ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1112.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1112/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2011 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 177/2009 podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 3. 2011, sp. zn. 31 To 100/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 3. 2011, sp. zn. 31 To 100/2011, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 5 T 177/2009, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci podala dne 16. 9. 2009 pod sp. zn. ZK 801/2009 Okresnímu soudu v Liberci návrh na potrestání obviněného M. H. pro skutek spočívající v tom, že v L., v ulici D., dne 7. 9. 2009 ve 12.25 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Suzuki Swift, přestože není držitelem řidičského oprávnění pro skupinu B, potřebného dle §81 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jímž měl spáchat trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.).
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 5 T 177/2009, byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za užití §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu uvedeného v §171 odst. 1 tr. ř. trestní věc obviněného M. H. pro výše uvedený skutek, jímž měl spáchat trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., postoupena Magistrátu města L., neboť nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.
Okresní soud v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci zaslala devět dní po podání návrhu na potrestání soudu sdělení, že skutek měl být správně kvalifikován také jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 34 T 176/2008 byl obviněný odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel do 26. 3. 2010. K obsahu sdělení nelze podle mínění soudu přihlížet, neboť takový postup nemá oporu v trestním řádu. Nejedná se o pouhou změnu právní kvalifikace, protože sdělení státní zástupkyně výrazným způsobem rozšiřuje, mění skutek popsaný v návrhu na potrestání. Z popisu skutku v návrhu na potrestání nelze vyvozovat, že obviněný měl v úmyslu svým jednáním také mařit výkon rozhodnutí soudu, navíc mařené rozhodnutí soudu není v návrhu na potrestání specifikováno. Protože soud je vázán popisem skutku a vymezením subjektivní stránky v návrhu na potrestání, rozhodl již uvedeným způsobem.
Proti tomuto usnesení okresního soudu podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci stížnost. Namítla, že totožnost skutku obsaženého v návrhu na potrestání zůstala alespoň částečně zachována, a v takovém případě jej lze doplnit navíc o skutečnost, že obviněný řídil motorové vozidlo, přestože mu řízení motorového vozidla bylo trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 34 T 176/2008, zakázáno.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 3. 2011, sp. zn. 31 To 100/2011, byla stížnost státní zástupkyně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a k námitkám státní zástupkyně odkázal na ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., podle kterého soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, resp. v konkrétním případě v návrhu na potrestání. Podle názoru krajského soudu je ve věci podstatné, že s účinností nového trestního zákoníku, tj. počínaje dnem 1. 1. 2010, výše popsané jednání obviněného nemá žádné znaky jakéhokoliv trestného činu, přičemž pokud by došlo k doplnění jednání o skutečnost, že obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 34 T 176/2008, uložen trest zákazu činnosti, došlo by k podstatné změně okolností, a šlo by tak o zcela nový skutek. I on se přiklonil k názoru, že doplnění návrhu na potrestání nebylo možné a že státní zástupkyně měla vzít podaný návrh na potrestání zpět a učinit nový.
Proti tomuto usnesení krajského soudu, který rozhodl ve druhém stupni, podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravné prostředku proti usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 1 písm. d) tr. ř., ač v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel zevrubně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že se závěry soudů obou stupňů se nelze zcela ztotožnit. V daném případě je podle něho nepochybné, že jednáni spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, které bylo do 31. 12. 2009 trestným činem podle §180d tr. zák., již nelze od 1. 1. 2010 trestně stíhat a takové jednání může být posouzeno jen jako přestupek. Ze soudem zjištěných skutečností je pak zcela zřejmé, že obviněný dne 7. 9. 2009 ve 12.25 hodin v L. v D. ulici řídil osobní motorové vozidlo, přičemž tak jednal přesto, že nebyl držitelem řidičského oprávnění a současně ač v té době vykonával trest zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 34 T 176/2008. Těchto skutečností si byl obviněný plně vědom, což ostatně doznal i při výslechu před policejním orgánem.
Z uvedeného přitom vyplývá, že dne 7. 9. 2009 obviněný spáchal jediným jednáním (řízením vozidla) dva následky, které spočívaly jednak v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, a jednak ve vykonávání činnosti přes uložený trest zákazu této činnosti. Jednáním obviněného tudíž byla naplněna skutková podstata jak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., tak i trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to v jednočinném souběhu.
Pokud popis skutku uvedený v návrhu na potrestání neobsahoval údaj o uloženém trestu zákazu činnosti, nebránila tato skutečnost soudu prvního stupně a ani odvolacímu soudu ve změně popisu skutku ohledně této skutečnosti, neboť zmíněné doplnění nemá vliv na totožnost skutku, protože je nadále rozhodováno o stejném skutkovém ději, tzn. o shodném jednání, byť při odlišném následku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k soudní praxi je potom na místě zmínit i rozhodnutí publikované pod č. 50/1981 Sb. rozh. tr., podle něhož jestliže řídí pachatel motorové vozidlo pod vlivem alkoholu v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem, naplňuje znaky trestného činu ohroženi pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Přestože je takovýto skutek kvalifikován v obžalobě jen jako trestný čin podle §201 tr. zák., nebrání to soudu uznat obžalovaného vinným též uvedeným trestným činem, protože soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Totožnost skutku zůstává v takovémto případě zachovaná i tehdy, když obžaloba neobsahuje okolnost, že řízení motorového vozidla bylo obžalovanému zakázáno pravomocným rozsudkem, protože podstata jednání (řízení motorového vozidla v kritické době) zůstává nezměněna. Soud proto byl oprávněn (resp. povinen) upozornit podle §314c odst. 2 tr. ř. za užití §190 odst. 2 tr. ř. obviněného, že skutek bude nadále právně kvalifikován také jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a následně doplnit popis skutku o skutečnost, že obviněný měl v době spáchání skutku uložen trest zákazu činnosti řídit motorová vozidla trestním příkazem soudu. Po nabytí účinnosti trestního zákoníku pak mohla být právní kvalifikace podle §180d tr. zák. pominuta.
Rozhodl-li Okresní soud v Liberci ve věci jednočinného souběhu dvou trestných činů pouze ve vztahu k právní kvalifikaci jednoho z nich, a to podle §180d tr. zák., dopustil se nesprávného právního posouzení skutku a rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky. Odvolací soud popsané pochybení nenapravil a rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 3. 2011, sp. zn. 31 To 100/2011, i předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 5 T 177/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Okresnímu soudu v Liberci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Stížnost státní zástupkyně byla zamítnuta poté, co krajský soud na jejím podkladě meritorně přezkoumal usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání mimo jiné podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. S odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zjevné, že námitky dovolatele lze pod uplatněné důvody dovolání podřadit.
Návrh na potrestání byl podán pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. popsaný tak, že v L., v ulici D., dne 7. 9. 2009 v 12.25 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Suzuki Swift, přestože není držitelem řidičského oprávnění pro skupinu B, potřebného dle §81 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud především podotýká, že je třeba rozlišovat odlišné pojmy „skutek" a „popis skutku." Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku, a nikoli ohledně popisu skutku.
V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v §2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v §160 odst. 1 tr. ř. jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a příp. další okolnosti, které jej charakterizují). Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006). Totéž platí i ohledně náležitostí návrhu na potrestání, jak správně připomněly soudy obou stupňů, přičemž trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu (§179d odst. 1, §314b odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud v této souvislosti dále připomíná, že z obžalovací zásady rozvedené v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. a §220 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby či návrhu na potrestání zcela popis skutku. Požadavek ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž nelze vyložit tak, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu č. 1/1996-I., č. 9/1972, č. 52/1979, č. 17/1993 Sb. rozh. tr. aj.). Z toho je třeba mj. učinit závěry i v tom směru, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek.
Při srovnání skutku, jak byl obsažen v návrhu na potrestání, podle něhož obviněný řídil motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem potřebného řidičského oprávnění, a skutku, jehož podstata spočívá v tom, že takto jednal navíc přesto, že mu byl pravomocným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není z pohledu těchto východisek pochybností o tom, že totožnost skutku zůstala zachována. V obou případech je skutek charakterizován jednáním obviněného, jehož podstata měla spočívat v tom, že řídil motorové vozidlo, aniž tak byl oprávněn činit.
Závěr soudu druhého stupně, že totožnost skutku by zůstala zachována v případě, došlo-li by k jeho rozšíření o další ulice, jimiž by obviněný vozidlo řídil, k upřesnění času či typu vozidla apod., nikoliv však tehdy, pokud by byl jeho popis doplněn o skutečnost, že řídil motorové vozidlo, ač mu byl pravomocným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla, jelikož tím došlo k významné změně v právním posouzení skutku, nelze akceptovat.
Soud druhého stupně opřel svůj názor o narušení totožnosti skutku o argument, že z hlediska posuzování trestnosti činu je významné, že od 1. 1. 2010, tj. od účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., již řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění není trestným činem, zatímco řízení motorového vozidla i přes pravomocně uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla trestným činem je. Měl za to, že doplněním této posledně zmíněné okolnosti by se podstata jednání zásadně změnila, jelikož nová skutková okolnost by oproti skutečnostem dříve v návrhu na potrestání uvedeným, jež nemají znaky žádného trestného činu, zakládala znaky zcela jiného trestného činu. Z toho vyvozoval, že by došlo k podstatné změně relevantních okolností, šlo by o zcela jiný skutek. Mimo jiné také akcentoval, že by došlo k zásahu do práva na obhajobu, neboť obviněný by až před soudem zjistil, že trestnost jeho jednání spočívá ve zcela jiném jednání, a to řízení motorového vozidla přes uložený zákaz řízení motorového vozidla, k čemuž nemohl již od počátku trestního řízení, tedy od sdělení obvinění reálně a efektivně uplatnit obhajobu (strany 3, 4 usnesení).
Z výše uvedených úvah soudu druhé stupně zřetelně vyplývá, že stěžejní otázkou pro něj nesprávně bylo právní posouzení jednání obviněného, pakliže by řídil „jen“ bez řidičského oprávnění na straně jedné a řídil-li přes pravomocně soudem uložený trest zákazu činnosti na straně druhé, tudíž ve skutečnosti trestněprávně relevantní následek jednání, nikoliv samo jednání, jehož podstata spočívala v řízení motorového vozidla. Že tak obviněný činil přes pravomocně soudem uložený trest zákazu řízení motorových vozidel, navíc nelze hodnotit jako další, jinou skutkovou okolnost, jež by vyplývala z průběhu činu. Nutno souhlasit s dovolatelem, že se jednalo o typický případ jednočinného souběhu trestných činů, který přichází v úvahu tam, kde jedno jednání směřuje proti různým objektům, v tomto případě relevantním z hlediska naplnění skutkových podstat trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Není proto žádný rozumný důvod odchýlit se od právního názoru publikovaného v rozhodnutí č. 50/1981 Sb. rozh. tr., na nějž dovolatel v textu dovolání upozornil a reprodukoval jej.
Třebaže ani dovolací soud nepochybuje o tom, že popis skutku v návrhu na potrestání má obsahovat všechny zákonem stanovené náležitosti (§179d odst. 1 tr. ř., §§177 písm. c) tr. ř.) a že následující doplňující a upozorňující přípisy státního zástupce, jako se tomu stalo v posuzovaném případě, nejsou adekvátní a zákonem aprobovanou reakcí na zjevné nedostatky kvality jeho práce, nelze sdílet názory soudů obou stupňů, že doplněním popisu skutku o další okolnost, a to že obviněný řídil motorové vozidlo, ač mu byl pravomocným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, byla narušena totožnost jednání a tudíž i totožnost skutku. Protože odchylné právní posouzení skutku, který byl předmětem návrhu na potrestání, si v posuzovaném případě nevyžadovalo věc ještě blíže objasnit a nepřicházelo tudíž v úvahu vrátit věc státnímu zástupci k došetření, bylo povinností soudu, aby v souladu ve smyslu ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. (§314c odst. 2 tr. ř.) obviněného upozornil na možnost odchylného právního posouzení skutku s tím, že skutek bude nadále právně kvalifikován také jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a následně doplnil popis skutku o skutečnost, že obviněný měl v době spáchání skutku uložen trest zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel pravomocným trestním příkazem soudu. Teprve poté bylo na místě vypořádat se důsledně s otázkou časové působnosti trestního zákona se zřetelem k tomu, že 1. 1. 2010 nabyl účinnost trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Odlišné právní posouzení skutku před nabytím účinnosti trestního zákoníku a za jeho účinnosti ale nemá žádný vliv na otázku zachování totožnosti skutku.
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že jím zastávaný právní názor nemůže ve svých důsledcích znamenat negativní zásah do práva obviněného na efektivní obhajobu z hledisek naznačených soudem druhého stupně. Jak již sám soud druhého stupně připomněl, trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Z obsahu spisového materiálu předloženého spolu s návrhem na potrestání soudu bylo jasné, že v záznamu o sdělení podezření je jako významná okolnost vedeno právě řízení přes vyslovený zákaz řízení motorových vozidel a že obviněný sám se k této okolnosti v protokolu o výslechu podezřelého vyjádřil, přičemž součástí spisu byly i opisy pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel (viz trestní příkaz Okresního soudu v Liberci sp. zn. 34 T 176/2008). Nic by tedy soudu nebránilo, aby k již známým okolnostem spojeným s řízením motorového vozidla obviněného vyslechl a umožnil mu uplatnit obhajobu.
Pakliže soud prvního stupně v rozporu s výše uvedenými závěry postoupil trestní věc obviněného pro skutek vymezený v návrhu na potrestání Magistrátu města L. s tím, že nejde o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, potom jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a současně bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Zamítl-li soud druhého stupně stížnost státního zástupce, učinil tak, ač byl v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř., čímž je dán i důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
V dalším řízení soud prvního stupně, jemuž se věc přikazuje k novému projednání a rozhodnutí, jistě neopomene přihlédnout a vypořádat se i s odsouzením obviněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2010, č. j. 3 T 140/2009-26, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 55 To 152/2010-36, za tři trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil ve dnech 10. 7. 2009, 10. 10. 2009 a 21. 12. 2009 (nyní posuzovaného skutku se měl dopustit 7. 9. 2009), k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Bude na něm, aby pečlivě uvážil, zda je třeba nařídit hlavní líčení, či zda nepřichází v úvahu jiný způsob rozhodnutí, kupř. zastavení trestního stíhání pro okolnosti uvedené v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Liberci zrušil. Učinil tak proto, že napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ač v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. [§265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.]. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265 l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je Okresní soud v Liberci vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. září 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková