento výslech byl proveden v rozporu s §95 odst. 3 tr. ř. a v rozporu s pokynem policejního prezidenta a v samotném důsledku také v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněná rovněž napadla postup vyšetřovatelů, kteří podle ní nesprávně vyhodnotili její zdravotní stav a tedy i způsobilost podrobit se výslechu. Ve skutečnosti byla v době výslechu ve stavu astmatického záchvatu. Dále poukázala na důkaz videozáznamem ze dne 11. 9. 2009 pořízený v prostorách kanceláře poškozené společnosti s tím, že tento důkaz nebyl nikdy součástí policejního spisu a byl proveden v rozporu se zákonem, protože poškozená společnost nedala souhlas k instalaci záznamového zařízení. Obviněná je přesvědčena, že jí nebyla prokázána trestná činnost, jíž byla uznána vinnou. Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 4 To 42/2011, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by výslech obviněné odporoval zákonu, a že by bylo nezbytné, aby měla u výslechu obhájce. Trestní stíhání obviněné bylo vedeno pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., tudíž obviněná byla ohrožena trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky odnětí svobody. Je zcela nepochybné, že se nejednalo o případ nutné obhajoby podle §36 tr. ř. Obviněného nelze k výpovědi nutit, takže pokud by obviněná již v době výslechu trvala na přítomnosti obhájce (resp. na tom, že si ho nejprve zvolí), stačilo, aby tuto skutečnost vyslýchajícímu sdělila a provedení výslechu by bylo nutno odložit. Obviněná však vypovídala a protokol řádně podepsala, aniž by aspoň v této fázi nějak prezentovala svůj nesouhlas. Podle nejvyššího státního zástupce je zjevné, že teprve dodatečně si obviněná uvědomila, že se k trestné činnosti doznala a po celý zbytek trestního řízení se snažila zpochybnit věrohodnost své výpovědi. K námitkám v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce uvedl, že v této části je dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., neboť uplatněné námitky směřují proti hodnocení provedených důkazů, proti učiněným skutkovým zjištěním a proti údajným vadám procesního charakteru, které však nemohou být úspěšně napadány dovoláním. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhl, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Svůj souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné S. K. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností: Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněná na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítla, že jí nebylo umožněno telefonicky zajistit účast obhájce při jejím výslechu dne 14. 9. 2009. Takto formulovanou námitku nelze důvodně podřadit pod vymezený dovolací důvod ani pod jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Pro posouzení této námitky je podstatné, zda je pro danou situaci zákonem stanovena nutnost, aby byl obviněný zastoupen obhájcem. Tyto situace jsou vymezeny v §36 tr. ř., kde jsou stanoveny podmínky tzv. nutné obhajoby. Nejvyšší soud zjistil, že v době konání výslechu obviněné S. K. nebyla splněna žádná podmínka nutné obhajoby, uvedená v §36 tr. ř. Její dovolací námitka je proto zjevně neopodstatněná. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu přitom není podstatné, že obviněná pouze nesetrvala na svém požadavku vypovídat jen za účasti obhájce a učinila i bez jeho přítomnosti výpověď do protokolu, který následně podepsala. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná S. K. podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze takové námitky, které nelze uplatnit v řízení o dovolání. Povinností Nejvyššího soudu České republiky je zabývat se v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Obviněná nenapadla hmotně právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale učinila obsahem svých dovolacích námitek jen takové výhrady, které směřují proti hodnocení důkazů a proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Konkrétně jde o námitku údajně nesprávného postupu při výslechu dne 14. 9. 2009, námitku důkazu jejím výslechem téhož dne, námitku nesprávného vyhodnocení její způsobilosti podrobit se výslechu a také o námitku nepřípustnosti důkazu videozáznamem ze dne 11. 9. 2009 pořízeným v prostorách kanceláře poškozené společnosti. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné S. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. září 2011 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1c
265b/1g
Datum rozhodnutí:09/06/2011
Spisová značka:7 Tdo 979/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.979.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
§247 odst. 2 tr. zák.
§8 odst. 1 tr. zák.
§247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
§247 odst. 2 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25