ECLI:CZ:NS:2011:7.TZ.78.2011.1
sp. zn. 7 Tz 78/2011-23
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného V. H. proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, č. j. 4 T 221/2010-516, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 4 T 221/2010, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného V.H.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, č. j. 4 T 221/2010-516, bylo podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného V. H. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 11. 7. 2009 v době kolem 19.26 hod. na silnici ... třídy č. .. v km ... v úseku B. – V., okr. P., jako řidič nákladního automobilu značky IVECO 40 Turbo Daily, se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, přičemž při odbočování vlevo z hlavní silnice na účelovou komunikaci nedbal zvýšené opatrnosti a nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu zn. DUCATI MULTISTRADA 1000 DS neregistrovanému v evidenci motorových vozidel, v době dopravní nehody opatřenému reg. zn. ........přidělenou jinému motorovému vozidlu, a to motocyklu zn. YAMAHA XT 600 2KF bílé barvy, rok výroby 1987, čímž byl nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích, který řídil vlastník J. S., následkem čehož došlo ke střetu přední části motocyklu v nárazové rychlosti 118 km/hod. s přední částí nákladního automobilu v jízdním pruhu motocyklu a při dopravní nehodě utrpěl řidič motocyklu J. S., zakrvácení dutiny hrudní při přetržení srdečnice a na následky tohoto zranění na místě dopravní nehody zemřel, dále došlo k těžkému poranění spolujezdkyně na motocyklu, V. M., která utrpěla tržnou ranku na kořeni nosu, tržnou ránu na patě levé nohy, oděrku nad vnitřním kotníkem levé nohy, zlomeninu dolní třetiny pravé vřetenní kosti, zlomeninu střední části kostí levého předloktí, otevřenou zlomeninu dolní poloviny levé stehenní kosti, zlomeninu vnitřního kotníku levé nohy, zlomeninu křížové kosti vpravo s rozvolněním pravého křížokyčelního skloubení, zlomeninu horních ramének obou a dolního raménka stydké kosti vpravo, zavzdušnění dutiny hrudní vpravo, minimální krvácení hrudní dutiny vpravo a zhmoždění dolního laloku levé plíce s minimální délkou léčení tohoto zranění tři měsíce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 1. 2011.
Ministr spravedlnosti podal dne 18. 8. 2011 proti tomuto usnesení stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. H. Namítl v ní, že Okresní soud v Prachaticích zcela jednostranně zdůraznil překročení povolené rychlosti řidičem motocyklu J. S. a bagatelizoval porušení povinností obviněným V. H. Závěr okresního soudu, že obviněný V. H. neměl možnost jakkoliv reagovat na vzniklou situaci, je zcela nepodložený a v rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru dopravy. Tvrzení soudu, že obviněný V. H. neviděl na počátku odbočování motocykl, je ve zjevném rozporu se zjištěním znalce o možnosti spatřit motocykl na vzdálenost 138 m a vzdálenosti motocyklu 94,6 m od místa střetu v okamžiku započetí odbočování. Podle ministra spravedlnosti okresní soud zcela nesmyslně svůj závěr o tom, že motocyklista nákladní automobil neviděl, opírá o zjištění znalce, že motocykl před střetem nebrzdil. Řidič motocyklu však neměl důvod reagovat na přítomnost vozidla v protisměru brzděním, neboť očekával, že mu řidič automobilu dá přednost v jízdě v souladu s dopravními předpisy, což vyplývá ze zásady tzv. omezené důvěry v dopravě.
Podle názoru ministra spravedlnosti je zjevně zkreslený i závěr soudu o tom, že při rychlosti motocyklu do 90 km/hod. by nebylo problémem motocykl do místa střetu zastavit. Domnívá se, že okresní soud zřejmě vychází ze závěru prvního dodatku znaleckého posudku na č. l. 172 spisu, v němž se uvádí, že motocykl by na dráze 82 m zastavil s rychlostí nejvyšší 96 km/hod. – 97,8 km/hod. Stěžovatel zdůraznil, že tato teorie se týká zastavení motocyklu při intenzivním a tedy i riskantním brzdění. Je proto zřejmé, že i kdyby motocykl jel povolenou rychlostí 90 km/hod., nemohl by zastavit před místem střetu, ledaže by začal intenzivně brzdit a ohrozil tak bezpečnost posádky motocyklu nebezpečím smyku. Dále ministr spravedlnosti poukázal na to, že okresní soud zcela ignoroval ustanovení §2 písm. q) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Dále poukázal na to, že znalec prof. PhDr. Jiří Straus DrSc. není vzhledem ke svému znaleckému oboru vůbec kompetentní se vyjadřovat k otázce, která svou povahou přísluší znalci z oboru dopravy.
Ministr spravedlnosti s odkazem na konstantní judikaturu poukázal na to, že pokud závěr soudu o tom, že skutek, pro který se vede trestní stíhání, nespáchal obviněný, závisí na hodnocení rozporných důkazů, které ještě připouštějí reálnou možnost, že obviněný je pachatelem trestného činu, pak je dostatečně odůvodněno postavení obviněného před soudem. K odstranění rozporů mezi důkazy, které si navzájem odporují, může zpravidla dojít až po projednání věci v hlavním líčení na základě zásad ústnosti, bezprostřednosti a kontradiktornosti. Teprve po zhodnocení důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. je možno učinit skutková zjištění a rozhodnout o skutku. Z tohoto pohledu je nutno napadené rozhodnutí Okresního soudu v Prachaticích pokládat přinejmenším za předčasné.
Dále ministr spravedlnosti zmínil, že Okresní soud v Prachaticích v odůvodnění svého rozhodnutí cituje judikaturu Nejvyššího soudu České republiky ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 a 7 Tdo 38/2009 a dodává, že obsah těchto judikátů byl okresním soudem nesprávně vyložen.
V závěru stížnosti pro porušení zákona stěžovatel uvedl, že usnesení Okresního soudu v Prachaticích o zastavení trestního stíhání obviněného V. H. je zcela povrchní, nepřesvědčivé a argumenty okresního soudu jsou ve zjevném rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru dopravy a okresní soud se nevypořádal ani s judikaturou, která se vztahuje k dopravním situacím tohoto druhu. Rozhodnutí o tom, že obviněný V. H. nespáchal jednáním popsaným v obžalobě žádný trestný čin, znamená, že jeho jednání nebylo trestněprávně relevantní příčinou následku, kterým je smrt poškozeného J. S. Podle stěžovatele okresní soud opomněl, že zejména u trestných činů ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. spáchaných v souvislosti s dopravní nehodou bývá každý následek zpravidla výsledkem více příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Okresní soud nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, nýbrž izolovaně a selektivně a z důkazů vyvodil nesprávné právní závěry. Jestliže vyloučil jakoukoliv míru zavinění obviněného V. H., jedná se o nesprávné hmotně právní posouzení, které nemá oporu ve spisovém materiálu.
Protože Okresní soud v Prachaticích svým rozhodnutím porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, č. j. 4 T 221/2010-516, a v řízení mu předcházejícím byl ve prospěch obviněného V. H. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný V. H. se k veřejnému zasedání konaném o stížnosti pro porušení zákona nedostavil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí, i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 1 tr. ř.
Podle §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce zastaví trestní stíhání, není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný.
Nejvyšší soud se neztotožnil s právním názorem uvedeným v napadeném rozhodnutí, že obviněný V. H. nespáchal žádný trestný čin. Vzhledem k okolnostem, na které poukazuje stížnost pro porušení zákona, je zřejmé, že rozhodnutí Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, č. j. 4 T 221/2010-516, bylo vydáno, aniž bylo důsledně postupováno podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Judikatura vychází z názoru, podle něhož překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici, může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič přijíždějící z vedlejší silnice. Ze srovnání povinností obou řidičů přitom vyplývá, že povinnost dát přednost v jízdě je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti než je povinnost dodržet limit povolené rychlosti. Od těchto zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud je to odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn 7 Tdo 38/2009). Pro trestní věc obviněného V. H. proto platí, že to byl právě obviněný, který měl primární povinnost dát přednost v jízdě poškozenému J. S., neboť obviněný zamýšlel odbočit z hlavní silnice vlevo na účelovou komunikaci. Ze znaleckého posudku Ing. Milana Uttla vyplývá, že obviněný V. H. mohl vidět motocykl řízený poškozeným J. S. na dostatečnou vzdálenost. Nelze také přehlédnout, že obviněný porušil ustanovení §2 písm. q) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje povinnost dát přednost v jízdě, přičemž jde o povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Je nepochybné, že v této věci měl přednost v jízdě poškozený J. S., který jel v přímém směru naproti směru jízdy obviněného V. H.
Nejvyšší soud z těchto důvodů přisvědčil stížnosti pro porušení zákona a vyslovil proto, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 4 T 221/2010, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného V. H. Vzhledem k tomu, že došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného, nemohl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušit a mohl se omezit pouze na tzv. akademický výrok, kterým vyslovil jen porušení zákona. Porušení zákona shledal pouze v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., nikoliv v dalších ustanoveních, jak se domáhal ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek